Scéna.cz 

Moliére: Don Juan

Věčné téma prostopášnosti, přelétavé lásky a přehnané dvoření k ženám zpracoval Moliére ve své nejskandálnější hře Don Juan. Inscenační tým pod vedením Karola Horvátha zpracoval tuto inscenaci opravdu juanovsky – s patřičnou dávkou dvoření se mladému divákovi, ovšem s naroubováním na staré téma a s využitím moderních inscenačních prostředků. Karol Horváth vsadil na jistý druh nadsázky ve stylu kabaretní féerie za doprovodu výborné scénické hudby z dílny Richarda Dvořáka, nutno podotknout, že v tomto ohledu má Městské divadlo velké štěstí na skladatele, jak o tom Dvořák přesvědčil v dalších inscenacích např. ve Višňovém sadu.

Karol Horváth zavedl diváka ve své úpravě do notně ošuntělého hotelu, kde na Dona Juana číhá ženské nebezpečí v podobě Elvíry, jeho ženy, dále pak dvě venkovanky Klára a Markéta. K tomu přidejme pitoreskní postavy – homosexuálního Dona Carlose, roztržitou Pokojskou a Venkovana, dále ostatní aktéry, kteří vyvažovaly komediální nádech tragickým a hlubokomyslným pathosem – Komtura a Chudáka coby Boha.
Z tohoto výčtu vyplývá, že dojít na konci hry k vyrovnanému účtu bez manka lze vskutku velmi obtížně. Kombinovat dravou rockovou hudbu s populárními „cajdáčky“ až k upravenému Mozartovy? Proč ne? Využít video sekvence pro podtržení jednotlivých obrazů? Všechno dobré, ale přesto došlo k rozkolu, možná úpravě scházelo lepší dotažení implantátu. Nechci být přísným sudím, neboť současnému divadlu náleží hledání a experimentování, ale v inscenaci Don Juan právě toto vyznívá jako pokusnictví pro pokusnictví. Kam se ztrácí duch hry vedle již zmíněné kvalitní hudby a dokonalých video dotáček?

Don Juan, v podání Luďka Randára, nemohl dopadnout jinak než jako rozdvojená osobnost, které autor úpravy dokonce vloží do úst falešné pokání. Nejlépe z celého kusu dopadla textově i herecky Gabriela Pyšná jako Sqanarel, sluha Dona Juana – právě obsazení mužské postavy herečkou, jí dodalo patřičný říz. Pyšná v žádném případě nesázela na ženskou mužnost. Dodala postavě patřičnou adoloscenci a panošství. Stála loajálně po boku Juana, ale v žádném případě nedělala mentorské soudy.
Další Juanovy ženy Klára, Tamara Komínková-Kotrbová, a Markéta, Tereza Matasyo, dokázaly skvěle uhrát své žárlivé hádky až na „škrábání očí“ a „trhání vlasů“.

Vážený pane Juane, byť jste byl zaveden na večeři k zavražděnému Komturovi, kde jste nalezl nejen svoji smrt, jak jinak, když jste si podal ruku na usmířenou s mrtvým, ale také panoptikum všech, s nimiž jste se setkal v životě. Prostě figurína, zůstane neživou, a nepomůže jí ani šém novátorství a dravé hudby.
Moliére Don Juan
Překlad Jaroslav Konečný, úprava a režie Karol Horváth, výprava Michaela Hořejší, choreografie Radek Zdráhal, hudba Richard Dvořák.
Osoby a obsazení: Don Juan (Luděk Randár); Sqanarel (Gabriela Pyšná); Komtur (Gustav Řezníček); Elvíra (Jeanette Zapletalová); Don Carlos (Tomáš Stolařík), Don Alonzo (Milan Hloušek) a další.