Scéna.cz 

Film Víta Klusáka o poli, na kterém rostou auta

VŠE PRO DOBRO SVĚTA je úryvek z reklamního sloganu společnosti Hyundai, který hlásá, že dělá vše pro dobro světa a nikdy nepřestane. VŠE PRO DOBRO SVĚTA A NOŠOVIC je nový celovečerní dokumentární film režiséra Víta Klusáka (mimojiné spoluautor snímků Český sen a Český mír), který s humorem, ale bez výsměchu zobrazuje malou moravskou vesnici, která výše uvedené dobro zažívá „na vlastní kůži“. Snímek po úspěšných předpremiérách na Mezinárodním festivalu dokumentárních filmů v Jihlavě a na severní Moravě míří 17. února 2011 do českých kin.

Ve filmu ožívají příběhy točící se okolo kilometr dlouhé stříbrné továrny, která zde - jak místní rádi říkají - přistála jako UFO na zelené louce. Před očima se skládá hravý i mrazivý kaleidoskop složený z pestrých situací: například vyprávění o nátlaku na místní obyvatele při výkupu pozemků, instalace protestní sochy „strašák-do-parkoviště“, rezavá Zelárna Nošovice, která produkuje tamější slavné kysané zelí, odhalení tajného rituálu korejských manažerů při začátku stavby, vztah sedláků k zemědělské půdě, 54 a půl vteřiny nutné na montáž těsnění, sborový zpěv korejské lidovky Arerang, sedm líp, které jediné výstavbu automobilky přežily, masožravé květiny mluvčího společnosti, vyhazov montéra, který kritizoval poměry v továrně, vyvedení štábu z jejích prostor či Beethovenova skladba oznamující začátek aktivity svářecích robotů… „Je to groteska o poli, na kterém rostou auta,“ říká Vít Klusák, který dokonce kvůli filmu porušil své předsevzetí od doby filmu Český sen a natočil reklamu. „Nevstávejte tedy před závěrečnými titulky,“ vyzývá diváky. Hudbu k filmu složila skupina DVA, do distribuce jej vyšle Asociace českých filmových klubů.

Filmaři se do Nošovic vrací dva roky po těchto dramatických výkupech, v době, kdy továrna začíná chrlit levná auta. Celkově zde strávili 60 natáčecích dní a podařilo se jim mimo jiné proniknout přímo do automobilky. „Asi se domnívali, že to ukormidlují. Tyhle velké firmy a jejich představitelé často sami nevidí, co je na jejich fungování strašidelného a dokonce zdobí své areály obřími nápisy typu ´Společně vytváříme budoucnost´, aniž jim dochází, že tenhle výkřik nic neříká o povaze a kvalitě té budoucnosti,“ říká Vít Klusák. „Velkou inspirací nám byl s kameramanem Kubou Halouskem a výtvarníkem Radimem Peškem ´Playtime´ od Jacquese Tatiho,“ doplňuje. Lidé tu nesedí v kancelářích, ale v tzv. open-space hale schovaní v takových šedivých kójích, chodí se v šedomodrých uniformách, montéři na lince mají 54,5 vteřiny na svůj stále tentýž úkon, v obří montovně znějí ze všech stran takové syntezátorové melodie, jež ohlašují, že se robot brzy pustí do práce, a tiskový mluvčí se chlubí, že z celé původní krajiny o rozloze 300 ha zachovali ostrůvek sedmi lip, protože v nich dříve stála boží muka, tak jim bylo trapno je kácet, nebo rozsazovat. Mimochodem jeden z těch stromů už usychá, ale to filmařům zakázali natáčet. „Na celém příběhu mě zaujala bída samozřejmosti (jak to nazval Ivan Hoffman), se kterou se celý ten příběh odehrál. Samozřejmost, se kterou naši politici vítají nadnárodní koncern a za nesmírných ústupků ho zvou na zelenou louku. Samozřejmost, se kterou se násilí na společenství jedné vesnice ospravedlňuje tzv. veřejným zájmem. A konečně samozřejmost, že chrlit auta je dobrá věc,“ uzavírá Vít Klusák.