Scéna.cz 

Jerzy Stuhr: Mám český smysl pro humor …

Legendární polský herec Jerzy Stuhr přijel do Zlína na festival Setkání/ Stretnutie. S českým divadelním publikem se setkal na besedě poprvé. Narodowy Stary Teatr z Krakowa přivezl na festival novinku z pera Sławomira Mrożka Wielebni (Velební). Hra vznikla v Mexiku v roce 1996. Když Sławomir Mrożek opustí na čas Polsko, začíná se vždycky intenzivněji zabývat problémy své vlasti, neboť získá nadhled a srovnání, tolik potřebné pro svůj styl dramatické tvorby.
Jerzy Stuhr uvedl tuto hru ve své režii už podruhé. Poprvé ji nastudoval s italskými herci v Teatru Stabile v Janově. Při srovnání obou režií prohlásil na adresu italského souboru, že mají, dědičným vlivem Commédie dell’arte, lepší rytmus než polští herci. Rytmus je podle něj základem dobré konverzační komedie.

Na začátku besedy Jerzy Stuhr otevřeně promluvil o nedostatcích tohoto dramatu, které autor už neměl dost sil přepracovat. Osobně tento text přesto považuje za důležitý díky několika zásadním scénám či jen replikám, které na polském jevišti ještě nikdy nezazněly. Průlomem se stala komediální forma inscenace. Provokativní hra si bere na mušku sekty a církve.
Když se Jerzy Stuhr v Itálii setkal s Robertem Begninim, řekl mu, že v Polsku by nemohl natočit svůj film Život je krásný. Fascinovalo ho, jak si Italové umí dělat legraci sami ze sebe i z událostí II. světové války. Mrożkovi se podařilo v Polsku prolomit tabu nevraživých vztahů Židů a Křesťanů, dělá si legraci z věcí, o kterých se doposud mluvilo a psalo jen vážně.
Tam, kde se český divák bez zábran směje absurdním „Mroż-koninám“ tam divák v Krakovie, osmdesát km od Osvětimi, prožívá rozporuplné pocity. Pokud se vnitřně baví, snaží se to nedávat najevo, aby mu nemohl nikdo nic vyčítat. To platí hlavně u starší generace.
Dramaturgie Teatru Starego se permanentně snaží přinášet nové impulsy, uvádět neotřelé interpretace světové i národní klasiky i současného dramatu, takže „kamennost“ divadla není rozhodně na překážku. Repertoár obohacují současné hry a divadlo úzce spolupracuje se zahraničními umělci. Divadlo už pět let zaplňuje do posledního místečka zejména mladé publikum.
Největší sílu inscenace Wielebni vidí režisér Stuhr, který v alternaci hraje Profesora Wilkinsona, v stejnorodém stylu herectví a podobném smyslu pro humor. Všichni jsou absolventi krakowské herecké školy PWST, kde Jerzy Stuhr zastává funkci rektora. S potěšením hraje se svými bývalými studenty a spolu s přední polskou herečkou Annou Polony, která je také pedagožkou herectví. Jerzy Stuhr projevil velký zájem o rozvíjení mezinárodní spolupráce hereckých škol v Polsku, Čechách a na Slovensku.
Polské pojetí herectví charakterizoval jako expresivní, ovlivněné Jerzym Grotowskim v 60. a 70. letech, který posunul dál některé teorie K. S. Stanislavského, převládající poetikou psychologockého realizmu.
Při každé návštěvě České republiky ho zastavují lidé, kteří ho znají z desítek filmových rolí, které ztvárnil ve filmech Kino morálního neklidu. V českém dabingu mu pravidelně propůjčuje hlas Sztuhrův přítel Miroslav Donutil. Jednoznačně nejvíce lidí vzpomíná na sci-fi komedii J. Machulského Sexmise.
„S trochou nadsázky lze ideu tohoto filmu považovat za naplněnou, neboť u přijímacích zkoušek na herectví vidím každý rok pět set děvčat a každá z nich je lepší, než těch sedmdesát chlapců. Ale co s tím mám dělat, když Tři sestry jsou jen tři a jen jedna Nataša? Ať si stěžují u Čechova,“ zasmál se a uzavřel: „Mám český smysl pro humor, tady se mi líbí, sem budu jezdit.“