Scéna.cz 

Unikátní album: Gustav Mahler – Soňa Červená

Mahlerovský recitál Soni Červené přináší hned několik unikátů. Předně zpřístupňuje vzácné záznamy, pořízené u příležitosti 100. výročí narození Gustava Mahlera, kdy byla jakákoli příležitost slyšet hudbu tohoto génia ještě neobvyklá, výjimečná a doslova objevná. CD vychází skoro na rok přesně šedesát let od vzniku nahrávek, tedy od onoho jubilejního roku 1960. Nadto jde o dokument z jediného období pěveckého setkávání Soni Červené s díly Gustava Mahlera – žádné jiné nahrávky nenabízejí možnost doteku těchto dvou velkých osobností klasické hudby, narozených v naší zemi. A konečně dva další unikáty – recitálové CD sestavené pouze z kantátové tvorby a z nahrávek, které dosud nebyly nikdy běžně dostupné.

,,V ruce tak držíte skutečný klenot, který mě osobně těší o to víc, že Soňa patří mezi přátele a podporovatele nadačního fondu Bohemian Heritage Fund, jenž sdružuje osobnosti smýšlející podobně jako Soňa a jenž podporuje právě tak mimořádné umělce a umělecké projekty šířící zmíněné kulturní dědictví naší vlasti.
Proto mám velkou radost, že i tuto nahrávku Soni Červené náš fond mohl podpořit. Věřím, že Vám bude při opakovaném poslechu přinášet umělecké potěšení.“ JUDr. Pavel Smutný, nadační fond Bohemian Heritage Fund.

Výňatky z děl Gustava Mahlera (1860–1911) na tomto CD v podání Soni Červené se vracejí k zenitu těchto doteků. Zpěv půlnoci, který tvoří čtvrtou větu Symfonie č. 3, zhudebňuje verše filozofa Friedricha Nietzscheho (1844–1900) o poznání z půlnočního snu: Kdo pociťuje bolest a žal, blíží se konci a zmaru. Kdo pociťuje touhu, blíží se hloubkám věčnosti. Zní-li čtvrtá věta samostatně, bez ohromující mohutnosti úvodu, následného radostného andělského sboru a velkolepého ztišení v závěru, otevírá podstatu Mahlerova tvůrčího sdělení v nejkratší možné podobě: skladatel vstřebává tíhu bolestí světa a svou hudbou pozvedá lidské duše k víře ve vyšší poslání, k povznášejícímu smyslu života. Symfonii č. 3 Mahler komponoval v letech 1895–1896 ve svém letním sídle ve Steinbachu u Atterského jezera, v čase dirigentského působení v Hamburku.

Mnohonásobně početnějšími verši vyjádřil bolest mařící naději v její pochopení básník Friedrich Rückert (1788–1866). V rozsáhlém souboru více než čtyř set básní se vyrovnával se ztrátou svých dětí. Mahlera dojaly obrazy spojující slunce a věčné světlo, dětské oči a hvězdy, nadzemskou vlídnost milující matky, jinotaj návratu domů a souběh nečasu a věčného spánku. Vybraných pět Písní o mrtvých dětech Mahler komponoval v letech 1901–1904 nesouvisle, v sousedství Symfonie č. 5, avšak s hlubokým citovým zaujetím a s nevyslovenou předtuchou, že osud neušetří podobného bolu ani jeho. Vokální symfonií Píseň o zemi Mahlerovo dílo vrcholí, korunuje výjimečnou klenbu i všeobjímající umělcovo poselství, a přece ještě jeho životní tvorbu neuzavírá. Mezi symfoniemi záměrně nemá pořadové číslo, předchází Symfonii č. 9, z obrazů světa se obrací k věčnosti – a v ní se rozplývá. Tentokrát skladatele zaujalo přebásnění staré čínské poezie, vydané Hansem Bethgem (1876–1946) pod názvem Čínská flétna. Zdroji jsou dávné poetické kaligrafy různých autorů, často zapomenutých či zapomínaných (Čang Ťi, Li Tchaj-po [Li Po], Meng Chao-žan, Wang Wej), a ani přebásnění nezůstalo ve skladatelově ruce doslovné. Gustav Mahler, básník orchestru neslýchaných zvukových barev, sám verše dotvářel: pijáckou o bídě světa, osamělého v jeseni, o mládí, o kráse, o opojení jarem a o loučení. Většina kompozice vznikala v létě 1908 v Toblachu v jižních Tyrolích. Uvedení se skladatel nedožil.

Album vydal Radioservis.