Scéna.cz 

Desáté narozeniny hradecké

Deset dnů, které již podesáté patřily v Hradci Králové divadlu, utekly jako voda. Deset let je jubileum krásné, pro něhož stojí za to otevřít pár lahví šampusu, navařit, napéct, sezvat přátele a známé a uspořádat, jak se dnes moderně říká, párty. Je-li navíc oněch deset let zasvěceno svátkům Thálie, měla by být oslava o to větší.
Inu, čas pádí, čas letí… Vskutku tomu letos bylo již deset let, kdy poprvé v Hradci Králové společnými silami ruku v ruce přivítali na deset dní divadelníci z Klicperova divadla a divadla Drak své kolegy z domova i ze světa, aby světlo světa spatřil festival Divadlo evropských regionů. Myšlenka to byla krásná a zdařila se. Počali se tak všichni Múzami posedlí rok co rok do Hradce sjížděti a bez ohledu na verdikty bruselské skrzevá divadlo Evropu jednotiti. Ti, kdož nejlepšími ve svém oboru uznáni byli, možnost prezentace zde získali. Rok co rok byly to oslavy krásné a krásnější.

Gratulantů však přibývalo a festival rostl. Vedle dvou sálů a tří studiových scén počali herci a komedianti pozvolna zaplňovat i přilehlé uličky městské, stavěli sobě šapitó a produkce pod hlavičku Open Air jednotiti. Všichni pak dle módy avignonské počali se oblékati. Z oslavy malebné otesánek se vyklubal a jal se požírati, na co přišel. I bylo zapotřebí nové a nové chody chystati, by nikdo o hladu nezůstal. Nebylo již času dlouze zjišťovati, kdo je v oboru šéfkuchař a kdo jen pomocná síla. A tak všichni ti divadelní kuchtíci, cukráři a kulináři, ať profesionální či amatérští, z celého světa pozváni byli, by se činili. A oni se rok od roku činí. Tabulí vrchovatých přibývá. Rozdíly? Minimální. Čas od času sejdou se skuteční mistři a pak je jedno, zda-li mají výuční certifikát či jsou-li samouky. Čas od času přijede však hrstka nažehlených profíků se zlatými vařečkami, jenž i čaj připálí. Tak už to zkrátka chodí. Lepší je chleba s máslem v dlani, než su-ši ve výloze.
Letošní oslavy byly tedy jubilejní a bylo to znát. Stolů, pochutin, kuchařů i strávníků, všeho bylo víc, více, nejvíce. Všichni se poctivě snažili odvésti maximum. Atmosféra byla výtečná, nálada veselá, zábava bujará, počasí ideální. Něco tomu však přeci jen chybělo. Snad zasedací pořádek, snad kultura stolování. Snad závěrečný ohňostroj. Snad….
Snad to tak všechno mělo být a má mrzutost pramení z nenažranosti a následných bolestí břicha. Není to sranda absolvovat první životní kulatiny. Ovšem na tu obyčejnou oslavu jedenáctin se příští rok strašně hrozně moc těším. Byť nebude tak pompézní.