Scéna.cz 

Jan Sklenář: Moc na mládí netlačím

Letní shakespearovské slavnosti klepou již na dveře. Přípravy na letošní premiérovou inscenaci Romeo a Julie vrcholí. Začíná generálkový týden. Režijní tandem SKUTR má spolu s herci napilno.
Představitel Romea Jan Sklenář si našel čas a před sobotní zkouškou jsme se sešli v podhradí – na Malostranském náměstí. Ptali jsme se na obě Julie (alternují Tereza Voříšková a Marie Poulová), na kostýmy a také na balkónovou scénu. Prozradil nám, jak se potkal se SKUTRy, zda ještě hraje v kapele a jak se cítí před premiérou.

Před necelým rokem hrál v Klicperově divadle, kde je ve stálém angažmá od roku 2001, v inscenaci Romeo a Julie. Kupodivu tam ztvárnil postavu Kapuleta v režii Davida Drábka. Nedalo nám to a podivili jsme se nad tím, zda divadlo omlazuje?
„Co já s tím mohu dělat? Hradecký Tatínek Kapulet je takový přihlouplý „metrouš“, developer, který má starší ženu a dává jí to dost najevo. Tímto způsobem jsme se z toho vylízali.
V inscenaci Romeo a Julie v rámci Letních shakespearovských slavností to zase není až tak naivní Romeo,“ řekl a dále přiblížil: „Mám co hrát i když už nejsem úplné kuře. Myslím spíš na to, že i v mladém věku se může každý rozhodnout a stát si za svým, prosazovat názory navzdory svému okolí. To se mi líbí a zdá se mi to jako zajímavý postoj i v současné době. Moc na mládí netlačím a hýčkám si každou vrásku.“

Julie se alternují – Tereza Voříšková a Marie Poulová. Je mezi nimi rozdíl?
Každá hraje svou Julii. Pro mě jsou obě zajímavé. Tereza Voříšková je dost zvyklá na filmovou kameru, je ale velký živel. Její prostředky jsou odlišné od Marušky Poulové, která je divadelnice a velká stylizátorka. Každá má úplně jiné přístupy. Rozdíl mezi nimi nedělám. Hodně mě to s nimi baví. Musím ještě prozradit, že Maruška nastoupila do Klicperova divadla právě do role Julie. Na Hradě je to její druhé nastudování.
I když v Hradci jsme také hráli překlad Martina Hilského. Tak každá inscenace má jiné režijní pojetí. Režisér Drábek pojal Monteky jako Cikány a Kapuleti jsou bohatí gádžové. Do sebe se zamilují dva lidé na okraji. Julie bohatá, která to moc nemusí, a Romeo má vysokou školu, ale zase nemusí cikánské záležitosti.

Prozradíš, jaká bude balkónová scéna?
Hrajeme bez balkonu. „Skutři“ to vyřešili celkem elegantně. Všechny postavy jsou na jevišti i v intimních scénách. Každý si rozvíjí svůj příběh. Druhá nejintimnější scéna – balkónovka, se odehrává na stole a pod ním na plesu. Tybalt odhalí Monteky, všichni se rozprchnou, sál zůstane opuštěný… Stále tam někdo vchází, pronásledovaní i pronásledovatelé. Setkání Romea a Julie se odehraje pod rozežraným stolem. Je to velmi zajímavé pojetí. Zbytky bohaté hostiny jsou svědky jiskření a vzplanutí nového vztahu…

A kostýmy?
Navrhla je Linda Boráros. Na plese budeme mít takové motýlí masky. Koncepce vychází z dražšíhch italských módních časopisů. Jinak jsou různě stylizované, paruky, doplňky až trochu historizující.

Inscenace bude mít první provedení ve čtvrtek 25. června, premiéra 26. června 2015. Jak se v tom teď cítíš?
Nyní všechno propojujeme. Tandem SKUTR pracuje tak, že se nasbírá kupa materiálu, ten se pak vyhazuje nebo komprimuje a věci se v posledním týdnu hodně sešívají. Dva dny před premiérou se z toho vyloupne výsledný tvar. Přiznám se, že někdy vzniká takové zvláštní příjemné napětí. Vím, že nic špatného nepustí ven.

Jak jste se vlastně poznali?
Pracovně jsme se prvně potkali na Mauglím v Divadle Kalich. Jinak jsme se trošku znali z dřívějška, kdy jsme byli představeni. Prozradili, že si tak jako tipují a když se najde příležitost, tak pak herce obsadí do projektů.

Pojďme k tvým hudebním aktivitám…
Nyní mě nejvíc zaměstnává hradecká divadelní excentrická kapela Mastix. Osm herců sáhlo po nějakých nástrojích, většinou jsme na ně moc neuměli, tak jsme se zdokonalili. Hrajeme pro radost skoro osm let. Začalo to kdysi oslavou 17. listopadu. Postupně se to rozjíždělo na Noci divadel, když měl ředitel narozeniny... Dnes už se na nás divadlo hodně spoléhá. Máme pravidelné koncerty v Besedě. Hrajeme v kostýmech. Do toho různé scénky, básničky a big beat.

Pokud se nepletu, tak vedle kapely, Klicperova divadla a dalšího hostování v Praze, máš na triku inscenaci Oskar a růžová paní.
Inscenaci Erica-Emmanuela Schmitta jsme si s kolegyní Martinou Eliášovou vzali na sebe. Stále ještě hrajeme. Je to můj nejzásadnější jevištní úkol. Na jevišti jsme sice dva, ale ztvárňujeme kolem dvaceti postav. Hodinu a půl „tóčo“.

Před sebou máš prázdninové hraní coby Romeo, co vlastně nesmíš dělat, abys mohl hrát na Hradě?
Nesmím tolik pít. (Smích.) Hlavně víc spát. Zkoušky Romea a Julie byly náročné. V Klicperově divadle jsme končili sezónu, to hodně hrajeme pro školy dopoledne. Na Hradě zkouška do tří do rána, a pak honem na bus do Hradce Králové. Začíná to být klidnější. Těším se na zhruba čtyřicet repríz, když bude počasí. V červnu bylo na začátku pěkně, teď se ochladilo. Držte nám palce.

Přeji mnoho dobrého, ať ti debut na Hradě vyjde.

Odkazy:
Osobní stránky Jana Sklenáře www.jansklenar.com
Více o inscenaci Romeo a Julie zde
Rozhovor s Janem Sklenářem na 1. kulturním portále Scena.cz Herec Jan Sklenář si prý prožívá divadelní pubertu z roku 2004.
Medailón POT@LESK pro... Jana Sklenáře