Scéna.cz 

Stanislav Kolíbal - Jiný svět

V Jízdárně Pražského hradu byla otevřena výstava Stanislava Kolíbala (*1925), světově známého sochaře a především jednoho z mála českých výtvarníků, kteří se prosadili v zahraničí, jeho dílo je vedle veřejných a soukromých sbírek zastoupeno i v londýnské Tate Gallery, newyorském Metropolitním muzeu nebo vídeňské Albertině.

Kolíbal proslul také jako vynikající kreslíř, ilustroval knihy světových autorů a publikoval zásadní texty o moderním umění. Spolu s Adrienou Šimotovou, Václavem Boštíkem a dalšími založil uměleckou skupinu UB 12, která byla v roce 1970 oficiálně zakázána. V roce 1990 byl jmenován profesorem na AVU v Praze, kde vedl ateliér Socha - instalace. Vedle vlastní tvorby se podílel také na koncepcích velkých výstav v zahraničí nebo expozic v Národní galerii v Praze, která vlastní několik Kolíbalových objektů. Před Veletržním palácem také donedávna stála Kolíbalova socha Stavba č. XXV.

Rozsáhlá výstava JINÝ SVĚT kterou pořádá Správa pražského hradu ve spolupráci s Prinz Prager Gallery a White Gallery, představuje objekty, reliéfy, plastiky, kresby a akvarely z období mezi lety 1956 až 2012 avšak koncept výstavy nemá charakter chronologického přehledu celoživotní tvorby, divákovi nabízí řadu děl, která dosud nebyla reflektována, ztratila se na zahraničním trhu nebo nebyla v Čechách dosud vystavena. "Základní myšlenkou výstavy je vytvořit obraz souvislostí," říká Stanislav Kolíbal. Výstava Jiný svět je autorským konceptem samotného Kolíbala, jehož dílo se vyvíjelo v postupných proměnných etapách. "Označení jeho práce jako sochařské je do té míry nevyhovující, v jaké tento druh vizuálního umění prošel v posledních padesáti letech zásadními proměnami své formy a svého smyslu," říká kurátor výstavy Martin Dostál. "Pojmy jako objekt nebo instalace, které dnes běžně užíváme, jsou výsledkem pozoruhodného procesu, jenž Kolíbal systematicky a po svém od šedesátých let minulého století rozvíjel," dodává Dostál. Expozice Jiný svět ukazuje desítky let vzdálené Kolíbalovy práce, ověřuje platnost jejich smyslu a pravdivosti z dnešního pohledu, konfrontuje minulost se současností a je tak velkou reflexí umělce, který se letos v prosinci dožije 87 let.

V roce 2004 přijel v rámci svého projektu Interview do Prahy za Kolíbalem švýcarský kurátor, kritik a historik umění Hans Ulrich Obrist, jedna z nejvlivnějších osobností současného uměleckého života. V rozhovoru s ním Kolíbal zmiňuje jako jeden ze zásadních momentů své tvorby propojení umění s architekturou, které započalo roku 1963, kdy dostal Kolíbal nabídku zúčastnit se soutěže na výtvarné prvky budovy československého velvyslanectví v Brazílii. Mezi nejznámější Kolíbalovy realizované architektonické projekty patří například opěrné zdi Nuselského mostu z roku 1964, i v současnosti výrazná dominanta pražského prostoru, známý je také Kolíbalův projekt Památník obětem fašismu v Praze z roku 1969. Díky svému novátorskému přístupu sklidil Kolíbal ohlas v zahraničí, mimo jiné od samotného amerického malíře a grafika Franka Stelly, který Kolíbala osobně navštívil v roce 1969 v ateliéru.

Přestože je Stanislav Kolíbal světově proslulý především jako sochař, jeho vztah k umění, a to například k literatuře, dokládají četné ilustrace ke knihám Jiřího Ortena, A. P. Čechova, Karla Čapka, Jamese Joyce, Romaina Rollanda a řady dalších autorů. Na konci padesátých let Kolíbal opatřil avantgardními ilustracemi knihu pohádek pro děti dvoudílný Strom pohádek a už první vydání rozpoutalo vášnivou veřejnou diskusi. První samostatné výstavy v Nové síni a v Galerii Václava Špály v Praze mohl Kolíbal realizovat až v období politického uvolnění koncem šedesátých let. V té době byl také vybrán porotou Guggenheimova muzea v New Yorku pro výstavu Sochařství 20 národů v New Yorku, Torontu a Montrealu. Po roce 1970 se Kolíbalovo abstraktní dílo stalo politicky nepřijatelným. Na instalacích ve veřejném prostoru se tak podílel pod jinými jmény a v omezeném prostoru ateliéru vytvářel vedle kreseb a reliéfů zcela nově instalace. "To, že tento výtvarný projev dostal jméno instalace, jsem se dozvěděl teprve z londýnských Timesů," říká Kolíbal. "Mezi podlahou a stěnou v mém ateliéru prostě začaly vznikat věci, jež bylo těžké nazývat sochou," dodává Kolíbal.

Další tvůrčí etapu Kolíbala odstartoval jeho stipendijní pobyt DAAD v Západním Berlíně v roce 1988, kde začal tvořit plastiky, které nazval Stavby a postupně je čísloval. "Nemaje konkrétní prostor, začal jsem řešit své Stavby jako modely pro výstavní síně," říká Kolíbal, který má i velké kurátorské zkušenosti. V roce 1994 byl například vybrán nadací Alexandera Caldera k sedmiměsíčnímu pobytu v jeho ateliéru v Saché ve Francii. Výstavu známého amerického sochaře a výtvarníka Caldera pak o několik let později instaloval v Paříži. Realizací výstavy ke stému výročí avantgardy ve střední a východní Evropě, která se konala v Bonnu v roce 1994, strávil skoro jeden rok, rok na to instaloval dílo Otty Gutfreunda v Národní galerii v Praze. V současné době se Kolíbal věnuje Černým, Bílým a Šedým reliéfům, které jsou také k vidění na výstavě v Jízdárně Pražského hradu.

Výstava děl Stanislava Kolíbala Jiný svět s e koná v Jízdárně Pražského hradu do 6. ledna příštího roku.