Libuše Domanínská – Operatic Recital
autor: archiv
zvětšit obrázekOperní recitál z archivních rozhlasových nahrávek sopranistky Libuše Domanínské můžeme považovat za dárek k jejímu letošnímu životnímu jubileu. (Snad nebude považováno za negalantnost prozradit, že 4. července oslavila krásných 85 let.) Její jméno patří do galerie legendárních hvězd, které vytvořily v padesátých a šedesátých letech 20. století významnou éru v dějinách české opery. Už v mládí se stala přední sólistkou brněnské opery, v roce 1955 přešla do Národního divadla a jeho členkou byla plných 35 let. Rozsah jejího repertoáru zahrnoval obor lyrický, mladodramatický i vysocedramatický, v průběhu let došlo dokonce i na několik mezzosopránových rolí. Všechny nároky těchto partů zvládala s naprostou suverenitou technickou i výrazovou, k níž se v jevištním ztvárnění přidalo zvláštní kouzlo osobnosti, jakási projasněná oduševnělost, vnitřní čistota a ušlechtilost. Snad proto byla představitelkou především kladných postav, jejichž charaktery jako by se v jejím podání propojovaly s lidskými rysy pěvkyně samotné. Právě v tom tkvěla sugestivita a neopakovatelnost jejího umění.
Mnohé z toho si můžeme nyní připomenout při poslechu jejího profilového CD vydaného Radioservisem ve spolupráci se stále aktivnější Společností Beno Blachuta. Celý recitál se vyznačuje jednou zvláštností – bylo sem zařazeno několik rozsáhlejších úryvků, které dávají dobrou představu o výstavbě rolí paní Domanínské. Jednotlivé nahrávky vznikly v údobí let 1953 až 1966, takže lze na nich sledovat také její umělecké vyznání. Nejstarší snímky pocházejí ještě z doby brněnského angažmá a jsou výseky z Janáčkových oper. Jde o monolog Jenůfy z 2. dějství Její pastorkyně a rozhovor Káti a Varvary z 1. dějství Káti Kabanové. Obě scény dokazují, jak byl svět Janáčkových hrdinek brněnské rodačce Libuši Domanínské bytostně blízký, byla právem považována za janáčkovskou pěvkyni. V Jenůfě napjatě sledujeme proměny duševního stavu od probuzení přes uklidňující pohled na večerní krajinu a náhlý zvrat v až šílené starosti o dítě a závěr ve vroucí modlitbě. Kátino vyznání naopak působí svou prostotou, dívčí, téměř až dětskou, ani extatické zakončení nemá ještě v sobě tragickou zátěž. Oba úryvky navíc pocházejí z kompletních nahrávek těchto oper pod taktovkou Janáčkova odchovance Břetislava Bakaly, což jim dodává punc autenticity.
V polovině padesátých let vznikl v brněnském rozhlasovém studiu také snímek, který na profilovém CD paní Domanínské mnohé překvapí – rozsáhlé finále Straussovy Salome. Snad právě proto, že jde o roli, která se svým charakterem z jejího repertoáru vymyká, je nečekaným zážitkem. Přitom v hlase znějí stále ještě ty dívčí tóny, nenaplněná milostná touha, která je v tomto pojetí silnější než krutá vášeň. Nahrávky z éry působení na scéně pražského ND už mají v sobě o poznání více ženskosti. Jde především o postavy smetanovské (Smetana patřil do jejího repertoáru stejně neodmyslitelně jako Janáček), o Jitku z Dalibora, Mařenku, Krasavu z Libuše a Vendulku z Hubičky – zde v duetu „Jsme svoji“ s Beno Blachutem, který se řadil mezi nejčastější jevištní partnery paní Domanínské. Zvláštní jímavost má v sobě její podání Rusalčiny árie o měsíčku z Dvořákovy opery, vystupňované až do prudkého střihu od plaché prosby „O mně-li duše lidská sní…“ k zoufalé úzkosti „Měsíčku nezhasni!“. Početnou řadu rolí, které Libuše Domanínská zpívala ve světových operách, zastupuje na CD árie Alžběty z Verdiho Dona Carlose a árie Micaely z Bizetovy Carmen. Také na nich si můžeme ověřit, jak lehce stoupal její soprán až k nejvyšším tónům, jak široce vyklenutá byla její kantiléna a s jakou procítěností podávala každé zpívané slovo.
RADIOSERVIS CRO451-2
Libuše Domanínská – Operatic Recital
Antonín Dvořák: Rusalka (árie Rusalky z 1. dějství), Bedřich Smetana: Dalibor (úvodní scéna Jitky a sboru), Prodaná nevěsta (árie Mařenky), Libuše (árie Krasavy), Hubička (duet Vendulky a Lukáše), Leoš Janáček: Její pastorkyňa (scéna Jenůfy z 2. dějství), Káťa Kabanová (scéna Káti a Varvary), Giuseppe Verdi: Don Carlos (árie Alžběty), Georges Bizet: Carmen (árie Micaely), Richard Strauss: Salome (závěrečná scéna Salome)
Spoluúčinkují Beno Blachut, Marie Steinerová a Cecílie Strádalová, Symfonický orchestr Československého rozhlasu v Praze, Pražský rozhlasový orchestr a Symfonický orchestr brněnského rozhlasu řídí Břetislav Bakala, František Dyk, Josef Hrnčíř a Alois Klíma, Pěvecký sbor Československého rozhlasu v Praze, sbormistr Vladivoj Janovský.
Archivní nahrávky Československého rozhlasu v Praze a v Brně z let 1953 až 1966. Vydáno ve spolupráci se Společností Beno Blachuta, produkce a edice 2009 Vít Roubíček. Celkový čas 75:00
Zdroj Hudební rozhledy 09/2009 - Jaroslav Someš
TIP!
Časopis 19 - rubriky
Články v rubrice - CD boxy
Hlaskontrabas Oktet vydává nové „severské” album
Unikátní hudební formace Hlaskontrabas Oktet, kterou tvoří čtyři zpěvačky a čtyři kontrabasisté pod vedením Pe ...celý článek
Časopis 19 - sekce
DIVADLO
VČD uvede derniéru hry Kdo se bojí Beatles
Pardubický soubor před rokem uvedl českou premiéru hry slovenského dramatika Viliama Klimáčka Kdo se bojí Beat celý článek
HUDBA
Anna K. představila svoje Údolí včel
Dlouholetá populární stálice na české hudební scéně, zpěvačka Anna K., po šesti letech opět vystoupila a to 25 celý článek
LITERATURA/UMĚNÍ
Jiřina Bohdalová v hlavní roli
Svatá
Jiřina Bohdalová v hlavní roli strhujícího dramatu o pravdě a lži. Vitální devadesátiletá důchodkyně celý článek