Scéna.cz 

* Věříte na horoskopy?

Věřím. Pokud jsou kvalitně provedené, tak ano. Myslím, že člověk se nenarodí náhodou a myslím, že děti si svoje rodiče vybírají, ne naopak, a potom si už vyberou i kdy a kde se narodí, nejen to - komu. Proto si myslím, že horoskop je důležitej pro člověka.

* Myslíte že jste se stala herečkou už od narození ?

Na to nedokážu odpovědět, protože člověk , bohužel, zapomene to poslání, s jakým ho na svět poslali ze shora, proto má rozum, aby zapomněl. Malý děti do takovejch čtyř let to ještě asi vědí a potom objeví ten rozum a všechno zapomenou a musej začít znova. A to je ta odpověď na otázku - jestli od narození. Měli jste se zeptat dřív.

* Řekněte něco o svých dětech ( dítěti ).

Tak já mám syna Antonína Holuba, v létě mu budou čtyři roky a zatím pořád ještě jsem pro něj nejkrásnější žena na světě, dokonce Princezna Zlatovláska. Tak si to užívám, protože takový lichotky, jaký mi říká Tonda, jsem v životě neslyšela a už nikdy asi neuslyším.

* Máte radost , že máte doma THÁLII ? Co na to váš zvěřinec?

Já mám radost, že naše obě maminky mají radost, že Holub má Thalii a že Jiřina Steimarová má radost, protože na Radkově Thalii měla asi největší podíl. Doufám, že kocour Matěj ji ještě aspoň měsíc neshodí ze skříně.

* Historky s Vaší babičkou jsou kouzelné, dáte nějakou do placu i na Internet?

Babička Věra Šmídová kromě toho, že byla herečka, baletka, zpěvačka a nápovědka v divadle, tak byla ještě vědma a mě se stala taková nehoda, že mě v 16 letech porazilo auto, když jsem šla hrát představení do avantgardního divadla v Rubínu. ležela jsem v nemocnici a babička jako na potvoru ten večer volala z Budějc mojí mámě. Říkala Věro, dej mi Báru, já s ní potřebuju mluvit, a moje maminka nechtěla babičce způsobit infarkt a tak zapírala: Neboj, Bára je v divadle a hraje. - No tak já zavolám pozdějc. Druhej třetí telefon a to volala babička z vrátnice Budějckýho divadla. Poslední telefon asi v jednu v noc. Pořád jsem nebyla doma, tak babička řekla: Dobře Věro, zejtra jsem u vás. Já jsem se druhej den probudila ve špitále, přišla velká vizita a kamarád doktor Karel Jaroš mi řiká: Báro sbal se, babička jede. Měla jsem pár stehů na hlavě a byla jsem pomlácená a plán byl, že musím být doma dřív než máma přiveze babičku z nádraží. Zazvonil zvonek, já měla na hlavě obvaz, otevřela jsem dveře a babička hlubokým hlasem trochu jako Jiřina Šejbalová pronesla větu: Prokristapána, Báro, ty jsi byla na potratu. Já jsem říkala: Babi, opravdu, člověk má fáč na hlavě, tebe jediný, co napadne je tenhle úraz. Babička infarkt nedostala a já na potratu nebyla.

* Zdravím z Plzně, budete u nás někdy hostovat?

Velice zdravím Plzeňáky, Plzeň mám hrozně ráda, mám tam spoustu kamarádů. Hostovali jsme s Radkem v divadle ČAs, byli jsme nadšení, protože tak jako v divadle ČAs, se o nás ještě nikdo nestaral. Zdravím paní ředitelku a velice ráda si takavouhle návštěvu zopakuji.

* S kým jste si na jevišti nejlépe rozuměla?

Já jsem měla to štěstí, že jsem ještě stihla bardy Národního divadla a mohla jsem s nima hrát rovnocenný party. Na koho hodně vzpomínám, to je pan Josef Kemr, od kterého jsem se dozvěděla o hereckém řemesle víc, než na vysoké škole.

* Která divadelní role vám přirostla k srdci ?

