Scena.cz - 1. kulturní portál

zvláštní poděkování

Maroš Kramár stále v pohybu

autor: archiv

První premiérou letošního METROpolitního léta hereckých osobností bude původní hra Patrika Hartla SOUKROMÝ SKANDÁL. Slovenský herec Mároš Kramár se Studiem Dva spolupracuje už léta. Mj. jej můžete vidět na Letní scéně na Vyšehradě v komedii Vše o mužích. Letos tedy přibude role doktora Schwarze. Zaznamenají-li tedy Pražáci v těchto dnech cyklistu s černou helmou na hlavě, kterak se řítí ulicemi města z hotelu Šemík pod Vyšehradem do centra města, bude to pravděpodobně právě Mároš. Jaká bude jeho nejnovější role? A jaké jsou vůbec novinky v hercově životě? O tom jsme si povídali po jedné ze zkoušek v divadle Palace.

Váš doktor Schwarz v Soukromém skandálu je sice uznávaný odborník ve svém oboru, ale zároveň pěkně ješitný mužský. Co si o něm myslíte vy?
Je to pak profesor, odborník, světová kapacita, hodně toho ví, ale přesto občas trpí tím, že se o něm málo ví. Je trochu narcis, a proto se tak těší, až vystoupí v přímém televizním přenosu. Jinak je to člověk, který plně žije svojí vědou a život kolem něj ho moc nezajímá. To znamená, že pro normální rodinný život není moc použitelný. Je to takový „neprakta“, bez své manželky by si asi nevěděl rady. Rád flirtuje, občas má nějaké aférky, ale je to pro něj jen sexuální ventil. Svou ženu by neopustil. Má rád pohodlný život, nechce zkrátka žádné komplikace.

Scénář vám v Soukromém skandálu předepisuje určitou část textu mluvit s dvěma vyraženými zuby. Zažil jste na jevišti podobný handicap?
Ano, znám to dokonce důvěrně. Už dvacet let totiž hrajeme v bratislavském Národním divadle Feydeauovu frašku Brouk v hlavě, kde já mám roli Camille Chandebise, který nemá „patro“ a mluví jen v samohláskách. Když jsme to zkoušeli, tak jsem zašel k zubaři, aby mi udělal „patro“ jako lidem, kteří ho nemají. Pak jsem si ho nasadil,a zjistil jsme, že s tím vůbec nedokážu mluvit. Takže nakonec jsem to nazkoušel bez pomůcek. Samozřejmě, u takových divadelních situací se vždycky musí přemýšlet hlavně o tom, jak udělat stylizaci, aby nebyla přehnaná, a by bylo člověku rozumět a nebyla to nějaká divná šarže. Navíc,v Soukromém skandálu , to nemá být prvoplánově legrační, protože se tam mluví i o vážných věcech.

Navzdory tomu, že se často pohybujete v Praze, ať už na scéně, tak i v televizním studiu, na Slovensku jste stále populární. Kromě toho, že zde natáčíte, nedávno jste se stal také spolumajitelem soukromého divadla. Můžete prozradit více?
Ano, stal jsem se principálem. Je to zatím čerstvé (od dubna), takže teprve začínáme s kolegou rozmýšlet, co a jak. V centru Bratislavy donedávna existovalo asi deset let Divadlo West, ve kterém jsem dokonce hrál v několika věcech (Mandarínkový pokoj, Křehká něžnost). Teď byl tento prostor rok opuštěný, a hrozilo, že tady vyroste kasino, nebo podzemní garáže. Naštěstí jsou manželky majitelů příznivě nakloněny kultuře, a tak se to zatím nestalo. Přišel za mnou kamarád, který kdysi provozoval hudební Klub Babylon, že bychom se mohli pokusit tento prostor oživit. On má představu, že tu bude provozovat živé koncerty, a já bych tu zase rád uváděl divadelní představení. Přiznám se, že mě k tomuto rozhodnutí inspiroval právě Michal Hrubý a jeho Studio dva – když jsem viděl, jak mu to pěkně jde, tak jsem si řkel, že bych to také mohl zkusit. Ale jak jsem do divadelního podnikání nahlédl z druhé strany, zjistil jsem, že to rozhodně nebude snadné. Jako herec si člověk neuvědomuje, kolik lidí je k fungování divadla potřeba. Přijde na představení, a má tu připravený kostým, lístky jsou prodané, atd. Ale těch věcí, které je potřeba udělat mimo jeviště, je strašná spousta. Někdo ty kostýmy musí vyžehlit, pověsit je na ramínko, připravit, někdo musí lístky nabídnout divákům, propagovat představení, vést administrativu. Navíc je nutné sehnat sponzory, kteří by nám s provozem pomohli, protože všechno je strašně drahé. Je to zkrátka běh na dlouhou trať, a tak si říkám, že hlavní je teď obklopit se šikovnýma lidmi, kteří mi s tím pomůžou.

Přemýšlel jste o spolupráci vašeho divadla se Studiem Dva?
Rozhodně, už jsme s Michalem dokonce předběžně mluvili o nějaké koprodukci. Prozatím bych rád přivezl do Bratislavy představení, ve kterých ve studiu Dva hraju. Tak by se situace obrátila, nejel bych já za divadlem, ale divadlo přijelo za mnou. Já bych tam mohl být aspoň chvíli doma, zatímco ostatní by byli v hotelu. Takhle trávím stále čas na cestě, a rodinu si moc neužiju.

6.6.2011 00:06:19 Jana Soprová | rubrika - Rozhovory

TIP!