Veselý a pestrý Don Ouijote
autor: Z webu
Vír barev, svižné hudby a taneční bravury zažili diváci během představení Dona Quijote, které na scéně Národního divadla uvedlo v české premiéře v rámci Dnů ruské kultury v ČR petrohradské Divadlo opery a baletu konzervatoře Rimského–Korsakova v nastudování Nikity Dolgušina.
Dolgušin se chopil tématu, o jehož choreografické zpracování se pokoušeli umělci už od počátků 18. století, až jej v roce 1869 uvedl Marius Petipa v moskevském Velkém divadle a v roce 1902 obměnil Alexander Gorskij. Dolgušin v podstatě použil choreografii Petipy a Gorského, odstranil materiál, doplňovaný v průběhu času, přidal vlastní prvky a celkově balet upravil tak, aby byl přijatelný pro současné obecenstvo. Architektonicky jednoduchá scéna – poněkud neobvykle realistické mořské pobřeží – hýří barvami vlajek a lamp (scénografie Taťána Jestrebová) i historických kostýmů (vlastní návrhy Nikity Dolgušina).
Jádrem inscenace o dvou dějstvích (původně 4 akty) se stává taneční příběh Basila a dcery hostinského Kitri (v podání předních solistů Mariinského divadla Irmy Nioradze a Michaila Lobuchina), v němž Donu Quijotovi (dvoumetrový Pavel Jakovlev) zůstala trochu okrajová role jakéhosi dobrého ducha či smutného neškodného blázna, pohybujícího se ve svém neskutečném světě.
Po úvodním obrazu s Donem Quijotem a Dulcineou (objevuje se také v epilogu) se děj přenáší pod slunečné španělské nebe na náměstí Barcelony, jejíž temperamentní obyvatelé – mezi nimi pouliční tanečnice a toreadoři- jsou rovnocennými partnery ústřední dvojice. Radostnou náladu dotvářejí všudypřítomné děti – kuchtíci (pomocníci hostinského Lorenza) prohlubující pocit spontánního veselí, v jehož duchu se nese celé představení, aby posléze vyvrcholilo ve scéně Svatby ve druhém dějství. Děj je rovněž prostoupen groteskními pantomimickými výstupy hospodského Lorenza (Děnis Lozovoj), nápadníka Gamaše (Ilja Golub) a Sancho Pansy (Alexej Misažinkov). Pohádkový až lyrický prvek přichází ke slovu ve scéně Cikánského tábora (tanec cikánů, loutky)a ve Snu Dona Quijota. Představení je tedy opravdu pestré, jak v přeneseném tak pravém smyslu slova.
Představení je rytmické, má spád (druhé dějství více než prvé) a může připomínat varietní či muzikálová čísla. Jak bývá zvykem v případě tanečníků ruské školy, kde taneční pohyb je jaksi jejich přirozeností, i tentokrát si diváci vychutnali brilantní klasickou techniku na nejvyšší míru a zejména na výkony sólistů i sboru v závěrečné části hned tak nezapomenou. Představení dokazuje, že i „starý kus“, když je dobře oprášen a nablýskán, může pobavit i současníky.
TIP!
Časopis 20 - rubriky
Časopis 20 - sekce
DIVADLO
Festival queer divadelního umění WILD!
Poslední květnový týden zavítá do pražské Venuše ve Švehlovce mezinárodní festival WILD!, který představí soud celý článek
HUDBA
Hudební tipy 20. týden
13. komnata Kuby Ryby
Hudebník, skladatel, textař, zakladatel nejznámější punk-popové skupiny Rybičky 48, b celý článek
LITERATURA/UMĚNÍ
Strhující drama Anthropoid
Anthropoid
Akce má krycí jméno. Strhující filmové zpracování atentátu na Reinharda Heydricha, provedeného v celý článek