Scéna.cz 

Významné výročí Karla Velikého (742 - 814)

Naši i cizí euroskeptici připisující Evropské unii pouze snahy o politickou a ekonomickou hegemonii patrně dost nepřemýšlejí o tom, že novodobá evropská integrace je jen logickým pokračováním vývoje a že v určité formě fungovala po celou historii. Samotná EU však kritice nahrává i tím, že se málo stará o svůj transcendentní rozměr vycházející z křesťanských tradic (i když to s nimi dnes v různých zemích vypadá lecjak a mnohé vlády jakoby se činily, aby se Evropa stala brzy islámskou).

Novodobí zakladatelé EU mají svého předchůdce v Karlu Velikém, který zemřel před 1200 lety, 28. ledna v roce 814. Takovéhle výročí je jistě důvodem k oslavám, naše kulturní instituce ale zachovávají chladný nezájem. Mohlo by se namítnout, že oprávněně, protože Karel Veliký vedl války proti (slovanským?) obyvatelům na tomto území. Námitka ale neobstojí vedle faktu, že na politický program Karla Velikého navazoval a jeho velkým ctitelem byl náš Karel IV.
Karel Veliký s ne zcela jednoznačnou platností titulu světce - katolická církev připouští jeho úctu jen lokálně (ve Francii a Německu, protože byl svatořečen během dvoupapežství), neodpovídá vzhledem ke svým činům - násilná christianizace Sasů nebo bratrovražda- ani našim představám o svatém panovníkovi. Přesto byly jeho činy ku prospěchu celku. V rámci možností naplnil svůj plán o obnově římské říše, uskutečnil "přenos antiky do středověku" a upevnil civilizaci, která činí Evropu Evropou. Mimo politické obratnosti spočívala jeho výjimečnost i v tom, že si uvědomoval význam vzdělanosti a kultury a pochopil jejich důležitost v šíření křesťanské víry jako pojícího elementu různorodých částí státu.
Sám dovedl číst a psát, ovládal latinu a řečtinu a obklopil se vzdělanými poradci z řad církve. Pokryl říši sítí klášterů a kostelů, při nichž vznikaly školy a které se staly středisky kultury i ekonomického rozvoje okolní krajiny. V architektuře těchto staveb - často šlo o baziliky nebo oktogony (ideotyp římských císařů - např. Hadriánova hrobka) - se římské antické formy přetransformovaly do stylu, který je později pod názvem předrománské a románské umění užíván i u nás. Z těch i pro naše dějiny význačných staveb připomeňme např. oktogon v Cáchách nebo klášter ve Fuldě, z jehož análů čerpají historici poznatky o událostech na našem území, ale také Hildesheim, Lorch a další.
Karel Veliký vyvrátil království Langobardů a nechal se korunovat jejich železnou korunou na nového krále. Stejnou železnou korunou se nechal o půl tisíiletí korunovat v Miláně také Karel IV.
Oba Karlové se současně vztahovali k prvnímu křesťanskému císaři Konstantinovi a na liturgických předmětech a špercích obou panovníků se objevují jako dávné dědictví antické gemy (u nás např. na korunovačním kříži Karla IV.) . Typ karolinského kopí s výčnělkem převzatého od římských legionářů se ocitá za Karla IV. v ruce svatého Václava.Tímto jsou oživovány symboly starého Říma přes Karla Velikého a Karla IV. i v dnešních vyobrazeních našeho zemského patrona. Karel Veliký i Karel IV. byli korunováni císaři v Římě rukou papeže jako následníci starověkých římských vládců. Pro nás je důležité, že v době Karlově ukrýval císařskou korunu i celý říšský poklad hrad Karlštejn a poutníci jej mohli spatřit vystavený v dnes neexistující kapli Božího těla na Karlově náměstí v Praze. Podle příkladu Karla Velikého si vybral Karel IV. v římských střediscích patrony pro pražské novoměstské kostely, jejichž korunou se stal kostel Panny Marie a Karla Velikého na Karlově. Karel Veliký, v 8. a 9. století pán rozsáhlého území přesahujícího dnešní Francii i Německo, zárodku moderního evropského svazku, se v osobě Karla IV. stal symbolicky i panovníkem naším. Oba pak svým titulem římských císařů a jako nositelé odkazu křesťanské římské říše duchovními otci stále ještě marnotratného syna (dcery) Evropské unie, který se do svého domova - ke svým kořenům - teprve pomalu vrací.
(zdroj informací - přednáška profesora Jana Royta)