Český lyrik Vilém Závada
autor: archiv
Vilém Závada, nazývaný „básníkem českého charakteru“, je doslova srostlý se svým rodným krajem – Ostravskem. Otec byl hutníkem ve Vítkovicích, který zemřel na I. světové války.
Závada mezi svými generačními druhy zůstal navždycky obyčejným dělnickým synkem z Ostravska a se svou poezií zůstával v jejich stínu. . Vzhledem ke svému dobrému „kádrové profilu“ se mu ale dostalo spousty funkcí, a už v padesátých letech byl jmenován zasloužilým umělcem, v roce 1966 umělcem národním.
Vilém Závada se narodil v Hrabové u Ostravy (dnes součást Ostravy). Po absolvování gymnázia vystudoval na pražské filozofické fakultě slovanskou filologii, češtinu a francouzštinu. Pracoval jako nakladatelský redaktor (Aventinum, Melantrich), byl zaměstnancem Národní knihovny (1937-60) a tajemníkem Svazu spisovatelů (1960-63).
Do literárního povědomí vstoupil sbírkou Panychida (1927) a Siréna (1932). Verše zejména druhé sbírky prodchnul smutkem a melancholií vyvěrající z dobové reality. V roce 1937 vyšla jeho básnická kniha Cesta pěšky, ovlivněná hospodářskou krizí. Bolestným pocitem z národní katastrofy jsou inspirovány verše sbírky Hradní věž (1940). Poezii z období protektorátu a prvních měsíců po osvobození uveřejnil ve sbírce Povstání z mrtvých (1946).
Optimismus pramenící ze světlých zítřků slibovaných ideologií nového režimu dal název sbírce z roku 1950 - Město světla. Za daň požadavkům na „socialistickou poezii“ lze pak považovat sbírku Polní kvítí (1955). V polovině padesátých let se zdálo, že vývoj básníka, který se dotvořil nerudovské prostoty, je už uzavřen; pak však přišly básně nového dechu a rozměru, spiritualizujícím tendencím odpověděl básník na vysoké básnické úrovni knihou statečného překonávání slabosti a smrti Na prahu (1970) a Živote díky (1977).
Významnou součástí Závadová básnického díla jsou překlady, neméně důležitá je i autorova esejistika, z níž knižně vyšla jen Krajina a lidé mého srdce (1975) a před tímto výborem studie Za Otokarem Březinou (1929) a Václav Šolc, básník Prvosenek (1938). V padesátých letech psal Závada také verše pro děti - Mám rád svou maminku (1954), Půjdu do mateřské školy (1955), Jdou vojáci jdou (1956) a U maminky, u tatínka (1959).
Vilém Závada zemřel v Praze 30.11.1982. Monografie o Vilému Závadovi od Jana Petrmichla vyšla v edici Profily.
TIP!
Časopis 18 - rubriky
Časopis 18 - sekce
DIVADLO
MdZ a FBM spojuje nový společný projekt EGBDF
Dvě významné zlínské kulturní instituce, Městské divadlo Zlín a Filharmonie Bohuslava Martinů představí jedine celý článek
HUDBA
Ska Wars v Malostranské Besedě
Reggae vrací úder. Mezinárodní den Hvězdných válek každoročně připadá na 4. května, letos Prahu ale uchvátí po celý článek
OPERA/ TANEC
Den otevřených dveří Tanečního centra Praha
Konzervatoř Taneční centrum Praha pořádá v pondělí 29. dubna 2024 od 14 do 17 hodin ve svém sídle v branickém celý článek