Scéna.cz 

Mikuláš MEDEK

Výstavou obrazů Mikuláše Medka (1926 – 1974), nad níž převzal záštitu prezident České republiky Václav Havel, navazuje Galerie Rudolfinum na výstavní projekty věnované významným osobnostem českého výtvarného umění 20. století, které výrazně ovlivnily jeho vývoj. A právě Mikuláš Medek patosem svého díla a života, příkladem charakteru umělce důsledně osvědčujícího nezávislost tvorby v době modernímu umění a svobodnému myšlení nepřátelské, zaujímá v českých duchovních dějinách poválečné doby jedno z nejpřednějších míst.
Po dvanácti letech se tak v Praze naskýtá možnost obnovit nebo - pro mladou generaci - vytvořit prostřednictvím unikátního souboru zhruba 150 obrazů výstižnější představu o rozpětí a členitosti Medkova díla. Utvářelo se a vrstvilo v průběhu tří desetiletí, těženo z mimořádně mocných zdrojů imaginace, senzibility a intelektuální výbavy svého autora. Tato nepřerušená tvůrčí aktivita, sdělující poselství obrazu "řečí" skvostné, vytříbené a bohatě strukturované malby, neztratila na své intenzitě ani v závěru umělcova života, který stále citelněji sužovala těžká choroba i nová vlna oficiální nevraživosti k jeho dílu (přetrvávající ještě léta po autorově předčasné smrti).

Medkovými obrazy prostupuje téma lidského údělu: váže je v jeden velký, niterně sourodý celek a promlouvá v nich s neobyčejnou naléhavostí. Ve složitých znakových systémech a mnohoznačných symbolech buduje Mikuláš Medek originální obrazové metafory existence člověka v jejím tragickém i groteskním, absurdním, bolestném a tajuplném rozměru. Obsahová závažnost a výrazová síla malířského rukopisu a koloristických kvalit tu vytvářejí nerozpojitelnou jednotu, která působila, že se Medkovy obrazy stávaly vzácným a magickým zjevením malby a tvůrčího ducha.
Posláním přítomné výstavy je zprostředkovat toto dvojjediné umělecké poselství současnému pohledu a cítění, a to ve výběru soustředěném na Medkovu tvorbu malířskou. Tu zde kromě obrazů, známějších ze stálých expozic domácích galerií, dokumentuje také řada jeho významných děl ze soukromého majetku, většinou dosud nevystavených. K nim se v tomto směru připojují - jako mimořádné obohacení výstavního souboru - obrazy, přicházející do Prahy vůbec poprvé z veřejných zahraničních sbírek (Bochum, Bratislava, Leinfelden, Rotterdam, Skopje) a od soukromých majitelů, kteří je získali ponejvíce přímo od autora ještě za jeho života.