Scena.cz - 1. kulturní portál

zvláštní poděkování

„Lidem v divadle koncem sezóny dochází cukr,“ říká Ladislav Zeman

Ředitel Klicperova divadla Ladislav Zeman

autor: archiv

Na letošním X. jubilejním ročníku mezinárodního festivalu Divadlo evropských regionů vystoupí ve dnech 21. až 30. června více jak padesát souborů z dvanácti zemí (Belgie, Bosny a Hercegoviny, České republiky, Finska, Francie, Japonska, Litvy, Polska, Ruska, Slovenska, Švédska a Velké Británie). Odehraje se tak téměř sto padesát představení, na kterých se po předchozích ročnících počítá s návštěvností kolem padesáti tisíc diváků.
Letošní festival proběhne na scénách: Klicperovo divadlo / hlavní scéna, Studio Beseda, komorní scéna V podkroví, letní scéna a Šapitó v parku u hlavní scény. - Divadlo Drak / hlavní scéna, Studio Amátka a Šapitó u Draku.
Duchovním otcem festivalu je ředitel divadla Ladislav Zeman přiblížil, že festival je pro divadlo především svátek. „Není to soutěž, není to přehlídka, a nemá to dokonce žádné svoje pevné dramaturgické zarámování. Ten svátek a oslava divadla jsou moc důležité.“

Co vlastně znamená název festivalu Divadlo evropských regionů?
To napadlo mě na stáži v Bruselu v roce 1993. V takové té popřevratové euforii, kdy všechno bylo nové a vzácné. Tehdy se o tématu euroregionů hodně mluvilo. A můj nápad vycházel z toho, že srážky kultur často dělaly velké problémy. V umění to vždycky fungovalo bez takovýchto konfliktů. Takže se snažíme uvádět divadla z různých evropských regionů a dáváme jim prostor. Tím se s nimi snažíme propojovat. Navíc nechceme, aby ty soubory jen přijely, zahrály a zase odjely. Připravujeme pro ně minimálně třídenní pobyt. Samozřejmě to také něco stojí. Proto spolupracujeme s jednotlivými kulturními středisky z různých států a vysvětlujeme jim, že právě o tomto zdržení je celý náš festival. Jde o výměnu zkušeností, a proto se to takhle jmenuje.

Jak dlouho a kolik lidí festival připravuje?
V podstatě jedeme kontinuálně. Hned když skončí jeden ročník, začínáme připravovat další. Připravují to v podstatě lidé z Klicperova divadla. Kromě své práce každý prostě pracuje ještě na festivalu. Není to nic jednoduchého a my si všechno děláme sami, a tím srážíme náklady na minimum. Navíc s námi spolupracují další nadšenci, kteří připravují pouliční divadlo atd.

Jak vlastně divadla na festival vybíráte?
Celý rok se rozhlížíme, kde se co zajímavého děje. Soustředíme se i na divadla a představení, které dostaly nějaké ceny. Na všechno se jedeme podívat. Když není čas, tak si necháme poslat záznam na videokazetě. Pak tedy také rozhodují náklady. Dostat sem divadelní soubory ze zahraničí stojí dost velké peníze.

Jak je velký rozpočet festivalu?
Už několik let to držíme kolem 4,5 milionu korun. Je to díky tomu, že si všechno děláme skutečně sami.

Připravujete v rámci desátého jubilea festivalu nějaké speciality?
Přijede asi osmdesát souborů a odehrají kolem sto padesáti představení. Jubileum nijak dramaticky neprožíváme, protože loňský devátý ročník se neuvěřitelně povedl. Přijela Annie Girardot a letos žádná taková hvězda nepřijede. Ale čekáme velmi kvalitní soubory, které nebudu jmenovat, abych někoho neurazil. Samozřejmě chystáme také doprovodné akce - noční koncerty, jejichž náplň se neodchýlí od ducha festivalu, a velkou výstavu sochaře Stanislava Hanzíka. Pro ty, kteří ho neznají, právě jeho sochy hrály v Pupendu. K našemu desetiletému výročí přivezl sochy, které se nějakým způsobem týkají divadla. Budou tam plastiky různých českých herců a umělců. A chystáme i další výstavy. Navíc jsme deset let usilovali o to, aby nám festivalový plakát namaloval - námi velmi milovaný - Josef Jíra. A letos se to podařilo!

Říkal jste, že záměrně děláte festival na konci divadelní sezóny. Je to znát na těch představeních a je to znát třeba na hercích?
Ano, je to znát. Každý, kdo se pohybuje kolem divadla, ví, že koncem sezóny lidem takzvaně dochází cukr. Na festivalu se tak každý snaží odvést co nejlepší výkon, protože festival je zároveň ostře sledován diváky a hlavně kritiky. A i když je to na konci sezóny takové volné, tak i diváci umí být krutí a nemilosrdní.

A co budoucnost festivalu?
Tak loni a letos jsme přišli s novými prvky. Máme cirkusové šapitó, kde se hrají klauniády a tak podobně. Diváci si to oblíbili a představení byla vyprodaná. Divadlo Drak má navíc ještě další šapitó u svého divadla.
Hned po ukončení festivalu začínáme rekonstruovat interiér Klicperova divadla. Konečně budeme mít nové sedačky a vzduchotechniku. Příští rok se totéž týká divadelní technologie. Jinak základní koncepce festivalu se měnit nebude. O to, co se objeví v programu, rozhodnou diváci. Základní kostra je a bude daná. Například jeden den dáváme prostor divadelním legendám … Letos to bude Divadlo Na zábradlí. Vůbec se nedá vyloučit, že nás ještě něco napadne, ale zatím je předčasné o něčem mluvit.

15.6.2004 16:06:34 Redakce | rubrika - Rozhovory

TIP!