Scéna.cz 

Michal Slaný: Negativní role jsou herecky zajímavější

Herec Národního divadla Michal Slaný je sympatický mladý muž. Televizní diváci jej ovšem znají výhradně ze záporných rolí. V divadle je jeho rejstřík mnohem širší. Na scénách Národního divadla má za sebou např. Laerta v Shakespearově Hamletovi, Ippolita v dramatizaci Dostojevského Idiota a Hamleta II v Müllerově hře Hamlet-stroj, Jimmyho v Mastrosimoneho hře Jako naprostý šílenci, Raye v Penhallově hře Slyšet hlasy (ta je jeho nejoblíbenější!) či Chance ve Williamsově dramatu Sladké ptáče mládí.

Jaká byla vaše reakce, když jste byl osloven, abyste si zahrál v letní inscenaci Studia Dva Vše o mužích?
Byl jsem velmi potěšen – už loni jsem dělal, jak říkám, takovou „taneční výpomoc“ ve hře Vše o ženách. Hodně mě bavilo dívat se na ty dámy, jak výborně hrajou. Takže když jsem byl osloven, měl jsem velkou radost.

Přišlo mi, že základem té hry je taková typická mužská hravost. Jste vy hravý?
Určitě, jako každý normální kluk nebo chlap. Myslím, že si to opravdu užijeme. Při zkouškách vznikají různé improvizace, je to takové otevřené a režisérka nám dává volnost.

S Janou Janěkovou nespolupracujete poprvé, že?
Už na JAMU hodně sledovala náš ročník, protože s námi studovala její dcera. Když pak režírovala hru Patrika Marbera Na dotek, oslovila mě ke spolupráci. Pak jsme ještě společně dělali Noci letmé lásky od Palome Pedrero. Myslím, že jsme si vzájemně padli do oka, líbí se mi její způsob práce, který hodně vychází z herců. Navíc hodně pracujeme s pohybem, ato mi vyhovuje, protože mám rád pohybové divadlo. Baví mě to mnohem více než čistá činohra, kde se většinou jen sedí a mluví.

Co je pro vás na práci v inscenaci Vše o mužích zajímavé?
Je fajn, že si tam každý zahrajeme několik rolí. Dotýká se to nejrůznějších témat, které třeba sám neřeším, ale jsou pro mě herecky zajímavé. Ať už jsou to generační vztahy mezi otcem a syny, nebo motiv kluka, který přijme ze sociálních důvodů nabídku vystupovat ve striptýzovém baru, což mu není vlastní, ale slibuje to snadný výdělek (nakonec ale uteče). Taky se tam řeší otázka vztahů mezi homosexuály. Bylo pro nás zajímavé a náročné se s tím poprat, protože nikdo z nás takovou zkušenost nemá a tak jsem jsme hodně přemýšleli o tom, jak to udělat, aby to působilo autenticky. Vzpomínal jsem přitom na film Zkrocená hora a obdivoval herce, jak to dokázali realisticky podat.

Jedno z velkých mužských témat je kamarádství „na život a na smrt,“ které je ovšem ve hře nakonec narušeno. Nebudeme prozrazovat, proč - na to ať se přijdou diváci podívat. Ale zeptám se na jinou věc – máte vy sám nějaké kamaráda, na kterého nedáte dopustit?
Mám kamaráda, kterého znám už asi 17 let, prožili jsme spolu spoustu věcí, dobře se známe. Jak se říká, v nouzi poznáš přítele – a já to zažil, vím, že se na kamaráda můžu spolehnout. Takových skutečně dobrých chlapských přátelství je v životě málo – člověk jich potká jen pár.

Ve filmu jste zatím moc příležitostí neměl. A diváci, kteří vás znají z televize, si o vás musí myslet pěkné věci! Hrajete většinou záporné role...
To je pravda, a já netuším, čím to je. Začalo to zápornou postavou v seriálu Ordinace v růžové zahradě, v pohádce Boháč a chudák jsem hrál zlého bratra (Jakub Prachař byl ten dobrý) a v další pohádce Šípková Růženka jsem zase hrál loupežníka převlečeného za prince. V kriminálce Škodná jsem byl schizofrenním vrahem a příliš kladný role není ani ta, která mě čeká v seriálu 1. oddělení. Takže se zatím stále pohybuje na hraně mezi vrahy a schizofreniky. Uvidíme, co mě čeká dál.

Michal Slaný
Narodil se roku 1976 ve Znojmě. Vystudoval Střední průmyslovou školu strojní v Brně. Následovalo studium herectví na brněnské JAMU, kterou absolvoval v roce 2000.
Už během studií hostoval ve Východočeském divadle v Pardubicích a v Divadle J. K. Tyla v Plzni. Necelou sezonu 2000-01 byl členem Městského divadla v Mostě, kde si zahrál Vica ve hře Prachy, prachy nebo Jaromíra ve Zlém jelenovi. Od března do září 2001 působil v Městském divadle v Brně (Bělas ve West Side Story, Anděl ve Světě plném andělů). Pohostinsky v té době nastudoval v souboru ND roli Sebastiana ve Večeru tříkrálovém (2001). Členem činohry Národního divadla je od roku 2001, kdy převzal dvě role – Laerta v Shakespearově Hamletovi (ND 1999) a Borachia v Mnoho povyku pro nic (StD1999). Od té doby nastudoval postavy: Solinuse v Shakespearově Komedii omylů (StD 2000), Ippolita v dramatizaci Dostojevského Idiota (StD 2001), Kristiána v divadelním přepisu Vančurovy Markéty Lazarové (ND 2002), Hamleta II v Müllerově hře Hamlet–stroj (Projekt Bouda, 2003), Jimmyho v Mastrosimoneho hře Jako naprostý šílenci (StD 2003), Raye v Penhallově hře Slyšet hlasy (Divadlo Kolowrat 2003, v režii britského režiséra Davida Farra) – za ztvárnění této role byl nominován na Cenu Thálie 2003. Dále hrál Aufidiova pobočníka v Shakespearově Coriolanovi (ND 2004), Tanečníka v Havlově Pokoušení (2004, režie Charles Marowitz), Jindřicha Ptáčníka v Tylových krvavých křtinách aneb Drahomíra a její synové (ND 2005), diváci ho mohli vidět i jako Indiána ve Smetanově opeře Prodaná nevěsta (ND 2005), jako Tristana ve Vladařce závist aneb Zahradníkův pes od Lope de Vegy (ND 2005), Benvolia v Romeovi a Julii (2003). V současné době jej můžete vidět ve hrách Richard III., Otec/Doma, Sladké ptáče mládí a Malá hudba moci. Pohostinsky účinkuje i na jiných scénách. V Divadle Metro (Carmen ), v Bambuškově hře Porta Apostolorum v La Fabrice (2005), hostuje také v Činoherním klubu a Divadle Palace Theatre. Hraje i ve filmech a seriálech (např. Román pro ženy, Boháč a chudák, Boží pole, Ordinace v Růžové zahradě atd.).