zvláštní poděkování
Quantcom.cz

Dej, bože, ať jsem nehledaný, prostý ...

Ladislav Klepal (Foto archiv)

  

V pondělí 1. dubna 2002 náhle zemřel herec Ladislav Klepal. Narodil se v roce 1937 v Praze, absolvoval gymnázium v Hellichově ulici, ale po celý život zůstal věrný divadelnímu prostředí. Začínal v Divadle na Fidlovačce, od 60.let pracoval jako jevištní technik (s Václavem Havlem, Andrejem Krobem a dalšími) v Divadle Na zábradlí a později i jako příležitostný, typově obsazovaný herec, který však nikdy své postavy nezjednodušoval do karikatury (např. role Žalářníka v legendárním nastudování Krále Ubu Janem Grossmanem v roce 1964). Byl stálým členem Divadla Na tahu, které vzniklo z podnětu Andreje Kroba. Divadlo Na tahu jako jediné uvádělo hry Václava Havla za normalizace i přes policejní represe vůči souboru a po listopadu 1989 bylo zastřešeno právě Divadlem Na zábradlí.

Budova Divadla Na zábradlí se tak vedle vlastní rodiny stala Ladislavu Klepalovi až do smrti dalším středobodem života - vyjma období po roce 1969, kdy se živil jako výpravčí na dráze; vrací se v roce 1994 a 1997 se stává rovnocenným členem uměleckého hereckého souboru. Jeho věrohodný a minimalistický výraz obohatil většinu inscenací např. režisérů Petra Lébla (A.P.Čechov: Racek, 1994 a Ivanov, 1997; J.A.Pitínský: Matka, 1997), A. Kroba (V. Havel: Ztížená možnost soustředění, 1997), Jana Antonína Pitínského (T.Bernhard: Divadelník, 1999; F.Schiller: Úklady a láska), Jiřího Pokorného (D.Charms: Jelizaveta Bam, 1998; G.Tabori: Balada o vídeňském řízku, 2001). Znám je i z televizních pořadů Jiřího Ornesta a Jana Krause Dvaadvacítka, hostoval v inscenaci Vladimíra Morávka Richard III. v divadle Globe, vytvořil jednu z nezapomenutelných rolí ve filmu Ene bene režisérky A. Nellis.
Pro dům na Anenském plácku je nenahraditelný. Protože v onom sebestředném, emočně vypjatém uměleckém prostředí zůstával člověkem pokorným, jemným, hluboce odpovědným za své činy. K divadlu pociťoval vděčnost, neboť mu - dle jeho laskavě ironických slov - zpříjemňovalo cestu ke smrti. Ladislav Klepal nechtěl působit žádným nuceným, povrchně líbivým dojmem. Nezanedbával své bytí pravé. Jeho prostá lidskost byla neokázalá. A právě v ní se odrážela jeho vnitřní velikost - nikdy a za žádných okolností nestavěná na odiv. Ladislav Klepal zemřel téměř symbolicky uprostřed intenzivní přípravy na novou roli v inscenaci Happy End.

9.4.2002 Redakce | rubrika - Medailony

Časopis 18 - rubriky

Archiv čísel

reklama

Festival Setkání Stretnutie 2024

Časopis 18 - sekce

HUDBA

Iveta Bartošová - Ve jménu lásky

Přebal alba

Zpěvačka Iveta Bartošová patřila k nejoblíbenějším českým popovým zpěvačkám konce 20. a začátku 21. století. Z celý článek

další články...

LITERATURA/UMĚNÍ

Hudba Pink Floyd a obraz Karla Zemana se propojili

The Dark Side Of The Moon Competition

Při příležitosti 50. výročí alba The Dark Side of the Moon se hudba skupiny Pink Floyd stala součástí díla Kar celý článek

další články...