Scena.cz - 1. kulturní portál

zvláštní poděkování

Viktor Polesný: Největší výzvou je text a přístup k němu…

Režisér Viktor Polesný při zkoušce inscenace Leni

autor: archiv divadla

Ceny Thálie 2014 jsou rozdané. Ocenění sólisté opery a baletu, zpěvačky, zpěváci, herci i herečky opět rozdávají emoce z jeviště. Oslovili jsme postupně všechny režiséry, kteří se podíleli na inscenacích, jejichž protagonisté obdrželi Thálii. Jedním z nich je Viktor Polesný. Vedle divadla se také pohybuje v České televizi. Jedna z možných příčin, proč si vybral inscenaci LENI, příběh o kontroverzní Leni Riefenstahl, „dvorní režisérky“ Adolfa Hitlera. Lenina minulost se stává hlavním tématem. Více již režisér Viktor Polesný...

Získá-li herečka ocenění za ztvárnění určité role, je to bezpochyby i zásluha režiséra. Ten stojí sice poněkud v pozadí, ale umělci mu rozhodně neupírají jeho přínos. Zajímalo by nás, jak pracujete jako režisér. Máte už od počátku představu, kdo konkrétně bude hrát ve vaši inscenaci konkrétní roli?
Velice dlouho se rozhoduji, co budu v divadle režírovat. Přece jenom je to nějaký čas, který s někým strávím a tak si i velice pečlivě vybírám spolupracovníky, hlavně herce. Většinou už při čtení textu se mi určité osobnosti vybavují a dál už jenom rozhodují naše vzájemné časové možnosti. A pak už se jenom těším, protože takové setkání a zkoušení je velká radost.

Dáváte umělcům schválně výzvy?
Největší výzvou je text a přístup k němu, režijní koncepce. A samozřejmě hledání, jak občas jít proti stereotypům, zavedeným klišé, obsazování proti typu.

Jak umělce motivujete?
Špičkové herce není třeba motivovat. Sama skutečnost, že se scházíme v nějakém divadle, často v nějakém sklepě a chceme tam spolu být, ačkoliv je venku hezky, je dostatečně motivující.

Jste spíše režisérem diktátorem, který trvá na svém, nebo dáváte umělcům prostor pro jistou improvizaci?
Když jdu na první zkoušku, jsem plný nápadů a rád bych je prosadil. Pak pracujeme a nápady se tříbí, zanikají, vznikají jiné a často lepší. Improvizujeme, hledáme a nakonec zůstane jen ten hlavní klíč, se kterým jsem na tu zkoušku přišel. Dávám hercům prostor a snažím se udržet základní koncepci. Inscenace je nepřetržité hledání, je to docela zábavná hra. V tom tvůrčím procesu jsou všichni plně zapojeni.

Je pro vás důležitější skvělý sólový herec nebo spíše ten, který se dokáže dobře sladit s ostatními?
Sólový herec mě nezajímá, ten patří do televizní estrády. Ale dobrý herec, často i hvězda, bývá docela pokorný, dokonce čím lepší ten herec je, tím je vstřícnější a snadněji se podřizuje koncepci a spolupráci s ostatními. S výbornými herci mám výbornou zkušenost. Ale tak je to se vším. Jsem původním povoláním filmový dokumentarista a potkal jsem spoustu úžasných osobností. Je to přímá úměra; čím větší mistr, tím skromnější člověk.

Jak posuzujete konkrétní inscenaci, za níž dostala Vilma Cibulková ocenění Thalie?
„Leni“ je skvělá hra. S Vilmou se znám léta a mám s ní přesně tu zkušenost. Ještě ten večer, kdy jsem tu hru viděl se Zdenou Studenkovou v bratislavské inscenaci, věděl jsem, že ji chci dělat a že zavolám Vilmu. Pak už jenom všichni musí držet krok s její pracovitostí a s jejím nasazením. Vyplatí se to.

Máte už na kontě více inscenací, v nichž získal interpret herecké ocenění Thalie?
Před mnoha lety byla za roli matky v inscenaci hry Edwarda Albeeho„Křehká rovnováha“ kterou jsem dělal v Divadle na Vinohradech, oceněna Jana Hlaváčová.

13.4.2015 21:04:32 JaSop | rubrika - Rozhovory

TIP!