zvláštní poděkování
Quantcom.cz

Amadeus v Mladé Boleslavi - o silné manipulaci moci

Petr Mikeska a Daniel Bambas (Amadeus)

autor: archiv divadla   

zvětšit obrázek

Městské divadlo Mladá Boleslav uvádí inscenaci Petera Shaffera Amadeus. Tento titul byl ve světové premiéře uvedený v roce 1979 v Londýně v Royal National Theatre. O tři roky později ho v české premiéře představil činoherní soubor Divadla J. K. Tyla v Plzni v překladu Martina Hilského, režie Oto Ševčík. Postavu Salieriho ztvárnil René Přibil a Mozarta Antonín Procházka. Od té doby byl tento cenami ověnčený titul v českých divadlech inscenován ve třiceti dvou nastudováních. Připomeňme, že text neminuly hlavní divadelní ceny jako Evening Standard Awadr for Best Play, Drama Desk Award for Outstanding New Play, Tony Award for Best Play. Peter Shaffer se podílel rovněž na scénáři filmu Amadeus z roku 1984 v režii Miloše Formana, za který získal Oscara.

Inscenaci otevírá Mozartův pohřeb a výkřiky z davu, že za jeho smrt může Salieri. Ten následně předstupuje před diváky ze svého pokoje. Všem se svěřuje se svými výčitkami svědomí. Autorka výpravy Michaela Horáčková Hořejší jeho pokoj umístila částečně do orchestřiště. Tím symbolizovala částečně kobku v podzemí žaláře, zároveň vyřešila případné složité přestavby. Salieri promlouvá k divákovi v úrovni očí. Ve výpravě upoutá antické průčelí divadelní scény na horizontu. Boční portály vykrývají centrálně otočné desky, které z jedné strany mají perforované otvory, symbol prohnilosti císařského aparátu, nestálosti vlivu davu. Z druhé strany jsou desky v celé ploše tvořené zrcadlícími plechy. Jejich odraz můžeme vnímat jako nastavení zpětného obrazu všem zúčastněným v ději.
Režisér Pavel Khek nekladl důraz jen na schematický duel průměrnosti a nadání, ale šel daleko dál. Salieriho vykreslil jako silného manipulátora a v podstatě divákovi nastoluje zamyšlení nad polaritou moci. Pokud se uchopí s nečistými úmysly, ubližuje. V dějinách lidstva se uchopuje moc v dobrém mínění jen málokdy. V dnešním pojetí světa se média zaměřují zejména na její černou stránku.
Dalším velmi dobře fungujícím nápadem byli postavy Větříčků
(Milan Ligač, Lucie Matoušková a Svatava Hanzl Milková). Ti jsou ve většině nastudování představiteli nositelů zpráv Salierimu nebo pouhými sluhy. V nastudování v Mladé Boleslavi jsou vnímaní jako samostatné postavy. K tomu ještě hrají s figurami dalších postav - van Swieten, von Strack a Orsini – Rosenberg. Tím herci dostali příležitost předvést práci s rekvizitou a jejich jednání je možné vnímat jako jednu postavu. K tomu slouží i jejich civilní strohé černé kostýmy.
Michaela Horáčková Hořejší vedle toho nabídla hlavním postavám Wolfgangu Amadeu Mozartovi, Antoniu Salierimu, Josefu II. a Konstanci Weberové kostýmy historizující. Ty ve strohé technicistní výpravě s dominancí plechů velmi dobře fungovali. U postavy Mozarta nabídla další kostýmní nápad. Jeho postupný rozpad osobnosti, fyzické ožebračení, podtrhla odhazováním kostýmu. V závěru máme hlavního představitele Daniela Bambase na scéně pouze v tílku a jednoduchých spodkách.

