zvláštní poděkování
Quantcom.cz

„Kličkuju mezi termíny…,“ přiznává Lumír Olšovský

Jana Soprová a Lumír Olšovský

autor: Scena.cz   

  • Herec a zpěvák Lumír Olšovský je Rak. V těchto dnech pocítil, jak se cítí člověk po třicítce. A jak se zdá cítí se dobře… Právě teď hraje v muzikálu Noc na Karlštejně.
    V Noci na Karlštejně hraju dvě role – nejprve jsem dva měsíce studoval Peška Hlavně. Týden před premiérou mi nabídli záskok - krále Petra Cyperského. Na alternaci Petra jsme tři a na Peška dva. Hrajeme to třikrát týdně - čtvrtky, pátky, soboty – po celé léto.
  • Noc na Karlštejně je produkce Hudební divadla v Karlíně. Ale Vy jste přece přede časem z Karlína odešel?
    Pokusil jsem se přejít do vinohradské činohry, ale ta transakce s Jiřím Menzelem se uprostřed zacuckala a nakonec se nerealizovala. A já jsem se vrhnul úplně někam jinam… Když jsem odešel z Karlína, tak jsem se nechtěl okamžitě vracet. Dělal jsem přijímací zkoušky na režii na DAMU, kam mě vzali. Takže jsem teď student, stále hostující v Karlíně. Vrátil jsem se k některým rolím, které jsem předal kvůli vinohradské činohře.
    Když jsem odcházel z Karlína, nebyly to žádné osobní důvody, protože se mi tam líbí, ale touha dělat něco navíc. Měl jsem tam jistotu, že v každé nově připravované věci v Karlíně budu zkoušet, takže bezpečí jsem tu měl maximální. A to, že jsem byl obsazený, znamenalo, že jsou se mnou spokojení. A to už se mi přestávalo líbit, potřeboval jsem přes hubu, dostal jsem pořádně a dostávám dál.


  • Takže teď jste se dal kromě herectví na režii - chcete tedy nahlédnout do divadelního řemesla z druhé strany?
    S Terezou Kostkovou, která kromě toho, že hraje , dělá tajemnici v Divadle Pod Palmovkou, jsme se o tom zrovna nedávno bavili. Ptal jsem se, jestli nemá pocit, že se tím nějak změním nebo zblbnu. Ona říkala, že to je vlastně jedno, z které strany se to divadlo dělá – je to kolektivní věc. Všichni mají jeden cíl – když budu sedět v hledišti a křičet na některé herce, kteří budou chodit pozdě na zkoušky, jako chodím teď já, bude to prostě úplně stejný proces jako prožívám teď, když se snažím stihnout divadlo, dabing, školu a pořád přebíhám od jednoho k druhému.
  • Pamatuji si, že jsem Vás kdysi - to už je hodně dávno - viděla v inscenaci Guerneyho Jídelny. To byla Vaše první činohra?
    Úplný začátek byl v Karlových Varech v Divadle Vítězslava Nezvala. Pak jsem byl v Divadle za branou - dvojka a trojka. Byl jsem jeden z členů zakládající nadace, bylo to příšerně složitý období. Ministerstvo kultury se vzdalo Divadla za branou, které patřilo pod stát, a DZB 3 byla jen chabá vzpomínka, která brzy zemřela a já jsem se ocitl na dlažbě v kuchyni McDonaldu, a drhnul jsem fritézy tak dlouho, až mi někdo zavolal. Jídelna byla jedním z těch pokusů o život. A pak už přišel Karlín.
  • A co vlastní tvorba?
    Už čtyři roky existuje skupina, sedmihlasý sbor, který zpívá moje písničky, vystupujeme v Kotvě, v Bijásku. Jmenuje se Dudkova beznaděj uprostřed letu. Pracuju jako skladatel už dlouho na muzikálu, který snad jednou v života dokončím, možná až mi bude šedesát…
  • Proč Dudkova beznaděj uprostřed letu? To je hodně zvláštní název.
    Peter Brook jednou zpracoval takovou arabskou báj, jmenovalo se to Ptačí sněm. Je to takové podobenství o ptácích, kteří se dali dohromady, aby našli smysl života. Je to hlubokomyslná hodně poetická báj o ptácích, kteří letí přes poušť a umírají. Je to strašně srdceryvné a poetické. A tu skupinu právě vede dudek. Beznaděj uprostřed let je jedno z témat, které mám načrtnuté a zpracované. Jednou mi to vypadlo z diáře, zrovna v době, kdy jsme se hádali o názvu skupiny.
  • V televizi Vás není moc vidět, spíše slyšet. Mluvíte Kohouta Edu v pravidelném pořadu pro nejmenší…
    Kohout Eda - to je snad moje nejúspěšnější postava, co jsem kdy daboval. Hodně mě to baví, ani nevím proč. Sedím si za stolkem, dívám se na loutkoherce, kteří tam jsou, trefuju se jim do zobáku. Je to strašně čisté, příjemná práce, která rychle utíká Vždycky se na to těším.
  • Jak to tak vidím, práce je pro Vás koníčkem. Takže ptát se na koníčky by asi bylo pošetilé…
    Je to tak. Když mě to divadlo přestává bavit, tak běžím do školy, což je taky koníček, i když mě to strašně trápí. Hlavně zkouškové období je hrozná věc, kterou jsem v životě nezažil.
    A mezi tím hraju. Mám stále plný diář, kličkuju mezi termíny.
  • Kdybyste měl doplnit seznam, kde všude Vás diváci mohou vidět?
    V kině Blaník hrajeme dost úspěšně muzikál Miluju tě, ale… Pak ještě hraju v několika zájezdovkách – u Společnosti V. Hanzlíčka Coco Chanel a u Háty Klíče na neděli A. Procházky. A Edith Piaf se Světlanou Nálepkovou v Divadle Metro.
  • 12.7.2004 21:07:05 Jana Soprová | rubrika - Rozhovory

    Časopis 18 - rubriky

    Archiv čísel

    reklama

    Asociace profesionálních divadel České republiky

    Články v rubrice - Rozhovory

    Patrik Lančarič: Zlín už ke mně přirostl

    Patrik Lančarič

    Setkání s Patrikem Lančaričem, uměleckým šéfem činohry Městského divadla Zlín, nebylo náhodné. Portál Scena.cz ...celý článek



    Časopis 18 - sekce

    HUDBA

    Luboš Pospíšil má nový singl

    Luboš Pospíšil

    Po úspěšném albovém projektu Poesis Beat (2021) a loňských oslavách 40 let od prvního vydání dnes již legendár celý článek

    další články...

    LITERATURA/UMĚNÍ

    Filmové tipy 19. týden

    Anna Geislerová (Želary)

    Želary
    Anna Geislerová ve strhujícím příběhu, který uvádíme u příležitosti výročí květnových dnů, konce 2. celý článek

    další články...