Když už něco hraju, tak to hraju ráda, nemám vysněné role a naopak ani role, které bych za žádnou cenu nechtěla hrát. Na některé postavy, které jsem hrála vzpomínám častěji, ale většinou kvůli kolegům, se kterými jsem stála na jevišti, než kvůli postavě samé. Vzpomínám na Kuklu s Josefem Kemrem ve hře batří Čapků Ze života hmyzu, na Melibeu v Rojasově Celestině obojí v Národním divadle, na Sallybowles v Kabaretu s Radkem Holubem, Ninu Zarečnovou v Rackovi taky s Radkem a v současný době moc ráda hraju Edith Piaf Smrt v růžovém s Janou Bouškovou a s RAdkem a pro změnu s Radkem Frankie a Johnny ve svitu luny.

* Jak vzpomínáte na svého tatínka ?

TAk si tak říkám, že by bylo docela fajn, kdybychom si spolu mohli zahrát, protože si myslím, že bychom na spoustu divadelních problémů, na řešení situací měli podobný názor, že bychom se snad doplňovali. Vzpomínám na něj možná teď častěji, protože náš Antonín je modrooký, kudrnatý blonďák, je Jirkovi momentálně strašně podobnej.

* Jste žárlivá?

Ano.

* Slyšeli jsme Vás minulou neděli v rozhlasové pohádce /výborná čarodějnice!/, teď v sobotu budete slyšet ve hře L. Lagronové - čím je pro Vás rozhlas herecky a čím je rádio u Vás doma?

V rádiu pracuju strašně ráda, kvůli určitý intimitě, soustředěnosti a v nemalé míře i proto, že v rádiu jde o peníze až v tý poslední řadě. V posledně jmenované inscenacei Lenky Lagronové navíc došlo k několika pro mě milým znovusetkáním. Za prvé Lenka Lagronová začínala s Petrem Léblem v roce 1993 Na zábradlí jako dramaturg, tedy v době, kdy já jsem tam nastoupila, za druhé Vilma Cibulková, která hraje moji sestru byla dlouhou dobu mojíkolegyní na jevišti i v šatně Národního divadla a za třetí hra jako taková je myslím mimořádnou příležitostí pro tři herečky, které se dokážou rády navzájem poslouchat, když jsou v rádiu.

* Vzpomínáte ráda na dobu soudruhů?

No, jak na co? Ráda vzpomínám na Dům kubánské kultury na Národní třídě, kde měli strašně levný bonga, konga a doutníky. To je z toho hezkýho asi všechno. Já jsem si normalizace užila vrchovatě na základní škole v Českých Budějovicích a doufám, že Tonda nikdy nic podobnýho nezažije. Moc pozdravuju pan Ransdorfa a Grebeníčka, že mají dost štěstí, že se neznáme osobně.

* Jaký máte názor na to, když se stará divadelní klasika modernizuje .

Neumím definovat pojem stará divadelní klasika, tím pádem neumím tuhle otázku dešifrovat. Nejdřív autor vždycky napíše živou divadelní hru v určité době a řeší v ní určité konkrétní problémy, vztahy, které prožívají určití konkrétní lidé a potom když je ta hra dobrá tak se hraje dlouho a dostane nálepku - klasika. A nevím odkud zase jiní lidé vědí, že to se má hrát takhle a to takhle, protože s tím autorem na pivo chodit nemohli. Jde o to, jestli režisér a lidé jemu podřízení tzn. herci ctí autora v tom smyslu, že se snaží zabývat stejnými problémy jako on anebo jestli svoje osobní mindráky a nedostatky navěsí na nos tomu nebohýmu autorovi. To jsou potom schválnosti a ne modernizace, i když i to slovo modernizace je pro mě irelevantní. Myslím, že jsem docela tolerantní divák, řídím se intuicí, rozumově představení, která vidím příliš nepitvám. Když jsem viděla Bednárikovu Carmen v Národním divadle, tak při nejbližší příležitosti jsem se vetřela do hlediště znovu, ale viděla jsem i kolegy, kteří tuto koncepci absolutně nepřijali a myslím, že jenom proto, že měli pocit, že jenom oni vědí, jak se má Bizet interpretovat. Snad mě nic takového nepotká.

* Máte ráda počítače a internet?

Bojím se. A bojím se tuplovaně, protože Toník za pár let pude do školy a já neuteču. Ale budu se bránit.

* Jaké máte plány ve svém uměleckém životě do budoucna?

