Scéna.cz 

Klub osamělých srdcí

Přehoupl se 1968 rok a svět se - alespoň pro nás - začal nesmírně měnit. Málokdo asi čekal, že ta změna bude tak velká a tak zlá. Černá tušení se naplňují pomalu a každý si to své musí odžít. I Lukáš Knapp, dvacetiletý zpěvák a vůdčí duch bigbítové kapely Klub osamělých srdcí. Mladý muž na vrcholu svého mladistvého sebevědomí, které nepochybuje o správnosti toho, jak myslí a cítí, které necítí potřebu kompromisu s dobou, který chce žít v pravdě a pohrdá lží, začíná klouzat po spirále, která se nevyhýbá nikomu a ničemu. Dokonce ani hudbě, kterou hraje a kterou vzývá. Skutečně je to příběh z doby, která za moc nestála, a která naopak mnohé z tehdy mladých stála všechno. Byla to doba, která i buřiče a svobodné duchy, jakým je nepochybně bigbítový hudebník, dovedla až na hranu jejich skutečné vnitřní odvahy, ale i lidskosti.

Původní televizní film, který podle scénáře Martina Bezoušky natočil režisér Petr Nikolaev, začíná montáží černobílých fotografií z pohřbu Jana Palacha. Děj se odehrává během nastupující normalizace v severočeském maloměstě. Klub osamělých srdcí (K.O.S.) je fiktivní bigbítová kapela, kterou vede dlouhovlasý rocker Lukáš (Roman Říčař). Texty jejich písniček i aktivity ve stejnojmenném rockovém klubu se stanou trnem v oku místním stranickým mocipánům. Tvrdohlavý mladík, který pracuje jako zeměměřič, se právě v té době seznámí se sympatickou Jitkou (Zuzana Kajnarová). Dívka si brigádou u geodetů vylepšuje svůj kádrový profil kvůli přijetí na vysokou školu...
Bigbítové retro s politickými podtexty, vycházející ze skutečných událostí, mapuje dobu stranických prověrek, ponižujících kompromisů a potlačování svobodné kultury, včetně nonkonformní hudby. V jedné z klíčových epizod se Lukáš s Jitkou zúčastní undergroundového koncertu, který brutálně rozežene VB a pozatýká jeho aktéry i návštěvníky. Hrdinovy konformní rodiče, kteří vzdorovitého syna nabádají k ústupkům, ztvárnili Václav Postránecký a Simona Stašová. Popovou zpěvačku, jež se chystá na turné do SSSR, zosobnila Ivana Chýlková. Přičinlivého svazáka, který s normalizačním režimem spolupracuje, zosobnil Vladimír Škultéty.
Příběh o touze po svobodě, komunistické zvůli a lámání charakterů, inspirovaný knihou Martina Bezoušky a Dušana Kukala, rámují dobové rekvizity, včetně kotoučových magnetofonů, archaických aut a starých plakátů. Důležitou roli v něm hrají známé songy od skutečných autorů a interpretů - například rockový protest-song Dvacet deka duše, který nazpíval Vladimír Mišík. Nostalgickou titulní píseň Klub osamělých srdcí, jež zazní v otevřeném závěru, napsali Pavel Šrut a Luboš Pospíšil. Kameru vedl Diviš Marek, kostýmy navrhla Simona Rybáková. Epilog zkratkovitě líčí další osudy protagonistů až do doby po listopadu 1989.
Vysílání: 25.4., 20.00 hod., ČT1