Scéna.cz 

Profesor Bernhardi jako sociální problém

Profesor Bernhardi, Vídeňského Burgtheatru, zahájil Pražský divadelní festival německého jazyka 22. října 2000, a přiznejme si - tou nejpoutavější formou, jakou mohl nabídnout.
Vídenské drama je přesným vzorem pro současné divadlo v mezidobí filmových triků a televizních lascivností. Má být tvůrčí, tvárné, uchopitelné, živé a přesto má splňovat nároky zhýčkaného diváka, jaký se denně utváří před televizní obrazovkou. Česká divadla v lecčem ještě bojují, nebo spíše hledají, v horším případě trucují proti tomuto faktu, že divadlo nemusí být notně realistické, psychologické, nebo naopak iluzivní až běda... . Všechny tyto směry se dají sloučit, někde více, někde méně rozvinout a potlačit jejich divadelní prvky, naopak použít nové, které se náhodou podobají filmovým a může tak vzniknout zcela nový, pro Čechy, netradiční divadelní prostor. Mnohé alternativní divadelní počiny, představené na Next Wave tyto "trendy" mají a je jen škoda, že si své místo jinde než na těchto festivalech zatím nenašly.

Profesor Bernhardi je tedy vyspělým vídeňským divadlem, rakouského dramatika Arthura Schnietzlera. Děj nás uvádí do lékařského prostředí, do Berlína před první světovou válkou. Jednoho dne zakáže šéf kliniky, vedoucí oddělení, Prof. Bernhardi knězovo poslední pomazání dívce, která umírá na zhoubnou nemoc. Od této chvíle se příběh proplétá intrikami vážených doktorů na klinice, stejně tak jako na veřejnosti, která je pobouřena chováním Profesora, zvláště pak, dozvídáme-li se, že prof. Bernhardi je žid.
Kauza je téměř u konce, prof. Bernhardi abdikukuje na post vedoucího kliniky a vzápětí je uvězněn. Po měsíci je propuštěn, projednává se celá kauza znovu, nyní se již veřejnost obrací proti knězi a dříve zarytí odpůrci Bernhardiho se stávají jeho přívrženci. Profesor je však bezmocně uzavřen a smýkán mezi těmito lidskými rozhodnutími, která v jednom i druhém případě nestojí pevně na morálních základech. A právě v pochybnosti končí Schnitzlerův výklad o jednom nezdařeném rozhodnutí a o ještě spornějším jeho vyřešení.
Přese všechnu divadelní rétoriku se tak dostáváme k jádru samotného představení Profesora Bernhardiho, které je onou výše zmíněnou syntézou jednotlivých prvků. Na pozadí vzletných scén, evokujících monumentalitu, pádnost a vzdušnost velkorysého poměru se řeší zdánlivě nevyřešitelná otázka definitivního nalezení tolerance mezi židy a němci. V našem případě však musíme ponejprv nalézt a vyslovit vlastní problém, abychom o něm mohli se stejnou lehkostí mluvit. Nabídl snad někdo, do dnešní doby, představení o soužití Čechů a Romů ?

Režie: Achim Benning; Scéna a kostmýmy: Herbert Kapplmüller; Dramaturgie: Konrad Kuhn, Peter Roessler.
Hrají: K.Hackl, R.Meyer, B.Samarovski, R.Kenda, A.Rueprecht, R.Boczolich, D.Siegel, R.Reiner, N. von Tempelhoff, C.Obonya, P.Matić, J.Krisch, N.Ofczarek, E.Augustin, G.Böckmann, J.Lorenz, H.Schweiger, A.Furrer, G.Prochaska, W.Knoche, R.Reinagl, W.Musil.