Scéna.cz 

Výtvarné tipy na 31. týden

Brána poznání Michelangelo (Vysílání: 03.8., 16.10 hod., ČT2)
Byl přesvědčený o tom, že "v každém kameni je ukryta socha".
Velký renesanční umělec, sochař, malíř, architekt a básník, vlastním jménem Michelangelo di Lodovico Buonarroti Simone (1475–1564). Po ročním studiu ve Florencii jej Donatellův žák Bertoldo di Giovanni zasvětil do sochařského řemesla, vzápětí vytvořil svá první díla Madona na schodech a Boj kentaurů s Lapithy. Na dvoře Lorenza Mediciho se rozvíjel i jeho básnický talent. Po smrti Lorenza Nádherného v roce 1492 opustil Michelangelo Florencii, nějaký čas pobýval v Bologni a teprve v roce 1496 se na pozvání kardinála Riaria odebral do Říma. V Římě vznikla další jeho díla, Kupido a Opilý Bacchus. V roce 1497 dostal objednávku na Pietu pro baziliku sv. Petra ve Vatikánu. Vybral vhodný mramor v Carraře a v roce 1500 Pietu dokončil. Malíř, architekt a životopisec slavných umělců Giorgio Vasari o Pietě napsal: "Je to socha, v níž se zračí veškerá síla a moc umění, a proto ať si žádný sochař nebo kterýkoli jiný význačný umělec nemyslí, že by někdy mohl vytvořit dílo s podobnou kresbou a s takovým půvabem, nebo že by i při sebe větší námaze uměl opracovat mramor s takovou jemností, uhlazeností a dovedností jako Michelangelo." V roce 1501 se Michelangelo vrátil do Florencie, kde byl pověřen vytvořením sochy Davida, která měla symbolizovat republikánské ctnosti, odvahu a statečnost města. Michelangelo pracoval na soše do roku 1504, kdy byla postavena před Palazzo Vecchio. V roce 1505 povolal papež Julius II. Michelangela opět do Říma a objednal si u něho náhrobek. Práce, která se protáhla na celá desetiletí, přinášela Michelangelovi jen samé těžkosti. Práci na náhrobku začal až po smrti papeže, jehož rodina sice na stavbě trvala, nebyla však ochotna financovat původní velkolepý projekt. Většinu práce na novém, skromnějším náhrobku realizovali Michelangelovi žáci, on sám vytvořil další mistrovské dílo, Mojžíše. V roce 1508 začal Michelangelo malovat fresky na stropě Sixtinské kaple. Práci zakončil o čtyři roky později těmito slovy: "Teď, když jsou moje fresky už hotovy, nebude ke škodě poznamenat, že Sixtinská kaple má třináctkrát třicet šest metrů. Je vysoká asi dvacet metrů. Od května 1508 do října letošního roku (1512) jsem v ní namaloval téměř tři sta figur. Tomu, kdo bude číst tuto kroniku, chci připomenout i zimu a vedro, které jsem musel snášet v prostoru mezi plošinou lešení a klenbou."

Brána poznání, Deset století architektury - Toskánský palác (Vysílání: 04.8., 16.05 hod., ČT2)
Hlavní průčelí Toskánského paláce ovládá západní konec Hradčanského náměstí. Tato hlavní část byla vybudována v římském barokním slohu okolo obdélného nádvoří v letech 1689–91 na náklad hraběte Michala Oswalda Thuna. Stavitelem paláce byl G. A. Canevalle, za architekta se pak pokládá J. B. Mathey. Boční část domu vznikla již okolo roku 1600 na místě domu kdysi Kryštofa Popela z Lobkovic.Hlavní průčelí zdobí dva sloupové portály, nad nimiž jsou plastické znaky vévodů toskánských, jejichž rod získal palác v roce 1718 a dal mu nový název. Na atice paláce mezi dvěma altánovými vikýři jsou raně barokní sochy antických božstev, připisované J. Brokoffovi. Na levém nároží paláce pak je ve štuzkovém orámování socha sv. Michala, patrona stavebníka paláce, s velkou pravděpodobností dílo sochaře O. Mosta z doby okolo roku 1691.

Dokumentární klub: Proklaté karikatury (Vysílání: 04.8., 22.05 hod., ČT2)
Je Bůh demokratický? Na tuto otázku můžete hledat odpověď spolu s dokumentem Proklaté karikatury a poté diskutovat na stránkách České televize a mezinárodního filmového festivalu Jeden svět. Dánští filmaři se, jak už název napovídá, věnují aféře, kterou několika lety vyvolalo otištění dvanácti karikatur proroka Mohameda v dánském a později i světovém tisku. Rozjitřená atmosféra v zemi se ovšem od té doby nikterak neuklidnila, o čemž svědčí fakt, že zcela nedávno se měl jeden z karikaturistů stát obětí plánované vraždy. Mezitím západní svět kroutil hlavou nad odsouzením anglické misijní učitelky, která dovolila dětem pojmenovat plyšáka Mohamedovým jménem... a nad mnohými jinými absurdně znějícími příběhy. Přitom od doby, kdy íránští duchovní vyslovili klatbu na Salmana Rushdieho, uplynula už téměř dvě desetiletí - a nic se nezměnilo.

