Scéna.cz 

Punk v architektuře

Punk bývá spojován především s hudbou a životním stylem a bývá definován mnoha adjektivy a vlastnostmi pro něž je společným bodem provokace. Současná výstava v Oblastní galerii v Liberci představuje práce českých architektů, které provokují své okolí. Jsou tedy punkové? Výstava Punk v architektuře probíhá v Oblastní galerii v Liberci do 28. srpna 2016.

Punk má v sobě paradox spojení tvořivé a ničivé síly a toho jsme se rozhodli pro výstavu také využít. Doslova totiž punk v architektuře existovat nemůže, protože je to přístup především destruktivní a antisystémový. Potvrzují to také odpovědi oslovených osobností. Je to červená nit tu více tu méně pronikající na povrch vyslovených úvah. Naproti tomu v pozadí výstavy je patrná jasná snaha zůstat u architektury, tedy u toho, co slavný historik architektury Nikolaus Pevsner pojmenoval obrazně hned na úvod své významné knihy o dějinách evropské architektury: „Přístřešek pro kola je stavba; katedrála v Lincolnu je architektonickým dílem.“
Punk v architektuře jsme uchopili velmi volně, nesnažíme se o uměleckohistorickou definici tohoto pojmu. Nesnažíme se v žádném ohledu o změnu zavedené narace dějin architektury. V podstatě jsme termín „punk“ změkčili a vyrobili z něj jakési brýle, kterými se díváme na současnou architekturu i historické stavby. Díky tomuto punkovému pohledu se před námi propojili architekti z různých období, jejichž postoj je ve srovnání s převládající architektonickou tvorbou ironický, antinormativní, utopický – vždy ale výrazný a v mnoha ohledech dodnes inspirativní.
Návod, jak se vypořádat s nesourodou ahistorickou směsicí je prostý: jde o projekci obsahu metafory architektonického žargonu „udělal to punkově“ do historie. Jsme si velmi dobře vědomi, že ani jeden z uvedených autorů by se za punkera neoznačil a že vytvářet taková umělá uskupení není zrovna metodologicky korektní. Je to však velmi dobrý způsob, jak podtrhnout smysl výstavy a přivést do diskuze vynikající architekty skrze jejich díla bez ohledu na dobu, kdy aktivně tvořili.
„Udělal to punkově“ proto můžeme bez váhání použít jak na Michelangelovy atektonické sloupy v předsálí knihovny sv. Vavřince (Biblioteca Medicea Laurenziana) ve Florencii, tak na Borrominim rozhýbaný prostor v kostele San Carlo alle Quattro Fontane v Římě či odvážné přiznání litiny v prostoru čítárny Bibliotheque Nationale od Henriho Labrousta v Paříži. Z minulého století jeZ minulého století je příkladů ještě více a pro potvrzení otevřenosti zvoleného přístupu jsme neváhali zařadit i díla umělců vyzývavě pracujících s architekturou či jejími elementy. A z druhé strany mince umělecké akce architektů jako hořící křídlo Coop Himmelb(l)au. Jádrem výstavy je výběr několika takových „jinakých“ architektů na současné české architektonické scéně. Ovšem nesnažíme se o post-manifest, vybraná jména netvoří uzavřenou skupinu. Je proto i nakonec jedno, zda výsledné dílo „punkově“ vypadá, nebo zda bylo „punkově“ uděláno. Zda je provokativní vzhledem nebo myšlenkovým obsahem či obojím současně.