Scéna.cz 

Říjnová revoluce v Rusku - 100 let

Unaveni sluncem 2: Odpor
Druhý díl trilogie Nikity Michalkova, který ukazuje válečný běs v jeho podvojné tváři – kruté i absurdní. Ruské koprodukční drama (2010). Hrají: N. Michalkov, N. Michalkovová, O. Meňšikov, D. Ďužev, A. Panin, V. Iljin, S. Makoveckij a další (Premiéra). Po šestnácti letech režisér a herec Nikita Michalkov navázal na své oscarové drama Unaveni sluncem (1994) sequelem, jenž ve své době patřil k nejdražším produkcím ruské kinematografie. Svým dílem k velikášskému projektu přispěla i Česká republika. Část filmu se natáčela v pražských lokacích a zázemí barrandovských studií. Unaveni sluncem 2: Odpor nepokračuje ve vyjetých kolejích svého předchůdce. Michalkov se přesunul na žánrové pole válečného filmu, aby vykreslil mezinárodní svár 40. let jako prostor chaosu a šílenství, kde jsou kolesy dějin lidé svíráni bolestí i hysterickým smíchem, potřísněni slzami a krví. Píše se rok 1941. Bývalý divizní velitel Sergej P. Kotov je kriminálníkem v táboře politických vězňů. Nálet nepřátelských vojsk na lágr vede jen k tomu, že se veterán Velké ruské revoluce dostane jako uprchlík do trestního praporu, kde si o moc nepolepší, právě naopak. Dospívající Kotovova dcera se dozví, že její otec není mrtvý. Záhy je však do osidel války zavlečena také ona. Pionýrská vedoucí se nakonec stane frontovou zdravotnicí. Do hry se vrací také obávaný Dmitrij A. Arsenťjev, který kdysi usiloval o Kotovovu manželku, Marusju. Plukovník NKGB je samotným Stalinem vyslán, aby za každou cenu vypátral bývalého soka.
Vysílání: 04.11., 21.40 hod., ČT2

Deset dní, které otřásly světem
Historická rekonstrukce událostí Bolševické revoluce, vyvedená s avantgardní pompou tzv. sovětské montážní školy. Dějiny nejsou tím, čím se zdají být. Sovětské drama (1928). Hrají: N. Popov, V. Nikandrov, N. I. Podvojskij, E. Tisse, Y. Sazonov a další. Režie a scénář S. M. Ejzenštejn, G. Aleksandrov (V původním znění s titulky). Deset dní, které otřásly světem lze považovat za jeden z nejzásadnějších počinů Sergeje Ejzenštejna 20. let, jímž poučeně rozvíjí radikální východiska jeho přelomového filmu Křižník Potěmkin. Výroba opulentně vypraveného díla byla podnícena 10. výročím Velké říjnové socialistické revoluce, kterou s krajním vypětím velebí estetické zpracování. Hrdinou historické agitky není jedinec, ale masa, jako jedno desetitisícové tělo lomozící carským režimem až ke kýženému vítězství. S nemenší intenzitou Ejzenštejn zužitkovává možnosti střihu. Například v podobě dnes již běžně užívané „intelektuální montáže”, díky níž se ze střetu dvou nesourodých obrazů skládá zcela nový význam. Tak je tu předseda Alexandr F. Kerenskij přirovnán k mechanickému pávovi. Kvůli velikášské výrobě i netradičnímu stylu („formalismu”) nebude trvat dlouho a Ejzenštejn, podobně jako další členové tzv. sovětské montážní školy, upadne u straníků v nemilost. Drama, ohraničené rokem 1917, mapuje události Říjnové revoluce z pohledu bolševiků. – Noha dělníka spočine na carské koruně. V bouřlivé atmosféře se po svržení monarchie ustavuje prozatímní vláda, když v Tavrickém paláci zasedají salónní levičáci. Nic než buržoazie, přisvědčuje Uljanov Lenin, který z pancéřového vozu burcuje davy proti novému zřízení v petrohradských ulicích. Měšťáctvo si vyřizuje účty s dělníky a propukají boje. Město vře neklidem. Kontrarevoluce je poražena, ale revoluční proletariát ještě neodložil své zbraně. Lenin na veřejném zasedání vyhlašuje ozbrojené povstání, načež rudé gardy společně s dělnictvem a námořníky obkličují Zimní palác, kde v malachitových síních schůzuje zoufalá vláda. Bolševické předsednictvo hlásá moc, mír a půdu. Odpovědí je mu z palácového náměstí střelba. Napětí se stupňuje. Ministři neodpovídají na bolševické ultimátum. Z křižníku Aurora vyšlehnou výstřely – signál pro útok rudé masy, která nakonec proráží obranu paláce. Vláda je zatčena. Lenin na tribuně vítězství zvěstuje: „Dělnická a rolnická revoluce se stala skutkem. Ať žije světová revoluce!”
Vysílání: 03.11., 22.10 hod., ČT art

Komisařka
Jen zázrakem zachráněný film o lidské důstojnosti, lásce a toleranci, vyrvaný ze spárů sovětské komunistické nomenklatury. Po dvaceti letech pak oceněný Stříbrným medvědem na MFF v Berlíně. Sovětské psychologické drama (1967, 1988). Hrají: N. Morďukovová, R. Bykov, R. Nědaškovská, V. Šukšin a další. Scénář a režie Alexandr Askoldov (V ruském znění s titulky). Jediné celovečerní dílo, které za sebou scénárista a režisér Alexandr Askoldov zanechal, se stalo jedením z nejslavnějších trezorových snímků sovětské kinematografie. Ačkoli Komisařka vznikla roku 1967, v příznivém času měkké totality chruščovovského tání, znovu uvedena do širší distribuce byla až s koncem 80. let. Velký ohlas Askoldov získal na 38. ročníku filmového festivalu v Západním Berlíně, odkud si roku 1988 díky znovuobnovené premiéře odvezl hned několik ocenění, mimo jiné, zvláštní cenu poroty v podobě Stříbrného medvěda. Dílo bylo natočeno na motivy povídky V městě Berdičevě zdejšího rodáka Vasilije Grossmana, kterou Askoldov obohatil o znepokojivou vizi genocidy evropských židů. Nejprovokativnější podnět z dobové perspektivy ale nalézáme v rozkolu mezi zarytým fanatismem hrdinky a probouzejícími se mateřskými pudy. Příběh se odehrává během občanské války na maloměstě, kde vedle sebe stojí synagogy, pravoslavné kostely i katolické chrámy. Zde, v Berdičevě, vede prapor pokleslé morálky komisařka Klavdija Vavilovová. Kvůli pokročilému stupni těhotenství je proti své vůli nucena odstoupit od velení a ubytovat se u chudé židovské rodiny, která zažila nejeden pogrom. V malém domku hýřícím životem šesti dětí má přísná Klavdija možnost si uvědomit, že těžší než válka je porodit robě, stejně jako jej vychovat. Původní myšlenky na potrat se rozplývají spolu s myšlenkami na mír a svornost pracujících lidí. Nedlouho poté, co Klavdija zplodí syna, začne v dáli výstražně znít svolávací trubka. Nad městečkem propukne palba. Klavdija pokládá novorozeně na postel, obléká vojenský kabát a odchází vést svůj oddíl k útoku.
Vysílání: 05.11., 22.05 hod., ČT art