Scena.cz - 1. kulturní portál

zvláštní poděkování

...chci vytvořit svět, ve kterém pravdou je hra

autor: archiv

Květnové sluníčko mlsně olizovalo staroměstské střechy a režisér Ivan Rajmont se zabydloval v křesle. Ještě před pár hodinami měl hlavu plnou Mefista a Fausta (přijel rovnou z hradecké generálky) a teď aby rychle přeběhl do světa kumpánů navarského krále a rozverných kamarádek princezny francouzské... Bylo pár dní před započetím zkoušek inscenace Marné lásky snahy pro Letní shakespearovské slavnosti, a tak se náš rozhovor ubíral spíše cestou plánů, odhodlání a představ než zkušeností s hotovým tvarem. Těsto bylo v díži a začalo kynout. Ruce pekařovy se do něho za chvíli měly ponořit až po loket...

Jaké jsou vaše dosavadní zkušenosti s divadlem v plenéru -- příjemné?
Žádné. Tedy režijní -- diváckých mám mnoho, ale pod širým nebem režíruju vůbec poprvé.

Je to proces hodně odlišný od práce v divadle?
Tahle práce má svá pravidla, která nejsou nijak složitá. Když se připravuju na inscenaci pro divadlo, snažím se pro ni vymyslet prostředí -- pravdivé nebo pravděpodobné, kdežto v plenéru je prostředí dané -- a je tedy třeba koncepci přizpůsobit tak, aby se dala v tom daném prostředí odvyprávět. Hrát divadlo -- a konkrétně Shakespeara -- na Pražském hradě je věc už několik let běžná, je to už tradice, a tak člověk chtě nechtě vždycky znova využívá ty přirozené kulisy Nejvyššího purkrabství, atmosféru, kterou tohle místo dýchá. Když jsem dostal nabídku inscenovat Marnou lásky snahu, první, co jsem udělal bylo, že jsem se šel na Hrad podívat -- přestože to prostředí dobře znám. Dlužno říct, že jsem ten prostor hned viděl jinýma očima. Jsou místa, kde člověk uvažuje -- dobře, tady budu dělat divadlo -- dá se to tu hrát, nedá se to tu hrát -- nádvoří Nejvyššího purkrabství je pro většinu Shakespearových her prostředí úplně přirozené -- a tak se tu už léta hrají.

Je vůbec možné vytvořit sourodý herecký soubor, přicházejí-li jeho členové z mnoha scén?
Je. Většina těch lidí se zná, s mnoha z nich jsem i já už dělal, spousta lidí navíc patří k širšímu kádru party kolem Shakespearovských slavností -- některé lidi spojuje minulost ve stejném souboru nebo třeba příslušnost k jednomu ročníku ve škole... souvislostí je tu dost. Moje snaha samozřejmě je, aby se z nich stala parta, která na určité věci slyší a má -- řekl bych hokejovou terminologií -- chuť vyhrát a vyhrávat. Ono to ostatně není jenom otázkou příležitostně vytvářených souborů -- každé obsazení musíte postavit tak trochu jako hokejové mužstvo -- nemůžou všichni střílet góly -- někdo musí nahrávat, někdo bránit, někdo musí být tím, kdo to celé táhne, přestože třeba není moc vidět... No a soubor, který se sešel na Marné lásky snaze tohle všechno přesně splňuje, takže se na tu práci s nimi hrozně těším.

Je tahle hra komedií v pravém slova smyslu?
Ne, ona tak lavíruje na hraně mezi komedií a existenciálním tématem -- nejsou tam žádné

27.6.2001 Zdeněk Kučera | rubrika - Rozhovory

TIP!