zvláštní poděkování
Quantcom.cz

S Václavem Žmolíkem nejen o jeho nové knize PO ČESKU – knížka na prázdniny

Václav Žmolík (Foto do knihy léto od  Štěpána Luťanského)

autor: archiv   

zvětšit obrázek

Televizní a rozhlasový moderátor Václav Žmolík uvedl na trh knížku PO ČESKU, která poutavým způsobem vypráví o místech v Čechách a na Moravě, která navštívil v rámci svých stejnojmenných pořadů v České televizi a v Českém rozhlase. Vydal ji Radioservis.

  • V knížce píšete o tom, že jste jako malý hodně chodil na výlety. Který z nich vám výjimečně utkvěl v hlavě?
    Dlouho jsme se s dědečkem chystali na Sázavu. Dodnes si to pamatuji, byť jsme tam toho dne, na který vzpomínám, nedojeli. Vstali jsme tenkrát hodně brzy, možná kolem půl páté. Museli jsme. Jeli jsme totiž z Lysé nad Labem, kde maminčiny rodiče bydleli, a tak nás čekala nejprve cesta na Denisku, tedy nádraží Praha-Těšnov, pak přesun přes Prahu do Braníka a odtud cesta posázavským pacifikem a to dohromady obnášelo pár hodin. Cestou na nádraží jsme sledovali spoustu barevných teček na obloze. Byla do poziční světla letadel a nám bylo jasné, že se něco děje. Když jsme došli na stanici, byla tam už spousta lidí a dozvěděli jsme se, že nás obsazuji Rusáci, jak se tehdy říkalo, a že je v Praze velká mela. Na výlet jsme s dědečkem pochopitelně nejeli. Vrátili jsme se domů, děda zapnul starou philipsku, na které měl stále naladěný Londýn, a tam už všechno hlásili. Bylo to 21. srpna 1968. Na Sázavu jsme jeli až napřesrok.


  • Pokud byste měl zvolit nejoblíbenější dopravní prostředek, kterému dáváte přednost?
    Takový dopravní prostředek nemám. Rád jezdím autem, protože za volantem jsem svým pánem. Kolo miluji, ale času je málo. A železnice má taky své kouzlo. Když máte čas kodrcat se třeba po Šumavě od stanice ke stanici, je to paráda. Takže dopravní prostředek volím případ od případu. Ale napadá mě – balón to by bylo něco! Pět neděl v balóně. Je tam úplné ticho a zvláštní klid.
  • Kolik km jste nejvíce ušel za den?
    Kupodivu to nemám podchycené. Proč kupodivu? Jsem totiž systematik, ale na druhou stranu nemám na své systémy vůbec čas, takže všechno hned zapomenu. Ale tipnu si, ež by to mohlo být tak šedesát sedmdesát kilometrů při toulkách Po Šumavě nebo po Krkonoších.
  • Jako cestovatel máte raději cestování za konkrétním, předem naplánovaným cílem nebo se rád necháte překvapit nečekaným?
    Většinou jezdím za konkrétním cílem, o kterém si něco přečtu, nastuduji, a pak se tam těším. Ale teď jsem si naopak s rodinkou naplánoval cestu po Francii, kde pojedeme, kam nás auto doveze a oči povedou. I když pár konkrétních cílů si určitě naplánuji.
  • Je nějaký typ míst, který je pro vás lákavější než ostatní?
    Zajímá mě historie a fascinují památky, to je asi jasné. Vedle toho ale dokážu němě obdivovat to, co umí vytvořit příroda. Takže se mi vlastně líbí na mnoha místech.
  • Máte rád tajemno spojené s mnoha místy v Čechách?
    Jistě. Je to fascinující poslouchat na Troskách o tamějších podzemních chodbách anebo na Housce o „díře do pekel“, která pod tímto hradem údajně zeje. Jen potom nesmíte v noci sami do lesa.
  • Vzpomenete si ještě, jak vznikal pořad Po Česku pro ČT? Kolik dílů jste natočili?
    Na to vzpomínám rád a pravidelně. Už proto, že doufám, že to není uzavřená kapitola. Natočili jsme od roku 2000 celkem dvaapadesát dílů. Pak jsem točil ještě tipy Na výlet do pořadu Černá, bílá anebo cyklus o lidové architektuře, který se jmenoval Kořeny.
  • Jak jste ta místa hledali - měli jste tipy od diváků nebo byla předem dána celá koncepce?
    Místa jsem vybíral se spolupracovníky já. A tipy jsme získali, kde se dalo – v knížkách, na internetu, v novinách a časopisech. Ale využili jsme i tipy od diváků. Stejně to ostatně dělám i na Radiožurnálu, kde můj cyklus Po Česku běží už osm let.
  • Bylo pro vás nějaké místo "prokleté", tedy, že jste narazili na nějaké překážky při jeho "objevování"?
    To si nevzpomínám. Všude jsem vždycky všechny ukecal. I paní Sternbergovou, aby mě osobně provedla po zámku v Častolovicích.
  • Máte nějaký nesplněný cestovatelský sen?
    V tuzemsku určitě ne. Tady věřím, že všechno ještě uvidím. To spíše v zahraničí – rád bych projel Ameriku, Kanadu, Austrálii a pak exotické kraje. Dodnes rád vzpomínám, jak jsem s jednou dobrodružnou expedicí ( Camel Trophy ) projel Kalimantan a střední Ameriku. Spát ve stanu v pralese, na to člověk nezapomene. Ještě teď cítím tu zvláštní opojnou vůni…
  • Po vlasti teď cestujete v barvách Českého rozhlasu. Děláte podobný typ reportáží jako pro ČT nebo je to jiné?
    Je to úplně stejné, akorát to stojí méně času, protože chybějí obrázky. Ale všechno se dá popsat a opsat. A vzhledem k charakteru rozhlasové práce jsem mnohem svobodnější.
  • Kde všude vás dnes mohou fanoušci vidět a slyšet?
    Dnes pracuji na třech frontách – moderuji na zpravodajské stanici Českého rozhlasu Radiožurnálu vždy o víkendu tříhodinové polední bloky, kde mám jednak možnost vést hodinový rozhovor s různými osobnostmi, od Jana Třísky po Vladimíra Michálka, jednak tam vysílám své tipy na výlet Po Česku. V České televizi moderuji pořad pro všechny fanoušky železnice, který se jmenuje Svět na kolejích. Je to moc příjemné, protože máme věrné a zasvěcené diváky. Kromě toho s režisérem Vlastimilem Šimůnkem natočíme tu a tam nějakou Třináctou komnatu a s chutí si „střihnu“ tu a tam i nějaký dokument nebo reportáž, a to nejen jako moderátor, ale i jako scénárista a režisér. No, a třetí věc, která mě baví, to je moderování na jevištích po celé republice – od kulatých stolů s ministry až po vyhlašování nejlepších sportovců. Osobní kontakt s diváky mě moc baví.
  • Připravujete nějakou další knížku?
    Bude-li úspěšná první knížka mých tipů na výlet Po Česku, rád připravím další. Míst, na která bych rád lidi pozval, je hodně.
  • Kam se chystáte na prázdniny?
    Těším se na náš statek do Českého ráje. Jednak je tam spousta práce, jednak snad bude konečně čas pozvat si tam všechny kamarády, na které nezbývá čas, a projet na kole anebo projít pěšky všechna zajímavá místa v okolí. No, a pak ta Francie – tuhle dovolenou jsem dětem slíbil už předloni, ale vloni to nevyšlo. Tak teď už musí.
  • 21.7.2008 17:07:36 Jana Soprová | rubrika - Rozhovory