Scena.cz - 1. kulturní portál

zvláštní poděkování

Tereza Gübelová: To byla náhoda jak blázen!

autor: archiv

Nejmladší podobu Terezy v inscenaci Druhý břeh hraje shodou okolností jedna z dcer autorky. Jak k tomu došlo? Jaké má její představitelka pocity? To byly otázky, které mě zajímaly.

Narozdíl od vašich partnerek na jevišti nejste známá herečka. Můžete tedy o sobě něco prozradit?
Táta byl herec, babička a dědečkové taky, máma dramaturgyně - vyrůstala jsem zkrátka v divadelním prostředí v Plzni. Pak jsme se přestěhovaly (máma, sestra a já) do Prahy, kde jsem začala chodit do dramaťáku. Od dvanácti let jsem hrála ve Stavovském divadle, ve čtrnácti mě přijali na Pražskou konzervatoř, hudebně-dramatický obor. Připravovala mě Gabriela Wilhelmová, kterou jsem si „našla“ a které je Druhý břeh věnovaný. Už při škole jsem začala hostovat v Divadle na Vinohradech, proběhly nějaké filmy, žila jsem si bohémským životem... Když hostování skončilo, zjistila jsem, že umím jenom hrát. Potřebovala jsem zažít něco jiného, potkat jiné lidi, zkusit i jinou práci, uvědomit si, co chci a hlavně cestovat. Teď se k divadlu vracím.

Jak došlo k tomu, že jste byla oslovena režisérem Smočkem?
To byla náhoda jako blázen! Roli Terezy měla hrát Zuzanka Norisová, ale z osobních důvodů ji nakonec musela odmítnout. Místo sebe navrhla mě. Panu režisérovi se ten nápad líbil a producent Studia DVA Michal Hrubý byl taky pro.

Jak se cítíte ve hře své maminky, ve které navíc hrajete postavu jménem Tereza?
Přijde mi to docela vtipné. Jméno Tereza má matka asi opravdu ráda, když tak pojmenovala svou dceru i postavu ve své hře. A jak se v ní cítím? S takovým režisérem a takovými kolegy je mi skvěle ;)

Netrpíte před ostatními trémou? Jaké bylo první setkání s nimi?
Nejnervóznější jsem byla ze své matky, která je vůči svým dětem dost kritická. Také pan režisér Smoček mě ze začátku nenechával klidnou, ale po pár zkouškách byla tréma pryč. Trémou z kolegů netrpím, trpím spíš pokorou. První setkání bylo moc příjemné.

Hra určitě má do jisté míry autobiografické prvky, vnímáte to tak, že jste byla součástí autentického příběhu nebo se s tím nespojujete?
Nemůžu říct, že by se mě některé scény nedotkly, ale jestli jsou to ty skutečné, nebo ty vymyšlené, ví jen autorka…

Jedno z témat hry, které jsou pro generaci lidí, vyrůstajících za totality, hodně živé, je třeba otevření možnosti cestování. Dokážete naše trvající nadšení z tohoto faktu z hlediska své generace pochopit?
To se nedá nechápat. Nemohlo se nikam, takže i občasná eufórie po jednadvaceti letech z toho, že se teď cestovat může, mi připadá přirozená. Jenom je škoda, že někteří lidé tak rychle zapomněli…

Inspirovaly jste se s ostatními dvěma představitelkami vzájemně? Nebo jste jednotlivé podoby Terezy vytvářely nezávisle na sobě?
Protože jsme spolu na jevišti téměř celou inscenaci, je tomu tak i při zkouškách. Je to role, kterou podle mě nelze tvořit samostatně. Přijďte se podívat ;)

Je vám vaše Tereza něčím konkrétním blízká? Nebo je to postava jiného času?
Kromě jména je mi Tereza blízká tím, že chce všechno zažít na vlastní kůži a nenechá si poradit ani od těch nejbližších. S tím je spojená určitá dávka naivity, která ale s přibývajícím věkem ubývá – díky zkušenostem, které získává(m)…

Co vy a muži? Nechci vám nahlížet do soukromí, ale ta hra je hodně o mužích a o vztahu k nim.
Muže mám ráda a život bez nich si nedokážu představit… Ale toho pravého jsem nehledala tak dlouho, jako Tereza.

Zahrajete si na začátku léta, a pak až v září. Na co se chystáte mezi tím?
Moc se těším na Sicílii, která mi tady moc chybí.

23.8.2010 00:08:52 Jana Soprová | rubrika - Rozhovory

TIP!