Scéna.cz 

Pozoruhodný Vojcek v Divadle Na Vinohradech

Divadlo Na Vinohradech korunovalo sezónu charakterizovanou spoluprací s nejmladší generací režisérů uvedením Büchnerova Vojcka na velkém jevišti. A to v režii Dana Špinara, který se stal novým kmenovým režisérem divadla. A zdá se, že to byla opravdu dobrá volba.
Ukazuje se, že právě Dan Špinar, vystudovaný herec a poté režisér, si – navzdory tomu, že jeho dosavadní zkušenosti se týkají netradičních studiových prostorů – velmi rozumí s velkým prostorem vinohradské scény, který dělá problémy i zkušeným režisérům. Špinar se nebojí rozmáchlých expresivních gest, hromadných velkoryse pojatých scén, ale zároveň je schopen soustředit pozornost na detailní výkon jednotlivců. A to od hlavního představitele Vojcka Pavla Baťka až po téměř němou (přidanou) postavu Blázna (Michal Kern).

Příběh, který vznikl na základě skutečné události – v podstatě banálního mordu milenky jako trest za její nevěru, byl v nejrůznějších obdobích interpretován jako obžaloba společnosti, ve které je dáno člověku žít a která jej postupně ničí.

Možná, že i v tomto případě je touha vypovědět o svých traumatech v současné společnosti, důvodem volby mladého režiséra, který si tuto nedokončenou Büchnerovu hru zvolil sám. Je to krutá, bezútěšná hra sama o sobě, a umocnění tohoto pocitu scénickou akcí nebývá vždy příliš stravitelné. Navíc režiséry svádí k nejrůznějším úpravám a zkratkám. Špinar v podstatě s textem příliš neexperimentuje, ale svou interpretací mu dodává aktuální významy.

Ačkoli hra samotná pochází z poloviny devatenáctého století, podařilo se vytvořit scénický obraz natolik sugestivní, že běžní diváci mají tendenci „zhnuseně“ odcházet. To je ovšem riziko inscenací, které nejsou lehce stravitelným soustem.

V podstatě holé scéně s železnou konstrukcí v pozadí dominuje kýčovitý obrovský billboard s vyobrazením provokativní blondýnky s mobilem u ucha a nápisem Hello Everyone! (autorem scény je Henrich Boráros). Rozlehlost, nevlídnost scény v kombinaci s billboardem nás uvádí do situace – na jedné straně bezbřehá osamělost jednotlivců, z nichž si každý mele svou a druhým prakticky nevěnuje pozornost, na druhé straně dychtivost po senzaci a prochvívající sexuální nadrženost mladých dívek, které sledují vojenský výcvik téměř jako scénu z porno filmu . Atmosféru zmatenosti v tomto světě zase symbolizuje postava blázna, který s výkřiky pobíhá po scéně, aby pak byl potupně chycen a předváděn v pouťovém obludáriu jako zvíře.

Právě kontrast pudovosti a prázdného rozumování (jak charakteristické pro dnešní dobu! ) je základním charakteristickým rysem inscenace. Rozumuje doktor, podnikající zvrhlé pokusy s téměř dětsky nadšeným výrazem v očích (Václav Vydra), rozumuje Hejtman (Martin Stropnický), kázající věčné a zbytečné pravdy. A rozumuje i Vojcek, který se snaží vymezit sám sobě určitá pravidla ve světě, který mu přináší jen trápení. Jistoty nejprve hledá v autoritách, ale ty jsou mu vzdáleny. Jeho nejbližší kamarád Ondra (Daniel Bambas) se uzavírá do samoty svých sluchátek, jeho žena Marie (Lucie Štěpánková) je příliš prostoduchá a naplněná živelnou sexualitou, než aby ocenila Vojckovu obětavost a snahu zabezpečit dítě. I ona prožívá své drama – je příliš mladá na to, aby byla jen udřenou matkou. Dítě v kočárku s sebou vláčí jen jako přítěž, a nechat se svést chlapáckým Tamborem je tak jednoduché! Čeká ji ale jen zklamání. Tambor (Michal Novotný) je ten pravý zupácký voják bez citu, kterého těší předvádět svou moc a který využívá vidí sex jen jako potřebný doplněk svého života. Nic neslibuje, a objektem, který jej uspokojil, zjevně pohrdá.

Trojrole, kterou v alternaci hrají Jiřina Jirásková a Daniela Kolářová, jsou symbolické postavy – Principálka (s chladným kalkulem předvádějící v obludáriu bídu rodu homo sapiens), Žid vkládající Vojckovi vražedný nůž, když nemá na pistoli, vlídná Stařenka vyprávějící pohádku o vykoupení..

V centru pozornosti ale stojí on – Vojcek. Pavel Batěk jej ukazuje v nejrůznějších podobách, takže nám je zároveň sympatický i nepříjemný svou ubohostí. Je to v podstatě obyčejný človíček, ztracený v nepřátelském světě a marně hledající smysl své existence. Chvílemi dokáže být až protivný svou měkkostí, jeho blouznivost skoro horečnatá dokáže diváky rozechvít. Jeho čin, kdy zabíjí svou nevěrnou ženu a vydává se na milost a nemilost svým soudcům a svému svědomí, je přes svou hrůznost (naturalistický obraz „popravy“ Marie) dojemný a pochopitelný.

Špinar patří k režisérům, kteří se nebojí expresivity ani dramatického patosu, které se z našich jevišť v podstatě vytratily. Spojuje schopnost vidění „velkého“ a „malého“ prostoru. Jako vystudovaný herec má cit pro hereckou akci a protagonisté pod jeho vedením jako by v sobě probouzeli nové dosud neobjevené kvality. Kromě detailně provedených výkonů jednotlivců nezanedbává ani hromadné akce (tedy velké scénické obrazy) – ke spolupráci na choreografii přizval herečku alternativního souboru Děrevo Irinu Andrejevu. Takže kromě detailů nám utkvějí v paměti i scény klusajících vojáků, opilecká tancovačka či davové scény v cirkuse.

Těžko říci, jak dlouho a jak často se Vojcek bude hrát, protože to rozhodně není titul, který by uspokojil tradičního vinohradského diváka. Nicméně je jisté, že se jedná o výjimečnou inscenaci, která významem přesáhne tuto sezónu.

Georg Büchner: Vojcek
Překlad Ludvík Kundera, režie Daniel Špinar, scéna Henrich Boráros, kostýmy Linda Boráros, hudba Tomáš Pálka, pohybová spolupráce Irina Andreeva.
Hrají: Pavel Batěk, Lucie Štěpánková. Martin Stropnický, Václav Vydra, Jiřina Jirásková, Daniel Bambas, Michal Novotný, Martin Davídek, BarboraM unzarová, Jiří Čapka, Filip Tomsa, Michal Kern.