Nemám žádný plány. Jenom doufám, že přežiju a budu ještě chvíli zdravá, než mě začne živit Tonda.

* Máte ráda veverky?

Mám ráda veverky. Máme stejnej chrus s veverkama. Navíc na chalupě pro ně pěstujeme oříšky, jabky a šišky a oni se nám odvděčují tím, že když sedíme ráno na kadibudce tak se nám choděj ukazovat a předvádí se, jak jsou krásný.

* Zpíváte ještě s kapelou, nebo už jen doma synovi?

To je otázka právě včas, protože jsme se rozhodli s Condurangem - to je ta kapela- že oprášíme starý fláky a tak jednou do měsíce si zahrajeme možná ve Viole, když na nás po těch letech ještě někdo přijde.

* Kromě hraní , vím že jste i výborná zpěvačka , neláká vás také muzikál?

Já jsem si muzikál zahrála Na zábradlí - Kabaret. Ty velkoplošný muzikály typu Drákulů a Rusalek mě nelákají. Nejsem zpěvačka, jsem herečka a v těchto projektech o hraní moc nejde.

* Máte ráda loutkové divadlo?

Miluju loutkový divadlo, když jsem byla malá, pořádali jsme na chalupě velká představení. To byly vlastně loutkový muzikály. Potom nám vykradli chalupu a zloděj mi ukradl loutky. Naštěstí kulisy zůstaly, loutky jsme dokoupili, babička ušila oponu - roztahovací., máme dvě světelný rampy a s Tondou a s RAdkem hrajeme starý dobrý český krváky. Nejoblíbenější kulisa je hřbitov - myslím Toníkova - a nejpreferovanější herci jsou smrťák, čert, ježibaba a černokněžník.

* Jaké role vás tento rok čekají v divadle, filmu či v televizi?

Mám po premiéře v Činoherním klubu - Koltés Návrat do pouště s Emilií Vašáryovou a Petrem Nárožným, kterým strašně ráda dělám společnost. Dále mám po premiéře divadelní komedie - Bengt Alfors s kočovnou divadelní společností Ševčíkův seznam, nyní zkouším opět v Činoherním klubu trilogii Krečínského Svatba, Proces Muromský a TArelkinova smrt v režii mladého talentovaného režiséra Martina Čičváka. V létě chystáme pro změnu s Otou Ševčíkem Shakespearovy VEselé paničky winsdorfské v Divadle Globe na pražském Výstavišti. V dubnu natáčím se Zuzanou Zemanovou televizní film detektivku Azyl. Když to dobře dopadne, tak o prázdninách budeme natáčet společně s RAdkem televizní film s Ivanem Pokorným.

* Které hodnoty ve svém životě vyznáváte .

Nekradu, nesmilním, nejsem lakomá a některý lidi mám i ráda.

* Jak na vás působí změna na letní čas?

Jelikož jsme oslavovali cenu Thalie změna času nepřišla v tu nejvhodnější chvilku, ještě dneska se vzpamatovávám.

* Pozorujete u svého syna už umělecké sklony?

Bohužel. STejně jako já má nejradši děkovačky, miluje Otu Ševčíka, kterého se normálně bojí i dospělí herci. Jedna z oblíbených dětských her je, že se se mnou loučí a odjíždí do divadla, kde hraje buď Hamleta pochopitelně v Národním nebo černou komedii v Rokoku anebo Frankie a Johnny pochopitelně s Otíkem Ševčíkem. Tomu familiérně říká "náš Otík". Ale já pořád ještě věřím, že bude truhlářem. Někdo mě živit musí.

* V čem si nejraději zahrajete v komedii nebo v dramatu?

Já jse jako smrt. Beru všechno. Spíš než v čem, tak s kým.

* Co vás nejvíce fascinuje na divadle?

Že dělám, co mě baví a ještě mě za to platěj.

* Těšíte se na Velikonoce ?

Velikonoce slavíme až teď v posledních letech kvůli Toníkovi. Na zahradu přiběhne velikonoční zajíček, poschovává dárky, my je pak hledáme, Toník s Radkem jsou na šupačku a já jsem někde zamčená, aby na mě nikdo nemohl. Dozvěděla jsem se, že Toník byl jeden z nejbrutálnějších koledníků a i když holky už plakaly, řezal dál.