Scéna.cz 

Paní Dallowayová v novém překladu

Jedna z nejznámějších próz anglické modernistické autorky Virginie Woolfové Paní Dallowayová se opět objevuje na pultech knihkupectví. Nový překlad Kateřiny Hilské vydalo nakladatelství Odeon.
Také v tomto díle se odrážejí názory tzv. bloomsburského kroužku umělců, který se scházel v londýnském domě Woolfové na předměstí Bloomsbury. Šlo především o snahu sugestivně esteticky a emotivně postihnout zobrazovanou skutečnost. Asociativnost, citovost v jasných i rozostřených konturách vzešly ze vztahu Virginie Woolfové k impresionistickému přístupu. Ve vnímání světa byla blízká impresionistickým i postimpresionistickým malířům.

V Paní Dallowayové však autorka zároveň s nesmírnou věrností odhaluje lidské nitro, duševní svět svých hrdinů. Vytříbeným způsobem použila Woolfová techniky proudu vědomí. Jak výmluvně jsou na ploše krátkého románu zobrazeny světy dvou postav na pozadí jednoho londýnského dne!
Clarisa Dallowayové žije dneškem, který svým vnímáním a jednáním chce smysluplně naplnit, a to i ve vztahu k druhým: kupuje květiny, připravuje večírek, nepovrchně přemýšlí o lidech. Další linie textu nám přibližuje Septima Smitha, člověka, jenž si z války odnesl silné psychické trauma. Nenachází východisko a podléhá svým depresím v sebevražedném skoku z okna. Paní Dallowayovou bychom v jistém smyslu mohli nazvat románem o hledání smyslu života.
Sama Virginia Woolfová se později zamýšlela nad tím, jestli zachycovala „pravdivou skutečnost“, nebo psala „eseje o sobě samé“. A došla k závěru, který zřejmě pochopí každý vnímavý čtenář její prózy: „Ať si na tyto otázky odpovím jakkoli nelichotivě, vzrušení zůstává…“

Virginia Woolfová: Paní Dallowayová. Přeložila Kateřina Hilská (v tomto překladu 1. vydání) Odeon, Praha 2004, ISBN 80-207-1164-3