Scéna.cz 

Joyce Moreno přijíždí do Prahy

Již tuto neděli 14. října přivítají Struny podzimu ve Stavovském divadle legendární brazilskou zpěvačku, kytaristku a autorku Joyce Moreno. Svým výjimečným hudebním rukopisem, ve kterém kombinuje to nejlepší z bossa novy a moderní jazzové i popové prvky s tradičními postupy brazilské samby oslovuje publikum po celém světě. Joyce Moreno, již časopis Down Beat označil za „brazilský národní poklad“, má na svém kontě přes 400 písní a více než 30 nahrávek. Její životní umělecká dráha se klene od spolupráce s brazilskými legendami Robertem Menscalem či Miltonem Nascimentem a duetu s Jonem Hendriksem až k Annie Lennox či remixu hip hopových Black Eyed Peas.

Vystoupení na Strunách podzimu je prvním evropským koncertem Joyce Moreno bez doprovodné kapely. „Jedinečný hlas, úžasná melodičnost, rytmická jistota a až odzbrojující jednoduchost, s jakou své písně Joyce Moreno podává, nejlépe vyniknou v sólovém recitálu jen za doprovodu její kytary,“ vysvětluje umělecký ředitel festivalu Struny podzimu Marek Vrabec.
Když v roce 1967 Joyce, tehdy devatenáctiletá finalistka festivalové soutěže v Riu, zazpívala ve své písni Me Disseram slova „…řekli mi, že ten můj už mě nemá rád…“, bylo to poprvé, kdy se odvážila některá z brazilských zpěvaček zazpívat v první osobě ženského rodu. A dát publiku všanc svoji osobní výpověď. Vzbudila značný rozruch, jedni jí vyčítali vulgaritu a amorálnost, druzí bránili její „feministické pozice“. To ovšem nebyl záměr, jen potřeba vyjádřit se přímo, podobně jako její tehdejší vzory, Edith Piaf a Billie Holiday. Málokdo však tehdy tušil, že před sebou mají talentovanou interpretku a autorku, která v budoucnu získá čtyři nominace na Latin Grammy a o níž guru brazilské hudby Antonio Carlos Jobim o dvacet let později prohlásí: „Tohle je jedna z nejlepších zpěvaček všech dob! A aby toho nebylo dost, Joyce je skvělá skladatelka a hraje výtečně na kytaru! Úžasná žena!“

Joyce Moreno se narodila v roce 1948 v Riu de Janeiro v oblasti Zona Sul. Již jména některých částí – Ipanema či Copacabana – dávají tušit, že pro brazilskou hudbu, zejména bossa novu, je to místo srovnatelné významem, jaký mají New Orleans pro jazz, Paříž pro šanson či Vídeň pro valčík a operetu.
Její o třináct let starší bratr se přátelil s mnoha špičkovými hudebníky bossa novy, takže dospívající Joyce žila obklopena hudbou a v jejich domě se pravidelně setkávali mimo jiné Eumir Deodato, Roberto Menescal, Luiz Carlos Vinhas, Leny Andrade nebo The Castro Neves Brothers. V šestnácti se poprvé objevila ve studiu na pozvání Roberta Menescala. Následně studovala žurnalistiku a zároveň se učila hrát na kytaru. Jako novinářka tehdy pracovala pro kulturní přílohu třetího nejstaršího brazilského deníku Jornal do Brasil.
Po zmíněném prvním úspěchu na Festival Internacional da Canção v Riu v roce 1967 následovalo o rok později první sólové album. Na něm se vedle vlastních zpěvaččiných kompozic objevily písně přátel, většinou také začínajících autorů, mimo jiné Caetana Velosa.
Tak odstartovala hvězdná kariéra Joyce (příjmení Moreno používá až po sňatku se svým celoživotním partnerem, bubeníkem Tutty Morenem, kterého si vzala po 24letém soužití v roce 2001), jež zahrnuje vedle 400 nahraných písní, 33 osobních alb a 2 DVD ve spolupráci s takovými jmény, jako byli a jsou domácí Maria Bethânia nebo Milton Nascimento, ve světě potom Annie Lennox, Omara Portuondo, Black Eyed Peas, David Sanchez, Gerry Mulligan, Jon Hendricks nebo Flora Purim. V devadesátých letech objevili groove skrytý v jejích písních přední britští DJs a skladby Feminina, Baracumbara a zejména Aldeia de Ogum se v mnoha remixech staly hity tanečních klubů po celém světě.
Její duet s Miltonem Nascimentem Tema Para Jobim se objevil ve filmu Hráč režiséra Roberta Altmana, hip hopová formace Black Eyed Peas použila základní nahrávku hitu Aldeia de Ogum jako základ remixu, který se Stingovým refrénem a pod názvem Magic dominuje komedii režiséra Roberta Luketice Legally Blonde (Pravá blondýnka).
O Joyce Moreno, ženě, která je dnes ikonou brazilské hudby, ale která si uchovala osobní integritu a uměleckou i lidskou nezávislost, řekl loni její o něco starší umělecký souputník Caetano Veloso: „Její muzikalita je úžasná a stále mne překvapuje. I jako kytaristka patří mezi ty nejlepší, což v Brazílii rozhodně není laciný kompliment. Její kompozice oplývají harmonickou bohatostí a melodickou představivostí.“
Koncert umělkyně, která je jednou z ikon nejen brazilské, ale celé latinskoamerické hudby, pro jejíž propagaci udělala obrovský kus práce, nyní potěší i publikum Strun podzimu.