Scéna.cz 

Chateau Mcely – galerie pod širým nebem

Zámecký park Chateau Mcely otevřel své brány umění. V rámci druhého ročníku společného projektu Chateau Mcely a Artpro gallery „Galerie pod širým nebem“ až do konce října v parku vystavují svá díla Olbram Zoubek, Monika Havlíčková a Antonín Kašpar.
Plastiky renomovaných výtvarníků, kteří patří ke špičce současné české umělecké scény, harmonicky korespondují s areálem romantického parku. Vesměs jde o díla prezentovaná v prestižních českých a zahraničních institucích nebo v rámci výstav a veletrhů. Vchod do Chateau Mcely zdobí bronzové sochy Olbrama Zoubka Marie a Jezerní panna. V anglickém trávníku před zámkem jsou usazeny ocelové Židle pro Josepha Beuyse Antonína Kašpara, zatímco jeho Křižníky jsou umístěny u lesní brány. Opodál pak stojí betonoví Koně Moniky Havlíčkové.

Procházet se mezi sochami, obdivovat mistrovské zpracování každého detailu, invenci autorů... opravdu mimořádný zážitek, který hostům zpestří pobyt na Chateau Mcely nebo návštěvu vyhlášené zámecké restaurace Piano Nobile. Spojení umění a přírody je navíc spolehlivým zdrojem inspirace a pozitivní energie.

Olbram Zoubek (1926), absolvent VŠUP v Praze, který se výrazným způsobem zasloužil o rozvoj české architektonické plastiky, jeden z nejvýznamnějších českých sochařů současnosti. Zoubkův osobitý styl je charakteristický redukovaným ztvárněním plastik, výraznou vertikalitou, rozrušeným povrchem a odkazy na antické dědictví. Zoubek je mimo jiné autorem posmrtných masek Jana Palacha a Jana Zajíce a Pomníku obětem komunismu na Petříně.

Antonín Kašpar (1954), absolvent VŠUP v Praze, autor monumentálního Památníku obětem železné opony, umístěného u Chebu. Vystavoval mnohokrát individuálně i v rámci skupinových výstav v Česku i zahraničí. K jeho hlavním dílům patří 12 ocelových soch, vyjadřujících autorovu poctu dnes již nežijící legendě světového umění 20. století – Němci Josephu Beuysovi.

Monika Havlíčková (1975), absolventka VŠUP v Praze modeluje své figury s jistotou ve všech měřítcích. Sochařka vychází z klasických vzorů a svou inspiraci otevřeně přiznává volbou tradičních sochařských témat. Její lidské a koňské struktury vstupují do naší doby citlivě a opatrně, aby v ní našly své místo. Její instalace nalezneme na řadě míst v Praze.