Scéna.cz 

Ohlédnutí za 14. ročníkem SETKÁNÍ 2009 STRETNUTIE

Silný program přivábil do divadelních sedadel mnoho svátečních diváků. Pro divadelníky je tento festival svátkem divadelního umění, kde je možné navštívit představení kolegů ze sousedních zemí, večer v klubu prodebatovat zážitky a setkat se se zajímavými lidmi. Místo rozborových seminářů se v programových pauzách konaly neformální diskusní kluby u várnice s kávou, kterou každoročně nepřetržitě čepují usměvavé pracovnice Městského divadla Zlín.

Z ohlasů diváků, médií i odborné veřejnosti je zřejmé, že přehlídka dosáhla během svého trvání značné úrovně a prestiže. Areál zdejšího divadla poskytl všem účastníkům pohostinnou náruč a zázemí. Dramaturgové pro tento ročník vybírali z rekordního počtu 122 titulů od 68 divadelních subjektů. Z nich letos přijelo do Zlína šest slovenských souborů, devět českých a poprvé i jeden maďarský. Pro nemoc se přehlídky nezúčastnilo pražské Dejvické divadlo, diváci místo Dračího doupětě shlédli populární představení Městského divadla Zlín: Když už člověk jednou je…aneb Autosalon Jana Wericha v režii Jozefa Krasuly.

O divoký začátek přehlídky se postaral soubor Divadla Jonáša Záborského z nejvzdálenějšího města od Zlína – Prešova s inscenací na text Ődőna von Horvátha: Viera, láska, nádej. Slavnostní zahájení večera moderoval ředitel MDZ Antonín Sobek, poté Slovenské národné divadlo Bratislava uvedlo existenciální pojetí Havlovy hry Odchádzanie s Mariánem Labudou v hlavní roli.

Domácí barvy hájili Vieweghovi Andělé všedního dne v režii Petra Štindla. Divadlo v Dlouhé zahrálo celého Shakespeara ve 120 minutách a Radošinské naivné divadlo přivezlo kabaret složený z pokladů slovenské kultury, který na podzim ve Zlíně opět uvede: Niekto to rád slovenské. Rámcově se jednalo o příběh zasazený do první třetiny 20. století do „slovenské Ameriky“, kde se to hemží mafiány, Taliány, vynálezci, emigranty, a hláškou: Počuje ma niekto?

Svět fantazie, humoru, hudby a hravosti rozprostřel na jevišti Studia Z Jan Jirků ve své autorské inscenaci se studenty DAMU: Marnotratný syn. Podruhé jsme se s jeho nezaměnitelnou poetikou setkali v Bitvě u Lipan s brněnským Divadlem Polárka.

Do současného New Yorku zasazený intimní příběh osamělého muže a jeho přátel Amerika II. autenticky zahrálo Divadlo Jozefa Gregora Tajovského Zvolen. Nepříliš úspěšné bylo hostování Divadla Šumperk se „školním“představením Erbenovy Kytice. Neverbální divadlo zastupovalo Studio Marta Brno, které vystoupilo s hudebně-pohybovým představením slyšících i neslyšících aktérů v režii Zoji Mikotové. Beze slov probíhala pozoruhodná inscenace Divadla Maladype Budapešť, inspirovaná jednoslovnou básní Sándora Weőrese Vaječná tma. Inscenace nazvaná Egg(s)hell rozkrývá odvěká dobrodružství z poznávání odlišností mužů a žen.

Dlouhého aplausu ve stoje si užili herci MDZ v inscenaci Jana Mikuláška Charlie ve světlech moderní doby. Odvážlivci z řad publika se v pozdních hodinách aktivně zúčastnili představení brněnského Divadla Feste: Osmdesátdevět (Trenažér jedné revoluce).

Poslední den patřil pohádkám a hrám, které obklopily parčík u divadla. Patřil také komplikovanému světu ženské duše. Komorní prostředí Studia Z hostilo představení Činoherního studia Ústí nad Labem o přepadení moskevského divadla Na Dubrovce Čečenci. V režii Filipa Nuckollse představily tři herečky-tři tragické osudy žen-vdov, které se setkaly během této události (Zuzana Onufráková, Nataša Gáčová a Marta Vítů). Hra byla přeložena do osmi jazyků a její autor Torsten Buchsteiner za ni dostal několik ocenění. Závěr festivalu tradičně patřil Národnímu divadlu Praha, které uvedlo izraelskou hru od Hadana Galrona Mikve. Příběhu o setkávání osmi ortodoxních i neortodoxních žen v posvátné lázni vévodila Iva Janžurová. Závěr přehlídky patřil folklóru a veselí za doprovodu cimbálové muziky Mládí.