I. Poledňák: Úvod do problematiky hudby jazzového okruhu
Prof. PhDr. Ivan Poledňák, DrSc.: Úvod do problematiky hudby jazzového okruhu. Pro posluchače FP UP a dalších FF a PdF v ČR vydala Univerzita Palackého v Olomouci v roce 2000. 231 stran.
V roce 1983 vyšel v Supraphonu první díl Encyklopedie jazzu a moderní populární hudby (věcná část), v letech 1986 a 1987 následovalo vydání dvou svazků druhého dílu (část jmenná – světová scéna), a konečně v roce 1990 spatřil světlo světa díl z hlediska normalizační ediční praxe patrně nejobtížnější a nejproblematičtější, neboť do něho byla zařazena i hesla osobností režimem odmítaných (část jmenná – československá scéna). Odvaha, s níž se v osm-desátých letech editoři Antonín Matz-ner, Ivan Poledňák a Igor Wasserberger pustili do realizace velkorysého projektu, vzbuzovala úctu a obdiv stejně jako obrovské penzum mravenčí práce, které si příprava textů vyžádala. Encyklopedie je neocenitelným kompendiem pro odborníky i laiky ještě dnes, bezmála patnáct let po vydání prvého dílu. Je ovšem právě jen slovníkem, v němž jsou zahrnuty údaje dostupné do okamžiku předání mnoha tisíc stran rukopisu tiskárně; žádný slovník nemůže být syntetizujícím shrnutím látky.
Iniciátor zmíněného projektu Ivan Poledňák se o takovou syntézu pokusil: jeho Úvod do problematiky hudby jazzového okruhu je určen studentům filosofických a pedagogických fakult a má tedy charakter skript. Rámec pouhého shrnutí však Poledňákova práce vysoko překračuje nejen tím, že s úctyhodnou metodologickou jistotou třídí v Encyklopedii rozptýlená fakta a „vypreparovává“ z hesel shrnující pohled, ale především proto, že zřetelně odděluje ne tolik podstatně „slovníkové“ podrobnosti od významově nejrelevantnějších zjištění. Tomu jsou ovšem plně podřízeny i užité jazykové prostředky: řeč je tu značně sofistikovanější nežli v heslech Encyklopedie, je maximálně stručná a úsporná a počítá s elementární vyspělostí čtenářů, jimž není třeba všechno detailně vysvětlovat.
Poledňákovi se tak podařilo zhustit výklad celého „dějepisu“ jazzu a moderní populární hudby (pro obě kategorie razí autor kratší a výstižnější termín „hudba jazzového okruhu“) do dvou set jedenatřiceti stran a nabídnout přitom čtenářům nezkreslený, plastický a relativně vyčerpávající pohled na rozsáhlý komplex poznatků. V takovém zhuštění dosud u nás žádné shrnutí nemáme: Dorůžkova průkopnicky záslužná kniha Populárna hudba – priemysel, obchod, umenie (Opus, Bratislava 1978) i Kotkovy Dějiny české populární hudby a zpěvu (Academia, Praha 1994 a 1998) jsou „podrobnější“ a o podobný typ učebnicové syntézy neusilovaly. Poledňákův text navíc zabírá – i při vší nezbytné stručnosti – do hloubky: tak například jeho glosy k hudebně-teoretické, sociologické, psychologické a estetické problematice hudby jazzového okruhu (strany 87-107) čtenáře bezpečně orientují i v otázkách, jichž se jen zcela okrajově občas dotkne i běžná publicistika, ale které v takové úplnosti nikde dosud zpracovány nejsou (např. otázky vkusových měřítek, hodnot v jazzu a populární hudbě, estetická funkce, móda atp.)
Je ovšem pochopitelné, že na ledacos musel autor skript resignovat (např. při uvádění představitelů jednotlivých žánrů redukovaným výběrem), a že se při tomto výběru nemohl zcela vyhnout ani opomenutím jmen osobností, které jiný považuje za nepominutelné (tak třeba v kapitolce o šansonu chybí jméno Judity Čeřovské; ve výkladu o vývoji jazzu u nás se Poledňák nezmiňuje o dů-le-ži-té roli Lubomíra Dorůžky, Alexeje Frieda a Antonína Matznera při prosazení Mezinárodního jazzového festivalu v Praze; v informacích o českém muzikálu chybí Suchého Kdyby tisíc klarinetů a Rychmanova Dáma na kolejích; Konzervatoř Jaroslava Ježka už po řadu let není jedinou školní institucí, která „projevuje vstřícnější postoj vůči populární hudbě (str. 109), neboť na pražské konzervatoři funguje oddělení populární hudby a na úrovni základních uměleckých škol se populární hudbě a jazzu věnuje i ZUŠ Charlotty Masarykové v Praze 6, atd). Někomu bude možná chybět i samostatná kapitolka o tzv. malých divadlech (byť je autor zmiňuje v rámci výkladu o muzikálové hudbě na str. 106); užitečné by ve skriptech asi bylo i zařazení taxativního výčtu funkcí jazzu v populární hudby.
Jde ovšem jen o detaily, které základní přínos Poledňákovy práce nijak nesnižují. Z hlediska historiografického je pak velice významné, že Poledňák nekončí svůj výklad tam, kde svou práci uzavírali autoři hesel Encyklopedie, ale dovádí ho až ke konci let devadesátých: poprvé se tak v celistvější podobě setkáváme s kvalifikovanou charakteristikou např. afropopu, hip hopu, rapu ad., tedy těch typů populární hudby, které na naši scénu vstupovaly až na přelomu osmdesátých a devadesátých let. Cenná je rovněž kapitola o vztahu školy k populární hudbě a jazzu (str. 109-119). Text je doplněn stručnými portréty osobností a sou-borů a informatoriem, jež podává přehled literatury, diskografickou informaci a mi-niadresář českých teoretiků, kritiků a publicistů.
Poledňákova knížka tak významně překračuje poslání pouhých vysokoškolských skript; měl by k ní mít přístup každý, koho jazz a populární hudba, resp. hudba jazzového okruhu zajímá.
TIP!
Časopis 18 - rubriky
Časopis 18 - sekce
DIVADLO
Slovácké divadlo uvede napínavé drama
Slovácké divadlo v sobotu 27. 4. 2024 čeká další premiéra. Tentokrát se do čela inscenačního týmu postavil eme celý článek
HUDBA
Eurovision Song Contest 2024
Eurovision Song Contest 2024
Přímý přenos prvního semifinále ze švédského Malmö, kde se letos koná 68. ročn celý článek
OPERA/ TANEC
Český hrdina premiéra Farmy v jeskyni
Mezinárodní soubor Farma v jeskyni uvede pohybovou satiru Český hrdina v režii Viliama Dočolomanského. Je o že celý článek