Celá inscenace stojí na Petru Mikeskovi. Ten nabízí zralý herecký výkon. Střídá roviny svědomí, pokrytecké křesťanské víry až své jednání proměňuje v zákeřnou manipulaci, nabízí rovněž vypravěčskou neutrality. Diváka omračuje ve stoupající síle jeho klid a důkladná analýza talentu Mozarta. Klademe si otázky: Je to vůbec možné? Jak někdo dokáže tak zákeřně manipulovat s druhým člověkem… Těchto okamžiků je několik. Ze stěžejních uveďme: první setkání s Mozartem, kdy Salieri přehrává pochod na uvítanou Mozarta. Úsilí Konstance pomoci manželovi získat žákyni z královského rodu. Chápe výzvu Salieriho, aby přišla ve večerní dobu, jako nutnou podmínku nemanželského sexu. Salieri ji ale nekompromisně zesměšňuje, a tento výklad odmítá. Konstance z celé intriky vychází jako primitivní sexuchtivá hloupá žena. A do třetice dialog Salieriho s Josefem II. ohledně platu Mozarta po zemřelém předchůdci. Z původních dvou tisíc získává Mozart dvě stě za rok.

Velmi silnou postavou je Konstance v podání Lucie Končokové. Zralá herečka, která odměřuje přesnou dávku emocí. Zachycuje ve vykresleném detailu vývoj Konstance. Od nevyzrálé pubertálně střelené slečny až po oddanou manželku s jasným zřením do očí tvrdé skutečnosti, kdy svého manžela načas opouští. Až po zralou a moudrou manželku, kterou instinkt, že s Mozartem není něco v pořádku, přivádí k němu zpět a stává se pro něj do poslední chvíle silnou oporou.
Daniel Bambas, představitel Mozarta, nabízí filmově přesného geniálního Amadea. Můžeme dnes odhadovat, zda jeho genialita byla výsledkem ADHD nebo sklouzla postupně díky ranám osudu až k případné schizofrenii. V každém případě je hudebně nesmírně talentovaný, upřímný a odvážný ve vyřčení soudů. Závislý na svém otci, který ho kvůli sňatku s Konstance zatracuje. Daleko herecky upřímnější vývoj má v druhé části inscenaci. Jeho duchovní zhroucení a tragický úpadek způsobený mimo jiné smrtí otce, ale i jeho dětí, hraje daleko přesvědčivěji než předchozí mladickou potřeštěnost. Nicméně i jeho výkon je silný.
Samostatně si stojí Josef II. v podání Radima Madeji. Jako majestát a jeho veličenstvo nemá velkou plochu pro hraní. Nicméně náležitě ukazuje až hrubou absurditu panovnických rozhodnutí za každou cenu. Např. že v opeře Únos ze serailu je „mnoho not“. I když je vnitřně Mozartovi nakloněný, přesto ctí mocnářskou mašinérii a mnohá rozhodnutí nechává právě na svých úřednících.
Za pozornost stojí i pěvecké a herecké výkony Evy Kývalové (alternace Nikola Uramová) v postavách Kateřiny Cavalieri, Anděla Smrti, Královny noci ad.

Překlad Martina Hilského je i po třiceti osmi letech moderní. Výpravu realizovala Michaela Horáčková Hořejší. V případě inscenace postavené na souboji dvou skladatelů je důležitá hudební spolupráce, té se ujal David Hlaváč. Oba herečtí představitelé Daniel Bambas coby Mozart a Petr Mikeska coby Salieri mají v inscenaci předepsané hraní na klavír. Oba vedla Linda Winterová. Dramaturgii měla na starosti Lenka Smrčková.

Inscenace Amadea se řadí v Městském divadle Mladá Boleslav k dalším silným titulům. Toto nastudování podtrhuje, že lze inscenovat klasiku v moderním výkladu, pokud je možné stavět na silných hereckých výkonech. Ze scény nelze vnímat jen souboj dvou skladatelů, ale souboj jakékoli moci a nadřazenosti, ať už je to na pracovišti nebo na úrovni vlády.

www.mdmb.cz

24.2.2020 09:02:35 Josef Meszáros | rubrika - Recenze