Scéna.cz 

Mistrovská díla Vlastimila Košvance

V Praze právě probíhá jedna z nejatraktivnějších výstav jarní sezóny, přehlídka díla českého umělce Vlastimila Košvance. Smutek i něha - těmito slovy lze charakterizovat dílo českého umělce, jehož životní dráhu změnila válka a poválečný vývoj v Československu. S životem a dílem neprávem opomíjeného malíře se mohou seznámit návštěvníci Českého centra Praha, Italského kulturního institutu v Praze a Muzea Bedřicha Smetany.

Výstavu Mistrovská díla Vlastimila Košvance připravilo Museo Martinengo, jež vlastní největší zahraniční kolekci Košvancových děl. Expozici doplňuje 15 obrazů ze sbírek Národního muzea. Část vystavovaných děl je k vidění v galerii Českého centra Praha v Rytířské ulici, v Italském kulturním institutu a v Národním muzeu – Muzeu Bedřicha Smetany.
Výstava je podle konceptu italského kurátora Giuseppe Franzoniho rozdělena do tří oddílů, přičemž v každé části jsou zastoupeny obrazy z italské kolekce, patřící k autorově mladší tvůrčí etapě, doplněné o pozdější díla pocházející ze Sbírky tělesné výchovy a sportu a Sbírky Muzea dělnického hnutí Národního muzea. Jedná se převážně o nevystavované a prakticky neznámé malby a kresby z pozdního malířova období počínaje 50. lety 20. století. Soubor Košvancových prací ze sbírky Národního muzea je tematicky zaměřený na spartakiádní výjevy svázané s daným historickým obdobím a dobově nepřehlédnutelnou sportovní událostí. Výběr vystavených děl přispívá k objasnění některých kontroverzních etap autorova života.
Vlastimil Košvanec je ceněn především kvůli osobité malířské technice a nezaměnitelnému stylu, přesto jeho tvorba byla téměř půl století zapomenuta. Košvancova první a na dlouhá léta poslední poválečná pražská výstava se uskutečnila v roce 1961, od té doby nebyl umělec v Praze takto komplexně představen.

MICHAEL ZACHAŘ O VLASTIMILU KOŠVANCOVI

„Koloristicky exponované olejomalby Vlastimila Košvance (1887–1961) se staly předmětem zvýšeného sběratelského zájmu na sklonku 90. let 20. století, zhruba čtvrtstoletí po umělcově skonu. Klasický dějepis umění si v panoramatu umění 20. století vytyčil několik ustálených okruhů bádání a výtvarné projevy mnohých umělců byly označeny za překonané, odvozené, pokleslé či přímo neumělecké. Košvanec dostal jako přímý žák Vojtěcha Hynaise na pražské Akademii ty nejlepší základy včetně podprahového sdělení o svobodě umělecké tvorby. Třebaže známe od Košvance i krajiny či portréty, karikatury i ilustrace, přece je fundamentem jeho odkazu alegorie sepětí člověka s přírodou, obraz ženy v bukolické přírodní scenérii. Dalo by se říci, že Košvancovy ženy jsou jakési Venuše či Madony oblečené do soudobých šatů. Andante amoroso by hudebně nejlépe vystihovalo charakter těch barevně vemlouvavých obrazů. Suverénní štětcovou technikou a efektní barevností ztvárňoval malíř svou představu blažené Arkádie a obraz světa, jež je touhou i cílem vlastní cesty. Dnes patří Košvancovy obrazy k nezpochybnitelným artefaktům postimpresionismu francouzského typu v kontextu střední Evropy a k vyhledávaným položkám aukčního trhu s uměleckými předměty.“
Výstava Vlastimila Košvance je k vidění v Českém centru v Rytířské ulici, v Muzeu Bedřicha Smetany na Novotného lávce a v Italském kulturním institutu Na Malé Straně do 7. června 2015.