Scéna.cz 

Alternativní kultura – Mimo proudy

Volné pokračování úspěšného dokumentárního seriálu, tentokrát zaměřené na výhradně českou scénu. Jeho koncepce spočívá (při zachování podstatných dat a informací) v akcentování osudů lidí, kteří alternativní kulturu vytvářeli - od osobností slavných až po jména širší veřejnosti zcela neznáma. Vypráví dramata lidí, kteří svými aktivitami tvořili alternativu ke kultuře stávajícího establishmentu, snaží se odhalit motivy jejich postojů i tvorby. Chce postihnout podstatu fenoménu, základní trendy vývoje a vzájemné souvislosti.

Vymezit přesně obsah a hranice pojmu alternativní (jinak též druhá, jiná, paralelní nebo neoficiální) kultura je velmi obtížný, snad až neřešitelný problém. V užším slova smyslu můžeme za alternativní označit aktivity v oblasti hudby, výtvarného umění, literatury, divadla i filmu odehrávající se na či za hranou oficiálnosti a jsoucí vůči této oficiální kultuře v přímé opozici. Za kriterium bychom tu mohli považovat nonkonformnost uměleckého sdělení. Ovšem kolik 'umělců' svou nonkonformnost pouze předstírá a kolik si z ní udělalo zlatý důl... A kolik i opravdových umělců, jejichž díla se pokládají za nekonformní žije zcela konformním životem... Pro nás jsou proto zajímavé ty případy, kdy umělecká tvorba je i prostředkem a ne jen cílem, tj. že vyrůstá spíše z potřeby zaujmout jasnou pozici vůči světu a společnosti než z ambicí být umělcem. Tato pozice stojí na individuální svobodě, na odporu vůči institucím moci a peněz, na odmítnutí podřídit se, zařadit, stát se poslušným kolečkem ve společenském soukolí. To všechno se pochopitelně projevuje nejen v obsahu a formě umělecké tvorby, ale i v jiném žebříčku hodnot a v jiném životním stylu. Způsob existence a konzistentnost osobního i tvůrčího názoru je tu významnější než vnější známky uměleckého nonkonformismu. Dalším, především u nás uplatňovaným kriteriem příslušnosti k alternativní scéně je vztah k politice. Je zvykem klást rovnítko mezi alternativní kulturu a disent. Vzhledem k tomu, že komunistický režim pronásledoval jakékoli projevy svobodného myšlení, byl totiž všem alternativním kulturním aktivitám automaticky připisován politický podtext, i když tomu tak vždy být nemuselo. Pro mnohé byla politika věcí druhořadou a do opozice vůči režimu byli spíše dotlačeni vnějšími okolnostmi, než aby si ji vědomě apriori zvolili. Primární tu opět byla potřeba osobní i tvůrčí svobody, nekorigovaného (u nás necenzurovaného) vyjadřování, snaha žít si po svém bez ohledu na panující politický systém. Je celá řada výtvarníků, hudebníků, divadelníků, atd., kteří si pro svou alternativní tvorbu dokázali najít prostor a přitom se vyhnuli přímému střetu s komunistickou mocí.
Klíčem k výběru osob i hnutí tedy v tomto seriálu nejsou jen kriteria umělecké a politické orientace, ale také způsob vymezení se vůči stávajícímu establishmentu, lidský i umělecký protest proti snahám institucionálně ovládat a řídit život člověka, rozhodné odmítnutí diktátu obecně uznávaných společenských norem, morálky a vkusu. Tento díl vypráví o nezařaditelných outsiderech českého výtvarného umění - Josefu Váchalovi, Alénu Divišovi a Bohuslavu Reynkovi. Zasvěceným průvodcem je Josef Rauvolf.
Vysílání: 18.07., 22.25 hod., ČT2; Opakování: 19.07., ČT2., 23.07., ČT2