Scéna.cz 

Dvojí výročí Ladislava Fikara

Básník, překladatel a divadelní kritik Ladislav Fikar bývá spojován s vystoupením autorů kolem Mladé fronty (kde vedl divadelní rubriku), kteří veřejně vystoupili na podzim 1947 pod označením "dynamoanarchisté". Od té doby si užil na jedné straně vedoucích funkcí, na druhé i průšvihů, které se k nim vázaly. Např. po skandálu se Škvoreckého Zbabělci byl odvolán z funkce ředitele nakladatelství, kam se nakrátko vrátil v roce 1968. V roce 1970 byl však znovu vyhozen... Poté odešel pracovat do Čs. státního filmu, kde po několik let stál v čele tvůrčí skupiny a zasloužil se o vznik řady významných snímků tzv. nové české filmové vlny. V polovině roku 1968 se opět mohl vrátit na místo ředitele nakladatelství Čs. spisovatel, ale roku 1970 musel znovu odejít a stal se provozním tajemníkem nakladatelství pro děti a mládež Albatros.

Ladislav Fikar po maturitě (1941) na gymnáziu v Německém (Havlíčkově) Brodě byl totálně nasazen v Praze. 1945-48 studoval filozofii a srovnávací dějiny literatury na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy a přitom vedl divadelní rubriku Mladé fronty, 1947 se stal redaktorem v nakladatelství Borový. Po jeho přeměně (1949) na nakladatelství Československý spisovatel byl 1952-56 jeho šéfredaktorem a od 1956 ředitelem. Od 1960 se stal vedoucím dramaturgem jedné z tvůrčích skupin Československého státního filmu (scénář k filmu Králíci ve vysoké trávě) a zasloužil se o vznik řady významných snímků tzv. nové české filmové vlny. V polovině roku 1968 se opět mohl vrátit na místo ředitele nakladatelství Čs. spisovatel, ale roku 1970 musel znovu odejít a stal se provozním tajemníkem nakladatelství pro děti a mládež Albatros. 1973 odešel do invalidního důchodu.
Do literatury vstoupil časopisecky publikovanými básněmi a sbírkou Samotín, která zůstala jeho nejvýznamnější básnickou sbírkou. Uveřejnil ji poprvé již v roce 1945, ale dvacet let se k ní vracel, takže roku 1967 vyšla v podstatně rozšířeném vydání znovu. Jedná se o jeden z nejvýznamnějších lyrických debutů v moderní české poezii. Samizdatově a v zahraničí vydal sbírku Kámen na hrob (1979, München 1988). Od studentských let se věnoval uměleckému překladu, zejména z ruštiny, tlumočil poezii a divadelní hry (A. N. Arbuzov, A. P. Čechov, S. Jesenin, B. Pasternak, A. S. Puškin, S. Ščipačov), překládal rovněž z němčiny (R. M. Rilke), z angličtiny, francouzštiny a n ajeho kontě je dokonce jedno dílo z čínské lidové poezie.