Scéna.cz 

Umění české reformace

Výstava, která začíná na Pražském hradě, patří do projektu týkajícího se soužití kultur a náboženství v Čechách a navazuje v tomto rámci na předchozí úspěšnou výstavu CESTA ŽIVOTA O RABI LÖWOVI. Tématicky i časově částečně kopíruje výstavu Karel IV. a jeho doba - zabírá období mezi lety 1380 – 1620 - a některé exponáty zejména z přelomu 14. a 15. století zde byly před dvěma lety už v podobných souvislostech vystaveny - např. torzo parléřovské Piety z baziliky sv. Jiří, Veraikon z katedrálního pokladu, část svatojakubského cyklu od Mistra rajhradského oltáře nebo Martinická bible s jedním z prvních vyobrazení upálení Jana Husa a Česká historie Eneáše Silvia Piccolominiho.

Chronologické členění postupuje od doby, kdy se začínají projevovat různé proudy kritické vůči oficiální katolické církvi a vůči uctívání výtvorů lidských rukou – náboženských obrazů a soch - až modloslužebným způsobem (Matěj z Janova, Jakoubek ze Stříbra) do Bílé hory v roce 1620 a počátků rekatolizace, která přivedla během jedné generace naše země zpět ke katolické církvi.

Po složitých peripetiích husitských válek dochází při jednání v Basileji v kompaktátech k uznání církve podobojí – utrakvistů, v roce 1457 vzniká Jednota bratrská, po Lutherově vystoupení 1517 se mnozí jeho stoupenci objevují i u nás a za nedlouho poté se v našich zemích rozšiřuje učení Jana Kalvína. Všechny tyto denominace existují paralelně vedle sebe. Legálně vlastně jen katolíci a utrakvisté, ostatní, tolerováni a podporováni nekatolickou aristokracií, si nakonec prostřednictvím Rudolfova majestátu z roku 1609 dobývají náboženskou svobodu, která však vydržela jen 10 let.

Už od počátku se vedly spory o tom, zda vizuální představy odvádí, či neodvádí lidi od přímého kontaktu s Bohem, které v radikální formě vyústily do obrazoborecké činnosti Žižkových vojsk. Podobně vyostřené stanovisko zastávali i kalvinisté a liturgie Jednoty bratrské byla rovněž založena jen na slově. Přesto po celou dobu vznikala náboženská umělecká díla a architektura a to nejen v táboře katolíků, jak dokazuje výstava.

Přes 100 vystavených děl – části oltářů, obrazy, sochy, iluminované rukopisy a tisky, liturgické nářadí a třeba i kachle - vzniklo většinou v sakrálním prostředí, kde ještě dnes mnohá z nich slouží svému původnímu účelu. Byla zapůjčena z kostelů, církevních pokladů a depozitářů i státních institucí a jsou mezi nimi některé pozoruhodné exempláře, které můžeme vidět vůbec poprvé. Např. Klaudiánova mapa z roku 1518 z litoměřického archívu, která ukazuje rozložení konfesí – obce utrakvistické jsou označeny kalichem, katolické Petrovými klíči. Zajímavostí mapy je orientace – je obrácena “vzhůru nohama“ se severem na jihu. Jedna z desek roudníckého oltáře nese unikátní malbu upálení Jana Husa – postava Jana Husa považovaného za světce je častým tématem utrakvistických vyobrazení -, které bylo v době rekatolizace zamalováno a objeveno znovu až v 60. letech minulého století. Nachází se zde Cranachovů obraz Zákon a Milost – symbolizující základní teze Lutherovy teologie a jeho torzo Pražského oltáře z katedrály sv. Víta zničeného kalvinisty v roce 1619. Z rudolfínského okruhu pochází epitaf zlatníka Müllera od Bartolomea Sprangera, který pojetím Kristovy figury prozrazuje, že autor i zadavatel nebyli katolíky. V závěru výstavy je to příznačně obraz z telčského zámku se zázračným zachráněním Slavaty, Martinice a Fabricia při defenestraci v roce 1618 a originál Obnoveného zřízení zemského z roku 1627, zapůjčeného ze Státního archívu, jehož vydání znamenalo politickou tečku za reformací.

Exponáty, jejichž množství poněkud přesahuje kapacitu výstavního prostoru, jsou doplněny vysvětlivkami a velmi přehlednou charakteristikou náboženských směrů, s jejichž rozlišováním si nezasvěcení mnohdy nevědí rady.

Výstava Umění české reformace v Císařské konírně Pražského hradu bude k vidění do 4. dubna 2010.