Scéna.cz 

Tipy České televize na 25. týden

V souvislosti s probíhajícím Mezinárodním televizním festivalem Zlatá Praha 2008 uvede Česká televize několik hudebně dramatických či tanečních pořadů,s pojených s výjimečnými světovými tvůrci (můžeme mít radost, je-li mezi nimi občas i Čech!, tak jako v případě našeho tipu). Na taneční film choreografa Jiřího Kyliána a režiséra Borise Pavala Conena Car Man, inspirovaný Bizetovou hudbou a starými holandskými černobílými groteskami z prostředí automobilových závodů, se můžete podívat 17. června 2008 od 21:45 h na ČT2. Snově reálný a humorně nostalgický příběh je vyprávěný moderní taneční řečí na věčné a univerzální téma lásky. Hlavními hrdiny jsou dvě dvojice tanečníků souboru Nederlands Dans Teater III - a legendární vůz Tatra 87. Carmen totiž není to stejné jako Car Men - vyzývavá operní hrdinka podléhá vášni pro automobily stejně jako Car Men - Muži aut. Nizozemsko-česká koprodukce byla natáčena v létě 2006 v imaginativní atmosféře severočeské hnědouhelné pánve a od té doby získala nejen Český křišťál na MTF Zlatá Praha, ale i Prix Italia, FIFA Montréal a finálovou nominaci na International EMMY Awards.

A znovu se vypravíme Po stopách hvězd. Nalaďte si ČT1 19. června 2008 od 21:10 h. Herec Radoslav Brzobohatý měl to štěstí, že pro něho psali role nejlepší autoři své doby. Už jako mladý herec upoutal rázností, ostře řezanou tváří a neobvykle modulovaným hlasem. Publikum přitahoval především v rolích ochránců slabých. Byl jako stvořen pro postavy silných nekompromisních mužů, vždy hájící spravedlnost, chlapů s pevnými morálními zásadami, které nic nemůže změnit. Když v roce 1962 přešel definitivně do Prahy, využili ho filmaři k vytvoření různých postav. Od kriminalistů, důstojníků a policistů až k vesnickým chasníkům. Sedmdesátá léta přinesla Radoslavu Brzobohatému paletu rozdílných, ale ne vždy hodnotných rolí. Přízeň publika si získal i díky rozhlasu a především na televizní obrazovce za role v seriálech. Z jeho divadelních rolí upoutá postava Marlowa ze hry Král Krysa. Nyní Radoslav Brzobohatý hostuje na nejrůznějších scénách. Vlastní i své divadlo. Chcete vědět, jak ho vidí jeho kolegové, přátelé a rodina?

A zde je něco pro milovníky netradiční muziky - 20. června 2008 od 21:30 h na ČT2 můžete vidět pořad Chris Rea: The Road to Hell and Back.
Vzhledem ke svým problémům se zdravím, absolvoval Chris Rea na jaře 2006 své možná poslední turné, během kterého se zastavil i u nás. Za celou svou kariéru nevydal jediný živý záznam, dá se tedy říci, že tenhle nedostatek napravil na poslední chvíli. Zasloužený aplaus lemuje deset skladeb, které patří k těm nejznámějším z Reovy tvorby. Všechny skladby jsou citlivě uzpůsobeny Reově myšlence uceleného koncertu v bluesovém rytmu. Některé zjemnil nebo zpomalil, jiné obral o zbytečně výrazné příměsi jiných stylů. Vytvořil tak křehce něžnou a civilní atmosféru, která se občas rozjede v syrovější a odvážnější blues-rockovou krasojízdu. Tenhle nový kabát ale skladbám rozhodně neuškodil, naopak sluší i takovým hitům jako je Josephine. Vyniká Reova podmanivá kytara, která spokojeně přede. Obdobně jako kytara Marka Knopflera z Dire Straits, k němuž má Reův styl docela blízko. Rea se poddává svévolné improvizaci a některé skladby patřičně prodlužuje o rozsáhlejší instrumentální pasáže. Ty se pozvolna rozjíždějí a někdy i jemně gradují. Přes svůj bluesový purismus někdy Rea přece jen naznačí třeba reggae i jiné styly. Stačí jen tenhle nepatrný náznak a nahrávka je ještě barevnější. Přestože záznamy jednotlivých skladeb pochází z různých koncertů jarního turné, živák působí uceleně. Chris Rea nezní vůbec unaveně, spíš mile překvapuje jasným zpěvem i poměrně energickou hrou na kytaru. Pominu-li zastřenější zvuk některých skladeb, který vlastně jen podtrhuje autenticitu živého koncertu, The Road To Hell je velice příjemné na poslech, po hudební stránce je výtečné. Chris Rea se ukázal ve formě a můžeme snad jen doufat, že se z hudební scény nestáhne úplně. Zatím alespoň plánuje ještě nějaké studiové počínání či příležitostné hraní v bluesovém triu Memphis Fireflies.

Nezapomínáme ovšem ani na divadelní fanoušky – pro ty je určen páteční večer 20. června od 20:00 h na ČT 2. V cyklu Zveme vás do divadla bude k vidění Král Lear v inscenaci Městského divadla Zlín. Tam měla hra premiéru 13. ledna 2007 a tvůrci si za její základ vybrali moderní překlad Martina Hilského. Režisér Pavel Šimák společně s dramaturgem Vladimírem Fekarem mírně upravil text Shakespearovy hry, jež ve své plné délce a složitosti byla dlouho považována za nehratelnou. V hlavní roli Krále Leara exceluje herec Dušan Sitek. V roli jeho dcery Goneril se diváci setkají s Helenou Čermákovou, již mohli spatřit mj. i v televizním záznamu inscenace melodramu Zdenka Fibicha Smrt Hippodamie. Za tuto roli byla nominována na cenu Thálie. V dalších rolích hrají Romana Julinová, Kateřina Liďáková, Zdeněk Julina, Rostislav Marek a další. Režie Pavla Šimáka zdůrazňuje existenciální a obecně lidské motivy příběhu a v tom mu výrazně pomáhá i hudba brněnského skladatele Zdenka Krále a výtvarné řešení inscenace od Jaroslava Čermáka a Michaely Hořejší. Televizní záznam inscenace Král Lear připravilo Televizní studio Brno a ujal se jej samotný režisér divadelní inscenace Pavel Šimák.

Pokud chcete vědět, co je ve světě divadla nového, určitě nezapomeňte zapnout magazín Divadlo žije! a to 22. června od 22:25 h na ČT2. A co uvidíte?
Vilmu Cibulkovou a Miroslava Etzlera v Shepardově dramatu osudové "zakázané lásky", které uvedlo Divadlo Ungelt. Divadelní debut filmaře Davida Ondříčka - komedii na motivy klasického špionážního filmu Alfreda Hitchcocka Třicet devět stupňů v provedení herců Dejvického divadla. Lucii Bílou jako Boženu Němcovou v muzikálu divadla Ta Fantastika.
Slavnou Shawovovu komedii Pygmalion, která se dočkala i neméně slavného muzikálového zpracování, v nové inscenaci libereckého Divadla F. X. Šaldy. Oldřicha Víznera na Pražském hradě, kde se představí jako král elfů Oberon v klasické komedii W. Shakespeara Sen noci svatojánské. A také muzikálovou adaptaci příběhu Nikoly Šuhaje z pera Petra Ulrycha a Stanislava Moši v nastudování plzeňského Divadla J. K. Tyla.