Scéna.cz 

Výstava Patnáct v Galerii Opera

Institut tvůrčí fotografie FPF Slezské univerzity v Opavě uspořádal u příležitostí předchozích jubileí svého založení obsáhlé výstavy studentských prací, které umožnily konfrontace mnoha děl i řady tvůrčích stylů. Letošní patnácté výročí působení ITF v Opavě připomíná několik menších výstav, které mají vždy zahrnovat jenom určitou část z širokého spektra prací současných studentů ITF. Na několika z nich, například v expozici Děti anebo Já a můj svět v Galerii kritiků v Praze, byly a ještě budou představeny sociologicky zaměřené soubory klasických dokumentárních snímků, vznikajících většinou pod pedagogickým vedením Jindřicha Štreita.
Výstava Krajina studentů ITF, premiérově uvedená v únoru a v březnu v Domě umění v Opavě a nyní reprizovaná v Brně, ukázala ve výběru Jana Pohribného různá pojetí tradiční i netradiční krajinářské fotografie. Od 8. prosince představujeme první výsledky fotografického projektu Opava na prahu nového tisíciletí v Kabinetu fotografie Domu umění v Opavě.

Pro výstavu Patnáct, jsme vybrali ukázky z nových prací patnácti současných studentů ITF, které vznikly především v rámci předmětů Subjektivní dokument, Barevná dokumentární fotografie a Fotografický portrét nebo jako klauzurní či diplomové práce tematicky a motivicky vycházející z těchto oblastí.
I z této menší expozice jsou zřejmé některé výrazné tendence, jež jsou pro značnou část volné tvorby studentů ITF typické. K takovým patří důraz na práci ve větších ucelených souborech, na jasný koncept, na autorskou sebereflexi a mnohdy i na větší zájem o intimní motivy či motivy z okruhu rodiny a blízkých přátel než na velká společenská témata.
Na výsledné podobě vystavených snímků v podstatě není důležité, zda vznikly klasickou či digitální technologií. Přestože jsou na výstavě zastoupeni čeští, slovenští i polští autoři, objevit nějaké výrazné národní diference v jejich tvorbě je značně obtížné.
Výrazně autoreflexivní tvorba je na výstavě zastoupena především pracemi Petry Benešové a Martiny Novozámské, jejichž expresivní snímky, zobrazující přímo autorky, jejich pocity a vztahy i jejich blízké, stojí na vágních hranicích mezi výtvarnou a dokumentární fotografií. K jiné formě dnes tak oblíbených fotografických deníků ovšem mají blízko i daleko lyričtější a kontemplativnější čtvercové snímky Vojtěcha V. Slámy, vznikající dnes už málo používanou dvouokou zrcadlovkou. U nich najdeme řadu styčných bodů se subjektivními dokumenty, zachycujícími v nedramatických všedních situacích magické momenty s obecnějšími vizuálními symboly a přízračně vyznívajícími konfrontacemi různých motivů. Takové zde reprezentují černobílé panoramatické snímky z pobřeží Černého moře od Andrzeje Kramarze i ostře barevné fotografie Václava Petáka, Jana Dyntery či Grzegorze Klatky.
Výstava Patnáct nemá ambice představit to nejlepší, co studenti Institutu tvůrčí fotografie v patnáctém roce působení na univerzitě v Opavě vytvořili, na to jsou její rozsah a tematický záběr příliš malé. Nechce být ničím více a ničím méně než sondou do aktuálního stavu v již uvedených oblastech, kterým patří důležité místo v celkové škále praktické výuky na ITF.