Scéna.cz 

Piškanderdulá zpříjemnila předvánoční čas

Kdo si chtěl zpříjemnit předvánoční čas, odpočinout si od hektických nákupů nebo vzít své děti za kulturou, měl možnost 20. a 21. prosince 2002 v pražském divadle Ponec, kde hráli slavné loutkové představení Věry Říčařové a Františka Vítka Piškanderdulá – podtitul Josefe!.
Název pro své představení nalezli Věra Říčařová a František Vítek jednoho dne napsaný dětskou rukou na zdi nedaleko domu, ve kterém žijí. Nápis neměl zřejmě žádný význam, ale odrážel jeden ze základních principů jejich představení: inspiraci dětskou hrou. Dalším zdrojem inspirace jim byla staletá tradice loutkového divadla.
“Naše představení není divadlem v pravém smyslu toho slova, ale setkáním nejrůznějších druhů loutek a mechanismů úmyslně promíchaných z nejrůznějších období historie a naservírovaných na kejklířův stůl,” uvedli Věra Říčařová a František Vítek.

František Vítek vyřezal ze dřeva řadu loutek představujících tanečnice, artisty, rytíře, koně, smrtky a kašpary. Loutky jsou neoblečené, jejich mechanismus je odkrytý. Věra Říčařová s nimi mistrně hraje. Jednou vycizeluje gesto do nejjemnějšího detailu, jindy nechá loutku krutě spadnout, aby dřevo zaznělo jako hudební nástroj. Piškanderdulá je výpravou za odhalením podstaty loutkářského umění. K jednotlivým scénám zní staré hrací stroje a gramofony na kliku. Jen někde pod vrstvou skřípění a šumu rozeznáváme původní melodii, která nám v tu chvíli připadá krásnější než hudba z nejlepšího přehrávače kompaktních disků.
Ačkoliv představení Piškanderdulá se pro významné evropské divadelní festivaly stalo synonymem moderního českého loutkářství, Věra Říčařová a František Vítek své představení hrají jen velmi zřídka. Dva večery v Ponci jsou tedy pro pražské obecenstvo výjimečnou příležitostí.