Scéna.cz 

Zemřela Jarmila Loukotková

Pamatuji si, že pro mě její romány byly zjevením, ať ten o Villonovi, o Petroniovi či Spartakovi. Stejně tak jsem hltala její romány ze současnosti. Ženy v nich byly samostatné, ale netrpěly o to méně. Měla krásný vytříbený jazyk, a talent vyprávět...
Jarmila Loukotková se narodila 14. dubna 1923 - ve znamení Berana, a zřejmě i proto byla, jak se sama charakterizovala „osamělý rváč.“ Její otec byl amerikanista, etnograf a lingvista. Po svém prastrýci zdědila lásku k antice, která jí zajímala už od třinácti let. Publikovala už od 17 let souborem povídek Jasmín. Od mládí studovala francouzštinu, která se rovněž stala její celoživotní láskou (v tomto ohledu proslula stále přepracovávanými překlady Villonových veršů). Až po válce začala studovat estetiku a francouzštinu na Filozofické fakultě Karlovy univerzity a zároveň přispívala do různých novin a časopisů.

V roce 1948 napsala pro rozhlas hru Fialinka (vysílala se pouze jednou a pak byla zakázána). Její literární práce se dělila mezi překlady a původní díla. Ta nejproslulejší nás vracela do dávných časů – z antiky čerpaly příběhy Spartakus, Pod maskou smích, Pro koho krev či Není římského lidu, z doby Jany z Arku pochází hrdina baron Retz v románu Bůh či ďábel. Asi nejslavnější byl román Navzdory básník zpívá o divokém francouzském bardovi Francoise Villonovi, jehož verše jí byly důvěrně blízké. Ale vedle toho podala ve svých románech ze současnosti – ať o mladých dívkách, tak i starších ženách, svědectví o rozporuplné ženské duši. Vstup do ráje zakázán, Medúza, Dar jitra prvého. Některé z těchto knih měly i kriminální záletku – Odměna, Žít jednou spolu. Poslední knihu Křik neviditelných pávů napsala před patnácti lety.

Na otázku, jaké kvality má mít dobrá kniha, odpověděla: „Dobrý příběh. Dobrou a soudržnou stavbu. Znalost prostředí a reálií. Přitažlivý začátek. Hodnověrné a výrazné postavy ve vzájemné střetu. Zdravé napětí. Svižné dialogy. Osobitý sloh. Bezchybný jazyk. Ctihodný konec, A taky trpělivost ty stovky stránek vysedět.“ To všechno knížky Jarmily Loukotkové měly, za neuvěřitelných 60 let jich napsala téměř dvacítku. Spisovatelka byla také výbornou kuchařkou (vydala knihu vzpomínek a receptů), a měla spoustu přátel. O svém soukromém životě ovšem tvrdila „moje lásky byly přehlídkou podivínů, panoptikum gaunerů nebo cvoků, leckdy obojí najednou...“

V posledních letech žila spisovatelka na chalupě u Liberce, zemřela 29.října 2007.