Scéna.cz 

Alexej Pyško: Vždycky mě táhla touha být trochu nezávislý na svém povolání...

Je dvacet let v angažmá v Národním divadle v Praze, stál u zrodu Letních shakespearovských slavností a divadelní agentury AP Prosper, v Liberci si vyzkoušel, jaké je to být uměleckým šéfem divadla, v dabingu propůjčuje hlas Brucu Willisovi. Kromě toho režíruje. Diváci jej kromě toho dnes znají jako majitele baru U vidlí ze seriálu Ordinace v růžové zahradě. To všechno zvládá ALEXEJ PYŠKO.

O ostravském angažmá
Nejkrásnější herecká léta na divadle jsem prožil v ostravském divadle. A přišlo to vlastně náhodou. Jsem z Ostravy a jednou jsem přijel k rodičům a řekl jsem si, že se zkusím zeptat v divadle, jestli by pro mě neměli místo a odjížděl jsem se smlouvou v kapse. Měl jsem štěstí, že jsem tu zažil nejlepší léta režiséra Jana Kačera. V ostravském divadle jsem měl každoročně nejméně dvě velké, často titulní role. Rád vzpomínám třeba na Krysaře. Ale v roce 1987 jsem si říkal – už by to chtělo něco jiného. Vzal jsem škodovku, kartáček na zuby a odjel do Prahy. V Praze jsem v té době hostoval, z Ostravy si mě vytáhli Miroslav Macháček a Evald Schorm. A dnes už jsem v Národním v angažmá skoro dvacet let. I když nepatřím do tzv. první ligy, zahrál jsem si tady spoustu zajímavých rolí. V současné době hraju v Lucerně, Černém mléku, Pygmalionu a Cyranovi z Bergeraku.

Letní shakespearovské hry
Vždycky mě táhla touha být trochu nezávislý na svém povolání. A tak, když jsme poprvé zahráli na pražském hradě Sen noci svatojánské, měl jsem úžasný pocit. Ten prostor mě úplně dostal, a byl jsem rád, že se nám ho podařilo zabydlet. Do roku 2000 to mělo takový pel, jako že se dělá všechno na koleni, mecenáši nám moc nevěřili, ale pak to začalo fungovat... V čele Letních shakespearovských slavností jsem zůstal třináct let, ale na konci jsem měl pocit, že už to funguje nějak moc hladce. Zlom pro mě nastal ve chvíli, kdy nám nabídli, abychom zahráli Leara na Spišském hradě. Bylo to místo, kam jsem jezdil v dětství, měl jsem na to krásné vzpomínky. Tak jsme to nakonec uskutečnili, i když nás od toho spousta lidí odrazovala. Tříska si zahrál Leara na hradě, kde před desítkami let natáčel Radúze a Mahulenu. Řekl jsem si tedy, že kruh se symbolicky uzavřel, a že bych měl jít někam dál...

AP Prosper
V té době jsem ještě vedl tým Shakespearovských slavností, hrál jsem na půl úvazku v Národním, tři roky jsem dělal uměleckého šéfa v Divadle F.X.Šaldy v Liberci, a založili jsme agenturu AP Prosper. A najednou jsem měl pocit, že toho mám moc – lidi kolem mě kolabovali, a já si řekl, že musím trochu brzdit. Odešel jsem od Shakespearů, z Liberce a začal se naplno věnovat společnosti AP Prosper. Získali jsme šikovného partnera, který naše komedie nabízí po celé republice. Jezdíme i tam, kam nikdo jiný nejezdí. V Praze jsme hráli v Branickém divadle nebo v Divadle bez zábradlí, ale neměli jsme stálou scénu. Před rokem a půl přišel za mnou Michal Kocourek, že má v pronájmu divadlo na Václaváku, kde chce hrát černé divadlo a nabídl, jestli bychom tam nechtěli hrát činohry. Tak jsem tu hozenou rukavici přijal, protože v té naší stáji mám opravdu dost dobré koně. A myslím si, že se snažíme o kvalitu hereckou i vizuální a že se nám to daří. Takže teď nás pražští diváci můžou najít v Divadle Palace.
Už pět let hrajeme kultovní komedii ...a do pyžam s Jiřím Langmajerem, Davidem Suchařípou, Martinou Válkovou a Kateřinou Brožovou. Své režijní prvotiny v divadle jsem se dopustil u Motýlů. Tu hru miluju, hrál jsem ji před šestnácti lety pod PKS s Janou Hlaváčovou a Luckou Zedníčkovou. Hledal jsem hlavního představitele a našel jsem ho ve Vojtovi Kotkovi. Vsadil jsem na něj jako na dobrého koně, ale kupodivu vůči němu publikum mělo docela nedůvěru. Nevěřili, že jako teenager a filmový idol by tohle dokázal zahrát. Ale dnes chodí lidé z divadla spokojení, protože je opravdu výborný. A Vojtu to taky baví, dokonce si tam sám vymýšlí nové fóry. Kromě toho máme na repertoáru Kachnu na pomerančích s Veronikou Žilkovou a Martinem Stropnickým, ale vzhledem k jejich zaneprázdnění se to nemůže točit tak často. Je mi líto, že o půvabnou komedii Dveře, kterou jsme uvedli v české (a vlastně světové) premiéře s Honzou Hartlem a Jitkou Smutnou, není tak velký zájem, protože je to velmi kvalitní věc.

Nová sezóna
Máme před premiérou Eskymáka aneb Žádné zprávy od táty, budeme obnovovat jednu strašně hezkou věc, kterou hráli kdysi v Činoherním klubu, ale jen krátce. Jmenuje se Jeden ze tří, tehdy v hlavní roli byla Simona Stašová. U nás to bude dělat Simona Postlerová s partou kluků, kteří to tenkrát hráli v Činoheráku – Ivan Řezáč, Michal Dlouhý, Tomáš Pavelka a další. Rád bych ty kolegy, kteří s námi spolupracují, točil ve více hrách, aby počítali s tím, že u nás mají 2-3 role a nemigrovali do jiných souborů. To je kontraproduktivní. Mým cílem je vybudovat stálý soubor.

Jak vzniká repertoár AP Pprosper
Něco si přinesou herci sami, něco vybírám já. Systém je ten, že chci některé konkrétní herce, pro které vybírám hru a pak k nim hledám ostatní. Tak, aby spolu nejen dokázali pracovat, ale aby je to společně bavilo. Protože je třeba počítat s tím, že spolu budou jezdit třeba pět let. Vzhledem k tomu, že to není stálé angažmá, je třeba, aby si ti lidé rozuměli a netrpěli.