zvláštní poděkování
Quantcom.cz

ON-LINE - Detail příspěvku

Jiří Matzner a Kamil Brázdil, zvukaři

Ilustrační foto

autor: Scena.cz   

Jiří Matzner:

  • U jaké práce jsme vás to zastihli?
    Vyměňuji baterky u mikroportů.
  • Jsou pro vás postrachem?
    Některé jsou potěšením, některé postrachem, zvlášť ty staré.
  • Zvučit představení s mikroportem je pro vás lahůdka?
    Beru to především jako práci. Ale někdy to jsou nervy. Zejména, když víte, že to přestane fungovat a vy to nemůžete ovlivnit. Herec je na jevišti, něco se přetrhne při jeho pohybu na jevišti, nebo se nesepne port. Co potom mohu dělat? Nic. Tahání za kolečka mi nepomůže.
  • Co když zvukař nevypne port?
    To my neděláme.


  • Jak dlouho jste u této profese?
    Ježíšmarjá. Kolik? Od roku 1968. Od prvého dubna.
  • Berete svou profesi jako apríl?
    Vcelku je to můj koníček, tak se to dá. I když někdy nám chybí vybavení, které by si člověk představoval, potom nám to nefunguje, jak by to mělo.
  • Jaké jsou vaše představy o technickém zázemí?
    Moderní pulty v cenové relaci pro divadlo, pak se musím zlobit, když to nejde koupit.
  • Dnes už máte pulty napojené na počítač.
    To je pravda, ale vzhledem k lidskému faktoru se to někdy musí dělat ručně. Počkat na tu správnou narážku, hlas herce nemusí být vždy ve formě.
  • Prostor jeviště je ve Zlíně velké. Máte tu nějaké zvukové nástrahy?
    Problémy jsou - o tom bylo sepsáno již mnoho akustických zpráv. Něco se upravilo, ale těžko už to jde nějak dotáhnout dál. Barák nejde představit. Dřív se stavělo na vzhled, prostě jako sjezdový palác.
  • Jaké to je zvučit představení Smrt Hippodamie s filharmonií?
    Pro zvukaře žádný problém. Tam si dáte mikrofony, a co pak jde z orchestřiště, to já už neovlivním.
  • V divadle se nenudíte, protože každou sezónu se nasazuje muzikál. Je to tedy pro vás zápřah?Pro všechny tři zvukaře. Problém je v tom, že musíte kvůli technice improvizovat. Všechno je o penězích. Nejhorší je pocit, když to nejde a nemůžete nic.
  • Prostě máte posádku ve vesmíru…
    Tak nějak.
  • Už jste si někdy zahrál na jevišti?
    Jednou v divadélku v klubu ve hře Nevěsta na márách, to byl můj vrcholný kus.
  • Hrál jste tu nevěstu?
    Ne, svatebního hosta.
  • Jak vybíráte ruchy?
    Máme už svou databanku. Pokud nemáme, tak je nahrajeme nebo lepíme z toho co máme. Např. zvuk modemu apod.
  • Zkusím – najde se třeba zvuk výtahu?
    Ten ano, byl v jedné inscenaci. Někdy zvuky nejsou popisné.
  • Co rozjetý tank?
    To bychom udělali z traktoru. Nejhorší jsou abstraktní zvuky.
  • Kamil Brázdil:

  • Jak jste se ke zvučení dostal?
    Byl jsem v divadle na civilní službě. Nejdřív jsem byl u osvětlovačů, pak se podařilo a dostal jsem se ke zvukařům.
  • Můžete prozradit jak se tvoří inscenace z vašeho pohledu?
    U některých kusů je potřeba nahrát muziku, jindy jen ozvučujete. Když je jasno, tak chodíme na zkoušky podle potřeb. Máme každý svou inscenaci. To ani jinak nejde, někdy máme i 120 různých muzik.
  • Můžete to přiblížit?
    To jsou různé ruchy, tracky apod.

    Máte kusy, s nimiž se těžko loučíte?
    Jiří Matzner: To už se pak těžko loučíte s každou.
  • To pak zvukový záznam smažete?
    Kdepak, všechno se archivuje. Média pro zvuky mají velkou kapacitu. (Ukazuje na krabici, kde je archiv za dvacet let.)
    Kamil Brázdil: Někdy se stane, že se třeba obnoví nějaká pohádka, tak to musí být k dispozici.
  • 22.11.2006 15:12:00 DePe