Scéna.cz 

Jak jsme vzpomínali na Františka Josefa I.

Kdesi daleko v pozadí za Karlem IV., jehož jméno zaznívalo letos z oficiálních zdrojů možná ještě častěji než jména komunistických vůdců za minulého režimu, se nenápadně ukrývalo stoleté jubileum úmrtí císaře Františka Josefa I. Žádný div, vychováváni národními buditeli a marxistickým dějepisectvím nějaké zvláštní důvody k oslavám zrovna nemáme. Nicméně ve všeobecném přehodnocování se ukazují i Habsburkové a naše „úpění“ pod jejich vládou v rozdílném světle a tak i u nás se monarcha dočkal alespoň skromné vzpomínky.

František Josef I. nastoupil po svém neschopném předchůdci Ferdinandu Dobrotivém na trůn v revolučním roce 1848 a stal se jedním z nejdéle vládnoucích panovníků v Evropě vůbec – vládl habsburské monarchii do roku 1916 celých 68 let. Soudy o jeho vládě mohou být právě tak četné jako strany a úhly pohledů ale většinou se shodují v tom, že dělal svou práci důkladně a zodpovědně, s vědomím poslání, které bylo jeho předkům i jemu samotnému vyšší mocí a tradicí svěřeno. Nebyl vizionářským politikem a velkým reformátorem, ale šlo mu o stabilitu a kontinuitu, jejímiž symboly se nakonec svým dlouhým životem také stal.
V neobjemném seznamu těch, kdo vzpomínali, se nachází zámek v Březnici, kde během prohlídkového okruhu (v době provozu do 30. října) si mohli návštěvníci připomenout císaře na různých pohlednicích, obrazech a medaliích.

Státní oblastní archiv v Praze společně s archivem v Benešově připravil na den jeho úmrtí zahájení výstavy František Josef I. jeho rodina a Velká válka, která potrvá do 21. prosince 2016.
Arcibiskupský palác v Olomouci se připojil k oslavám vystavením donedávna nezvěstného obrazu Nastolení Františka Josefa I. na trůn, které mohou návštěvníci shlédnout do 25. prosince 2016.
V Olomouci si Františka Josefa připomínají také výstavou ve Vlastivědném muzeu, která probíhá do 19. února 2017.

Ani Maďaři, kteří mají díky svému federálnímu postavení v bývalé monarchii pádné důvody k prokazování úcty, se příliš nevyznamenali. Místo císaře oslavují 120. výročí Kunsthalle – Uměleckého muzea v Budapešti založeného za podpory Františka Josefa výstavou malířských děl vzniklých v té době v celé rakouské říši. Výstava zahájená alespoň symbolicky 21. listopadu potrvá do 12. března 2017.

Horlivější zájemce o císaře musel tedy přímo k prameni do samotné habsburské metropole. Město Vídeň zorganizovala mohutnou přehlídku rozdělenou tématicky a místně do čtyř částí. Podrobný pohled na Františka Josefa podávala výstava Člověk a panovník v Schönbrunnu, kde téměř tři stovky exponátů představovalo císařův osobní život od dětství, jeho výchovu, vzdělání, nástup na trůn, sňatek, tragické události v rodinném životě i závažné politické okamžiky během jeho panování.
V Hofburku v muzeu Hofmobiliendepot byl osvětlen „Obyčejný den a slavnosti“ jeho císařské Milosti. Skromné osobní nároky a „papírová“ existence byrokrata stojí v protikladu k velkým nákladům na oficiální cesty a státní příležitosti, na nichž se nešetřilo. Z portrétů, fotografií i zvukových médiích určených pro reprezentaci je možné vysledovat vznik mýtu o císařově nesmrtelnosti.

Ve Wagenburgu - císařské kočárovně je téma rozvedeno pod titulem Reprezentace a skromnost. Kočáry, postroje koní, pokrývky a oděvy – uniformy a livreje užívané při oficiálních vyjížďkách a státních návštěvách vytvářejí císařskou image, naproti tomu se demostrativně předvádí skromnost v osobním životě. Předávání, řádů, korunovace a další oficiální události ale i pohřeb jakoby vyvolávaly pocit, že nezemřel jen císař ale celá monarchie. Výstavu je možné navštívit až do 15. ledna 2017.
Šanci mají ještě po dva týdny ti, kteří zavítají do vídeňského Belvederu, kde jsou vystaveny obrazy z vlastních fondů sbírky založené zde Františkem Josefem I. Přestože sám se příliš o umění nezajímal, chápal potřebu existence státní umělecké sbírky.
Také Národní knihovna ve Vídni stále ještě nabízí možnost spatřit dokumenty, knihy, grafiky nebo dopisy - mimo jiné i dopisy Františkova syna Rudolfa Mary Vetserové objevené teprve nedávno - v expozici Věčný císař František.

Samotné jubileum císařova úmrtí 21. listopadu připadlo na den, kdy byla založena katedrála sv. Víta na Pražském hradě v roce 1344 a na předvečer svátku sv. Cecílie, který se v katedrále vždy slaví velkou zpívanou bohoslužbou. A tak shodou okolností (anebo po zásluze – František Josef I. prý nepřál novodobé dostavbě katedrály) byla zádušní mše za mocnáře, vytěsněna na Vyšehrad...