Scéna.cz 

Výročí – 80 let od úmrtí básníka Antonína Sovy

Český lyrický básník a prozaik Antonín Sova (26. února 1864 Pacov – 16. srpna 1928 Pacov), jeden ze zakladatelů moderní české lyriky, se narodil v rodině venkovského učitele a regenschoriho. Právě otec byl jeho prvním učitelem v oblasti umění, především hudby. Když byly Antonínovi dva roky, přestěhovali se do vesnice Lukavec. Tady se setkal se sestrami Jaroslava Vrchlického, a to byl další výrazný vliv – přiblížily mu poezii Lumírovců, která se společně se zdejší krajinou stala inspirací pro jeho básnickou představivost. Gymnaziální roky prožil Sova v Pelhřimově, v Táboře a pak v Písku, kde v polovině 80. let maturoval. První básnické příspěvky otiskl ještě za středoškolských studií pod pseudonymem Ilja Georgov. Poté začal studovat v Praze práva, ale pro nedostatek financí musel studium přerušit a vrátit se domů. Díky starším básníkům A.Heydukovi a J.Vrchlickému se mu podařilo uchytit 1886 v edici Ottova Slovníku naučného a o rok později nastoupil místo písaře-protokolisty ve zdravotním referátu pražského magistrátu. Aktivně se účastnil práce ve spolku beletristů Máj a v literárním odboru Umělecké besedy. V roce 1895 podepsal kolektivní vystoupení spisovatelů a publicistů manifest České moderny. V letech 1898–1920 byl ředitelem pražské městské knihovny. Těžká, bolestná choroba (s největší pravděpodobností syfilis), která se u Sovy projevila již před světovou válkou. Nakonec ochrnul. Hlavně na konci života se rád vracel do rodného Pacova, kde nakonec 16. srpna 1928 zemřel. Nyní je zde muzeum věnované jeho památce).

Antonín Sova, jehož dílo bylo ovlivněno realismem, symbolismem a impresionismem., proslul především přírodní a milostnou lyrikou. Ale zároveň ve svých dílech bouřil proti společnosti a dával najevo protispolečenské postoje celé mladé generace. V jeho dílech se objevuje také vlastenectví a hledání morálních a společenských hodnot. Má na kontě na dvacítku básnických sbírek (Lyrika lásky a života, Květy intimních nálad, Z mého kraje, Soucit i vzdor, Zlomená duše, Vybouřené smutky, Údolí nového království, Ještě jednou se vrátíme, Dobrodružství odvahy, Zápasy a osudy, Zpěvy domova, Drsná láska, Básníkovo jaro, Vrchol lásky ad. Napsal také několik prozaických děl – Ivův román, Výpravy chudých a Pankrác Budecius, kantor.