Scéna.cz 

NT Live - Parlament

„Jak to bylo před Thatcherovou“, tak by mohl znít podtitul hry mladého britského dramatika Jamese Grahama This House (v překladu Jiřího Joska Parlament).

Autor se rozhodl ve své hře zmapovat britskou politickou situaci let 1974-79, kdy labouristé porazili ve volbách konzervativce a vytvořili menšinovou vládu. Snaha udržet tuto vládní stranu u moci byla pochopitelně vyvážena spoustou kompromisů. Těmito, mnohdy bizarními historkami, souvisejícími s úsilím probojovat v té době ve sněmovně při hlasování určité zákony, se autor inspiroval. Vytvořil možná ne zcela „spravedlivý“ obraz politiky té doby, nicméně velmi poutavě ukázal obraz politické scény a především zákulisí – prostředí soupeřících poslaneckých klubů. Příběh je plný zábavných a bizarních detailů (vycházející z autentických situací), které baví, ale zároveň přimějí diváky k zamyšlení.

Autenticitu uzavřeného prostředí dolní sněmovny ve Westminsterském paláci evokuje scéna Rae Smithové, které vévodí vnitřní strana Big Benu (včetně skutečného příběhu hodin, které se v roce 1976 zastavily a protože nikdo neměl jejich konstrukční plány, oprava trvala bezmála rok). Replika dolní sněmovny s dvěma protilehlými řadami stupňovitých lavic umožňuje, aby se část diváků stala součástí děje – figurují zde jako poslanci, mezi nimiž sedí protagonisté děje, kteří vyskakují z lavic a vstupují do děje. Do popředí jsou předsunuty kanceláře poslaneckých klubů, kde se „vaří“ politika. Právě odtud startují whips, lobbisté jednotlivých stran, aby naháněli vlastní poslance k hlasování, a také, aby přemlouvali za cenu různých slibů a protislužeb poslance menších klubů (tzv.odds and sods – zde v překladu čudlové), aby hlasovali ve sněmovně v jejich prospěch. Pro diváka je vzrušující, když může konfrontovat dění v obou kancelářích. I když si patrně nedokážeme vychutnat charakterové zkratky a jazykové zvláštnosti irských, skotských či waleských poslanců, či specifika poslanců konzervativní a labouristické strany, Graham vytváří humornou, ale patrně dosti autentickou podobu zákulisní politiky demokratických zemí.

Režisér Jeremy Herrin společně s týmem herců, kdy osm z nich hraje zástupce obou poslaneckých klubů a dalších osm vytváří na třicet dalších postav, vytvořil svérázný svět politiky, odtržený od skutečného života obyčejných občanů, a ukázal, jak náročná a stresující práce politika je. I když se nevyhýbá nejrůznějším kuriózním situacím včetně výrazných gagů (ty jsou koneckonců základem komediálního pojetí hry), dává prostor i lidsky pochopitelným, a někdy až dojemným příběhům lidí, kteří se doslova obětují pro politiku. Hereckému obsazení dominují zástupci předsedů obou poslaneckých klubů, labourista Walter Harrison Reece Dinsdalea a důstojný konzervativec Jack Weatherill Charlese Edwardse, kteří za maskou pokerových hráčů chvílemi odkrývají téměř ďábelské rysy zkušených rivalů, ale i smysl pro typicky britský humor při vzájemném, téměř klukovském špičkování. Dojemný je příběh nemocného poslance starého střihu (hraje ho Christopher Godwin), který je schopen riskovat i život, aby podpořil stranu. Pouhé dvě ženy ve světě mužů, mladá labouristická poslankyně Ann Taylorová v interpretaci Lauren O´Neilové, a neohrožená revolučně naladěná labouristka Heleny Lymberyové, která se vzepře stranickému diktátu, poukazují na směr nové politiky, jejímž pokračováním se logicky stala éra Margaret Thatcherové.

Obraz politických zákulisních bojů, které jsou nám dnes díky médiím zprostředkovávány denodenně, má velký dramatický potenciál. Je to vlastně „divadlo na divadle“ ve skutečném světě. I když někdy váháme, zda je to opravdu skutečný svět...