Scena.cz - 1. kulturní portál

zvláštní poděkování

Vladimír Čech: Vždy jsem si důsledně trval na tom, že jsem oblastní herec.

autor: archiv

Herec Vladimír Čech, přestože je v očích mnoha diváků stále televizní "Milionář", je především herec. Má za sebou angažmá v Ostravě, Opavě, Olomouci, na Kladně, v Českém Těšíně, Pardubicích, ale i v Praze. Ztvárnil řadu velkých divadelních rolí. Jak sám říká, štěstí měl hlavně na Shakespeara. Hrál mimo jiné Merkucia, Hamleta, Jaga či Antonia. Ve Východočeském divadle v Pardubicích už čtvrtou sezónu s úspěchem vystupuje coby lstivý kardinál Richelieu ve Třech mušketýrech.

Jak se současná nová posila Městských divadel pražských objevila na pardubickém pódiu?
Pardubice pro mě nejsou ničím novým. Od roku 1987 až do roku 1992, kdy jsem za Pardubice odešel do České národní rady, jsem v tamním divadla byl v angažmá. Strávil jsem tam spoustu pěkných chvil, mám tam řadu kamarádů. Mezi nimi i ředitele Petra Dohnala, který mě nakonec přesvědčil, abych si tam po letech znovu zahrál.

Rozmýšlel jste se dlouho?
Vůbec ne. V mém životě existují tři města, kde jsem prožil zásadní věci a směle je tak můžu označit za rodná. Ostrava, Olomouc a Pardubice. Zvlášť v Pardubicích mám pocit, jako bych tam odmala "cvrnkal kuličky". Znám tam každý kout, vím, kam zajít na pivo.

Pardubičtí diváci vás znají jako podlého kardinála Richelieu. Jaké to je hrát takovou notoricky známou postavu?
Záleží, jak k tomu přistupujete. Já mám vždycky úctu k postavě, ale už ne k tomu, jak by se měla hrát. To mi pak při práci dává obrovskou volnost. Hodně se inspiruju během zkoušení. Baví mě hledat v textu i v situacích. Tak třeba vznikla erotická scéna kardinála s Milady, ta v originálu rozhodně není. Ale podle mě je kardinál obyčejný prasák. Hluboce věřící křesťan by to takhle asi nezahrál - já mám možnost tu postavu trochu shodit a odlehčit. Brát ho víc jako člověka. Hrát na divadle roli, která už byla tisíckrát zahrána a to skvělými herci, a navíc navážno, to by byla hrozná nuda. Kromě toho jsou naši "Mušketýři" komedií. Nejtěžší tak na tom je udržet míru a nenechat se strhnout. Na druhou stranu, půvab divadla je v tom, že každé představení je jiné.

Tři mušketýři se přes léto uvádějí na Kunětické hoře. Jak se vám hraje pod širým nebem?
Venku hraju rád, protože to má zvláštní atmosféru. Navíc to s sebou přináší spoustu neočekávaných věcí. Proletí helikoptéra, začne pršet, vítr mi sebere papíry...

Nevadí vám stěhovat se z divadla ven a pak zase do divadla?
Mně nedělá problém vystupovat někde jinde. Můžu hrát jak na Vinohradech, kde jsme hostovali s Kladnem, tak v Činoherním klubu, který je tak malinký, že v jedné inscenaci jsem stál na okraji jeviště, otočil se pouze kolem své osy a poboural kulisy. Jediný rozdíl cítím akorát v herecké technice. Někde to chce větší gesta, víc hlasu, jinde úspornost.

V současné době působíte v Městských divadlech pražských. Vidíte nějaký rozdíl mezi pražskými herci a oblastí?
V tom to rozhodně není. Vždy jsem si důsledně trval na tom, že jsem oblastní herec. A nestydím se za to. Na oblasti jsou davy výborných, skvělých herců, kteří kdyby dostali šanci, mohli zazářit mnohem víc než já. Bohužel jí třeba nikdy nedostanou, což je ta smůla. A naopak v Praze je řada herců, kteří ji dostali a ani si ji nezasloužily. Teď nemluvím o "pánech hercích" typu Rudolf Hrušínský, Viktor Preiss, a další. Je to zmatení pojmů, divadlo je o štěstí, o známostech, o příležitosti.

Hodně lidí vás stále spojuje s televizním Milionářem.
Milionář byla právě taková šance se zviditelnit. Škoda, že to byla televizní soutěž a ne hlavní role ve filmu, aby mě lidi vzali jako herce. Tímhle jsem se dostal do škatulky moderátor a prolomit to dá velkou práci.

Ale umělce dneska dělá především televize. Není škoda opustit šoubyznys a zůstat věrný pouze divadlu?
Divadlo a herec, to znamená kontakt s živými lidmi. Čím jsem starší, tím mám větší radost, že můžu vystoupit před publikum. Kolikrát jsem unavený, něco mě bolí, mám různé problémy, jak už to v životě chodí, ale jak se roztáhne opona, všechno ze mě spadne a mám energie na rozdávání. Za to to určitě stojí.

Jaké zajímavé role na vás čekají v letošní sezóně?
V Městských divadlech to bude titulní role ve hře Jeana Anouilha Miláček Ornifle. Jde o jakéhosi Dona Juana showbysnysu. A právě v Pardubicích mi nabídli roli ďábla v chystaném muzikálu Malované na skle. Jde o příběh, v němž se nejrůznější postavy hádají o dávno mrtvého Jánošíka. Viděl jsem legendární inscenaci ve Slovenském národním divadle, kde Jánošíka hrál Viliam Dočolomanský. Emília Vášaryová hrála anděla, který se právě hádá s ďáblem a toho hrál skvělý Oldo Hlaváček.

A nemáte z muzikálu trochu strach?
Já už s ním mám zkušenosti. V Kalichu jsem hrál v Krysařovi, kde jsem zpíval mezi samými rockery, takže se nebojím. Navíc jde o lákavou roli. Ďábel, kterého mám hrát, je výrazná zajímavá postava. Určitého ďábla jsem si prožil i v životě. I když teď už jsem spíš takový ďáblík ve výslužbě.

30.10.2006 01:10:58 Jaroslav Pokorný | rubrika - Rozhovory

TIP!