Scéna.cz 

Umění Asie v Paláci Kinských

Sbírka umění Asie a Afriky spravuje více jak 13 tisíc předmětů původem z Japonska, Číny, Koreje, Tibetu, jižní a jihovýchodní Asie, islámské kulturní oblasti a Afriky. Svým rozsahem a významem patří sbírka k předním kolekcím svého druhu v Evropě. Od svého založení v roce 1952 systematicky buduje soubory krásných i užitých umění zmíněných oblastí a rozšiřuje je cílenými nákupy, převody z jiných veřejných institucí, stejně jako odkazy a dary soukromých sběratelů. Zásadní význam sbírky proto spočívá v také tom, že relativně přesně dokumentuje obraz sběratelství asijského umění v českých zemích přibližně od poloviny 19. století do současnosti.

V prvním patře paláce Kinských mohou návštěvníci shlédnout expozici představující nejvýznamnější umělecké soubory sbírky, k nimž patří archaické čínské umění, buddhistické sochařství, čínské a japonské předměty užitého umění, tibetské votivní obrazy zvané thankgy, islámská keramika a umění kovu, japonské dřevořezy a ilustrované knihy a stará i moderní čínská malba. Prezentace staví především na představení unikátních mistrovských děl jednotlivých kultur s poukazem na jejich původní společenský kontext na jedné straně a jejich recepci v evropském prostředí na straně druhé. Sbírka umění Asie a Afriky Národní galerie v Praze je jednou ze sta sbírek, které zveřejnily svá nejlepší díla na mezinárodních webových stránkách pro asijské umění Virtual Collection of Asian Masterpices.

Palác Kinských
Palác Kinských byl postaven v letech 1755 až 1765 na místě parcel tří domů s raně středověkými základy. Nejjižnějšímu domu, zmíněnému poprvé roku 1363, předcházel románský objekt z 12. století, jehož přízemí vybudované z kvádříkového zdiva se dosud zachovalo ve sklepení paláce. Po roce 1560, kdy byl dům v držení Trčků z Lípy a později Příchovských z Hodějova, došlo k renesančním přestavbám. Severní část dnešního paláce vznikla ve druhé třetině 13. století. Vlivem středověkého způsobu života se v dnešních sklepech zachovalo původní přízemí, včetně raně gotické křížové klenby.
Oba domy se poprvé spojily roku 1508, když si je najal Albrecht z Kolovrat. Kolem roku 1583 prošla severní část objektu větší přestavbou, při níž byl mj. zřízen v průčelí balkon. Nejpozději roku 1750 získal severní část Jan Arnošt hrabě Golz, před rokem 1755 k ní přikoupil i část jižní a obě definitivně spojil. Při prodeji paláce Františku Oldřichu Kinskému roku 1768 měl již svou konečnou podobu a byl snad i ozdoben sochami I. F. Platzera.
Ve třicátých letech 19. století se dále rozšířil připojením severního (levého) domu č. p. 607, u něhož jsou opět zachovány gotické sklepy, a byl klasicistně upraven. Komplex se skládá z hlavní budovy při náměstí, levého křídla, příčného křídla, budovy při Týnské ulici a bočních křídel. Zadní budova do Týnské ulice pochází z roku 1838, stejně jako pozdně klasicistní úpravy fasád. V téže době byla také upravena obě palácová nádvoří, z nichž zadní sloužilo původně jako hospodářské zázemí. Zde se zachovala kašna s obdélnou nádrží. Ve správě Národní galerie v Praze je palác od roku 1949.