Příběhy domů Kouzelný život (Vysílání: 07.8., 09.20 hod., ČT2)
Dokumentarista Marek Sklář, který se zabývá současnými i válečnými tématy, se vypravil do vsi Žerůtky u Boskovic, aby poodkryl tajemství domu, jenž ve 30. letech minulého století inspiroval spisovatele K. J. Beneše k napsání románu Kouzelný dům. Tato kniha byla také předlohou pro stejnojmenný film Otakara Vávry, který se v prostředí domu natáčel. Vilu postavila vlastenecká rodina Vašíčků v 19. století a to v městském stylu, který je v prostředí české vesnice ojedinělý. Dům poskytl útočiště pražským a později i polským povstalcům. V době druhé světové války se v něm skrývala rodina pronásledovaná gestapem. Za posledních sto let se dům prakticky neopravoval a tak jeho podoba zůstala zachována. Současný majitel Petr Přikryl spolupracuje s památkáři na rekonstrukci této kulturní památky, ve které by rád trvale bydlel.

Mizející místa domova (3/13) Karlovarský památník zapomnění (Vysílání: 07.8., 18.00 hod., ČT2)
Dnes k ruině kostela na návrší vede zchátralé strmé schodiště. Ondřej Vaculík s režisérem Alanem Ledererem se po něm vydali natřikrát, aby zjistili, že marnost nad marnost má nekonečně proměnlivou tvář... Už v 10. století tady na vrcholku skalnatého ostrohu stával románský kostelík, a tak je kostel sv. Urbana nejstarší církevní stavbou na území Karlových Varů. Přívlastek „zachovanou“ bohužel nelze použít. Zřejmě památka už oželená, navzdory spolku, který byl kdysi založen na její záchranu. V závětří lázeňského luxusu se tiše rozkládá a drolí, vystavená lhostejným zrakům návštěvníků nedalekého hřiště. Málokdy projde nějaká stavba tak nevídaně rychlým rozkladem jako v tomto případě.
Pozdně gotický kostel sv. Urbana, nacházející se v původně samostatné osadě Rybáře, byl postaven roku 1493 na místě zmíněného románského kostelíka. Rozkládal se kolem něho hřbitov. Roku 1511 rytíř Jiljí ze Štampachu osadu Rybáře daroval městu Karlovy Vary se vším právem a s povinností sloužit za něho a jeho rod každý týden mši. Roku 1511 loketský komoří Štěpán z Brandenu daroval špitálu sv. Ducha v Karlových Varech 550 zlatých, s povinností, aby úroky z tohoto obnosu byly použity také na údržbu kostela sv. Urbana. Bohužel na podobné dárce už kostel v budoucnu štěstí neměl. Naopak přišel o oba zvony, které byly přeneseny jinam. Roku 1820 byl vážně poškozen bouří a zůstal beze střechy, roku 1828 opět opraven a na věž zavěšeny zvony, které však krátce nato někdo ukradl... Roku 1906 se dokonce počítalo s jeho demolicí, než o 30 let později na provolání k lidu, že „Nejstarší pamětihodnost Rybář je v nebezpečí úplné zkázy.“ měl být kostel znovu vysvěcen, přesto byl v letech 1938–1939 přeměněn v památník obětem 1. světové války a později na německý Památník národního osvobození. Po roce 1945 pak byl přeměněn na památník Rudé armády a na věži byla místo kříže osazena rudá hvězda... V roce 2003 se propadl triumfální oblouk kostela a od té doby je stavba ponechána svému osudu.

Kultura.cz (Vysílání: 07.8., 18.35 hod., ČT2)
Básník David Voda je vystudovaný kunsthistorik na volné noze. Žije v Olomouci. Proti svým jiným básnickým kolegům nevydal svou první knihu v moravském nakladatelství. Jeho publikace „Sněhy a další“ vyšla letos v pražském vydavatelství Fra pod patronací Miloslava Topinky. Kniha nabízí milostné básně, které jsou psány neznámým „erotickým“ jazykem za soustavného prolínání češtiny, slovenštiny, němčiny, ruštiny a angličtiny. Nenechte si ujít výstavu světově proslulého britského teoretika grafického designu Ricka Poynora v Moravské galerii v Brně. Výstava sestavená pro Mezinárodní bienále grafického designu Brno 2010 dostala název „Cosi tísnivého: Surrealismus a grafický design“ a odhaluje existenci alternativní tradice v grafickém designu. Loutkové divadlo Československo vzniklo v roce 2003 a od svých počátků je spojeno s tvářemi brněnské kulturní scény. Bylo založeno jako příležitostné sdružení herců brněnského Hadivadla a jejich přátel, postupně však získalo oblibu na mnoha českých a slovenských scénách. Je velmi netypickým loutkovým divadlem pro dospělé, jehož poetika vychází z tradice modernistických hudebních čísel E. F. Buriana.