zvláštní poděkování
Volný.cz

Ivan Vyrypajev: Letní vosy nás štípou už i v listopadu

Tomáš Havlínek, Václav Švarc a Beáta Kaňoková

autor: Petr Zikmund   

zvětšit obrázek

Soubor činohry Jihočeského divadla České Budějovice uvádí v české premiéře hru současného dramatika Ivana Vyrypajeva s názvem Letní vosy nás štípou už i v listopadu. V režii Alžběty Burianové vystupují mladí členové souboru Václav Švarc, Tomáš Havlínek a Beáta Kaňoková. Můžeme tedy na jevišti očekávat dění plné čerstvé energie…

Dramatik Ivan Vyrypajev je plně věrný svému rukopisu, a jeho text rozhodně nenechá diváka klidným. Všechny postavy mají jména západní provenience – Robert (Václav Švarc), Donald (Tomáš Havlínek) a Sára (Beáta Kaňoková). A příběh neustále klade divákovi otázky. Kdo ze zúčastněných mluví pravdu? Jeden vyvrací tvrzení druhého, atmosféru nedůvěry znásobují telefonáty s věrohodnými svědky, kteří potvrzují domnělou pravdu…
Výprava Petra Vítka nabízí pásy umělých vzrostlých růží v plném květu, pravděpodobně evokace pastvy pro opylující hmyz. Vůni květin nabízí režisérka akčně z rozprašovače. Otázkou je, zda umělá vůně nemá evokovat rozpor, tedy ne, že tam něco voní, ale negativní pocit puchu. Domek v levé části scény je nakloněný s rozbitým zrcadlovým oknem a bortícím se komínem. Do toho mezi záhony leží dva objekty ve tvaru bomby či ponorky (?) - obojí je možné, ponorková nemoc v mezilidských vztazích, ale také napětí těchto vztahů, jehož energie se může kdykoliv uvolnit v nečekaném výbuchu. To všechno dotváří tajemno a napětí. Kostýmy jsou laděny do zemitých barev. Jen Václav Švarc má coby Robert teplý zimní kabát, což herci jistě vytváří dostatečné teplo pod žárem reflektorů.
A dostáváme se ke třetímu autorskému systému, cyklujícím frázím, rotující fabulaci a proč by neměly letní vosy štípat už i v listopadu. Další časový anachronismus, přeci jen by bylo na místě tvrzení: „Letní vosy nás štípou ještě v listopadu…“ Všechno dohromady vytváří pocit manipulace, nedůvěry a napětí.

Režisérka Alžběta Burianová skvěle zpracovala rozhlasový text do scénické podoby. Zhuštěné slovo do sekaných klipů okřesala do divadelních frází. Dusnou atmosféru ve slovních přestřelkách podtrhuje zhuštěná scéna, ale i minimalistická hudba Matyáše Řezníčka. Každý z protagonistů dává dané postavě své. Beáta Kaňoková je pevná a suverénní dívka. Účes z natupírovaných vlasů zdůrazňuje její éteričnost a velkou schopnost manipulovat s druhými. Donald Tomáše Havlínka si pevně stojí za svým, částečně nabízí roztržitost ale také jemnost, je přesným protikladem Roberta. Ten je v podání Václava Švarce hodně nekompromisní, vznětlivý, ale milující.
Letní vosy mají v repertoáru divadla své místo. Divák ocení komorní provedení, výborné herecké výkony, rovněž je na místě závěrečný scénický déšť, celkové osvěžení a opadnutí vedra. Holt letní vosy štípou…

www.jihoceskedivadlo.cz

23.4.2018 10:04:28 Josef Meszáros | rubrika - Recenze